Na Věž jsem si tentokrát pozval kolejní ředitelku Mrzimoru, madam Orestu Vianueva a ona se ke mně skutečně vyšplhala. 

Co všechno mi řekla tahle bývalá žlutá nezbeda se dočtete v článku.

Dobrý den. Jste už rok kolejní ředitelkou Mrzimoru. Jak ten rok vidíte? V tom dobrém i horším.

Dobrý den, už je to rok? No jo… Něco na tom bude. Ten čas šíleně letí! Jestli si mohu troufat říci, tak… to vidím relativně v dobrém smyslu. Čekala jsem to daleko horší. Je ovšem možné, že to nejhorší teprve přijde.

Snad ne. Bylo obtížné střídat pana McElena na pozici?

 Blíží se závěrečné slavnosti a večírky, takže… Myslím, že pro mě osobně to horší ještě přijde. – uculí se – Obtížné? Oh, to jistě! Kolegu Nicha měla kolej ráda a on je celkově moc hodný a dobrý člověk. Koleji byl oddaný a studenti byli na něj zvyklí. Nebyla to úplně nejjednodušší věc, pro nás oba.

 Kdyby se rok vrátil, šla byste do toho znovu? :)

To je záludné, protože… Původně se mi do toho moc nechtělo. Ale ano, asi bych na to kývnula znovu.

 Kolej se zdá být spokojená.
Jak jste vnímala předchozí vedení? Bylo opravdu tak zlé, jak někteří tvrdili?

Nemyslím si, že vedení bylo zlé. O všem mám dobré mínění. Některé znám více, některé méně, ale přesto rozhodně nestojím za tím, že by jako celek byli zlé vedení. Celé je to jen snůška převrácených drbů, které kolovaly od jedné Kelišky ke druhé a původní snaha a problém, se nakonec ztratil a vzniklo z toho něco, co nikdo neviděl rád.
A pokud něco někdy bylo, tak si myslím, že to byl jen komunikační šum. Přeci jen… Po internetu se nedá odhadnout tón, či jakým stylem ten druhý něco říká a mnohdy se to může pochopit špatně, když toho druhého nevidíme. 
Takže ne. Nemyslím si, že bylo vedené zlé, naopak si myslím, že pro kolej dělali všechno. – usměje se – 

Keliška, Keliška… mezi lidmi na hradě jsem ji hledal marně. Asi už ji pan ředitel vyhodil – směje se – Co vás v tomhle školním roce nejvíc potěšilo?

 Hmm, – zamyslí si – asi to, jak mne na začátku kolej přijala a nevyhostila ani v průběhu školního roku.

A co zamrzelo?

Zamrzely mne události a zjištění, které ještě nemohou být vyřčené nahlas, protože se teprve udějí a zatím musejí být utajené. – posmutní –

Hm to je nepříjemné . Kdybyste měla vytvořit v koleji novou funkci, jaká by to byla a  proč?

 Ufff, nová funkce? – zamyslí se – Asi nějakého zvířecího pečovatele. Myslím, že té dravé zvěře máme tolik, že by to chtělo vlastního opatrovníka. – zasměje se – 

– směje se taky –Nahrála jste mi na další otázku. Máte ráda zvířata?

Většinově ano.

Myslel jsem si to, protože po vašem příchodu se kolejka mazlíčky jen hemží. Jak si to vysvětlujete? Dřív jich v kolejce tolik nebylo :)

Kdybych mohla, pořídím si zvěřinec, ačkoliv… jeden už vlastně mám a jmenuje se Mrzimor – směje se – Ale jedno zvíře bych tam rozhodně neměla.
Inu, některá zvířátka tam byla ještě za mě a ta ostatní… Asi se dozvěděli, jak se u nás mají a přidali se. Přece nevyhodíme někoho jen tak na ulici, i když má čtyři, popř. osm noh, že?

Mně přijde čtyři nohy až až – směje se –  Zeptám se vás jako všech. Sledujete Sedmiboj?

Čtyři stačí, to máte pravdu.
Sedmiboj? Ano, ano, snažím se ho sledovat, jak to jen jde.

Jak se vám zatím líbí, a máte favorita?

Určitě se mi líbí to, jak je do Sedmiboje letos zapojený celý hrad. A obchod, kde konečně mohu utrácet nasbírané mince! Svého favorita mám.– usměje se – 

Nepovíte? – směje se – Zkusila jste si soutěže?

Nejvíc asi fandím Sherly. Její maminku znám už roky a jsou to skvělé roky! Možná jsem zaujatá, ale… vidím v ní hodně z maminky. 
Zkusila, ale letos mi dávají docela zabrat.

 Taky jsem zkusil ale jen pár. Která vám přišla nejhorší?

 Nejhorší letos byly pravda/lež a tam, kde byly anagramy. V nich jsem letos opravdu pohořela.

Tam jsem nebyl, ale chci se podívat o prázdninách, jestli to bude otevřené. A která vás nejvíc bavila?

Jestli to bude jako vždy, měla by být otevřena. – usměje se –Hm, asi lektvary. Lektvary mne baví.

Co byste v Sedmiboji třeba ráda viděla?

Myslíte v aréně nebo téma?

Cokoliv.

Dlouho nebyly rozdíly. Ale téma… těžko říct, trošku Doctorské téma, se mi letos splnilo.

Čím si vysvětlujete, že tolik lidí zůstává v aréně?

Těžko říct. Asi je ta mlha tak hustá, že se někteří ztratí a musejí je pak dostávat ven… – zamyslí se – Ono to koneckonců má prověřit vaše schopnosti. Příště už budou lépe připravení.

Bude nějaké příště, když jsou ztracení? – směje se – 
Vy jste zfialověla nedávno. Ještě si vás pamatuju jako žlutý oříšek a najednou je z vás fialový. Kdyby šel vrátit čas zůstala byste žlutá?

 Doufám, že je zde zaměstnán někdo, kdo pak ty nešťstníky zachrání. Aby z toho pak nebyl další seriál Ztraceni!
Myslím, že asi ne. Tehdy jsem odešla z nějakého důvodu a už i předtím dlooouho vyhrožovala. Jednou to přijít muselo a výuka už mi nic neříkala. Spíše jsem se nutila do úkolů násilím a to se odráželo na kvalitě. Myslím, že fialová mi koneckonců něco dala a nejsem si jista, zda bych to samé našla stále jako student.

Jeden kamarád mi vyprávěl, že jste byla pěkné číslo. =)  jak to jde dohromady s fialovou barvou? Někdo vás zkrotil?

 Která drbna?! – zardí se – Ale ano, byla jsem pořádné číslo. Ostatně, mé školní tresty, mluví své. – uculí se s jiskrou v oku – 
Těžko říct. Za dost vděčím pár lidičkám, ale… jako fialová si říkám, že se musím krotit. Měla bych jít příkladem, a když jsem tehdy zfialověla a mé možnosti, jak získat další školní tresty skončily, byl to šok, který se asi projevil mou krotkostí. – posmutní – Nebudu rozhodně popírat, že ty časy, kdy jsem mohla blbnout s ostatními v kolejce či v síni bez „trestně“, mi nechybí.

Být bez trestu je nuda – směje se – Kolik školních trestů jste dostala?

To rozhodně je! – přikyvuje – celkem jsem jich dostala 31. Chtělo by to ještě aspoň dva, na krásné číslo.

Budete muset zlobit pana ředitele, aby vám dal trest – zasměje se – Skončila jste někdy ve sklepení?

 směje se – Ten už mi jich pár dal. Ono to jde, jen to prý rozbije trochu hrad – směje se – Párkrát se mi to poštěstilo. Je tam jedno místečko, rovnou s mým jménem a kostlivcem Bertem.

Tak raději nezlobte nebo bude další Den smutku. Byl nějaký trest co vás hodně naštval?

Snažím se. Inu, hned můj úplně první.

Co bylo za zadání?

Napsat 10 věcí, které mám na sobě ráda.

A které věci na sobě máte ráda? =D

Popravdě? Já na sobě ani žádné :)

Co deníček? Píšete si? – zasměje se –

 Párkrát jsem to zkusila, ale vždycky to selhalo tím, že jsem na něj zapomněla.

Úděl deníků. Lidi na ně zapomínají. Chtěl jsem vás poprosit o poslední sdělení. Ale takhle to nepůjde =D

Ptám se všech a zeptám se i vás. Jak byste se popsala? Jaká jste?

Náhodou, ten poslední si pamatuji! :D Byl totiž hubnoucí…. – směje se – 
Ježiš! vážně? – směje se – Tak já se nemám ráda a ještě, abych se popsala, chumpf… Tak asi… Velmi plachá. Podceňující se, citlivá a skromná. Tichá, ale ve skrytu duše čertisko. Snad i naslouchající a kamarádská. Pro ně bych udělala cokoliv. Určitě obětavá a v každém často vidím do poslední chvíle to dobré.

Nakonec vám to šlo hezky – usměje se – Řeknete mi nějaké moudro na konec?

Většina lidí si něco přeje, když padá hvězda. Ale nic to neznamená, dokud se za tou hvězdou nevydáte. – usměje se – 

Hezké. Děkuji. A děkuji i rozhovor. :)

Já taktéž děkuji :)

Tak to byla kolejní ředitelka Mrzimoru.

Teď mě napadá, že jsem se mohl zeptat, jestli nezavede školní tresty jako novou školní motivačku.

Kendrick