Úvodem bych chtěla říci, že tento článek jsem měla v hlavě již nějakou dobu, ale nemohla jsem své líné já dokopat k dřívějšímu dokončení. Navíc je to spíše takové zamyšlení, než klasický článek, z kterého by měli všichni padnout na zadek.

Vraťme ale se zpátky v čase, kdy jsem lítala po Velké síni v lososové barvě a jediné, co mě zaměstnávalo bylo dělání soutěží a myšlenka na rozřazovací slavnost, která byla každým dnem blíže a blíže, ale přitom stále tak daleko. Přeci jen, dva měsíce jsou dlouhá doba. Když se mě v těch dobách kdokoliv zeptal, kam bych chtěla jíti, hned jsem vyhrkla – Havraspár, nebo Mrzimor. I když ruku na srdce, do toho Havraspáru jsem přeci jen chtěla o něco více. 

V síni jsem dávala přednost modré, i když pro mne nebyl problém bavit se s kýmkoliv; ládovala jsem se čokoládou s modrými, nějaká modrá si mou maličkost i ocejchovala, dokonce jsem i moudrému klobouku našeptala, že chci být modrá a všeobecně modrá barva mi v té době vyloženě slušela. Navíc bych ušetřila i na přebarvení uniformy.

Velký zlom nastal 31.8., kdy ve večerních hodinách proběhla slavnost. Klobouk si k sobě volal jedno jméno za druhým a z malých lososů se pomalu, ale jistě stávala nová kolejní síla. Já si z přítomných nováčků musela bohužel počkat hodně dlouho, jelikož si mne zavolal jako poslední. Určitě mi to udělal schválně! S napětím jsem se usadila na židličce a čekala, až mi bude oznámeno, že patřím do Havraspáru. Jaké překvapení však bylo, když mi byl ohlášen Mrzimor. Jistě byla to taktéž kolej, kam jsem chtěla, ale ten Havraspár táhnul více.

Po prvotním šoku a přebarvení uniformy, jsem se vydala směrem do svého nového domova. Člověku trvá, než se nějak rozkouká a chvilku je za šedou myšku, která se v tom návalu pomalu bojí nějak špitnout, ale trošku průbojnosti a hned se to dá vydržet, a i je možnost najít si své místo.

V tuto chvíli to je již něco málo přes měsíc, co jsem hrdá mrzimorská osůbka a člověk si opravdu zvykne, když chce a má snahu. Potkala jsem skvělé lidi a sbírání bodů pro kolej mne nadchlo a stala jsem se na tom i tak trošku závislá. Když pravidelně nehouká sova s body, je mi ouzko.

I když vše nešlo podle plánu, přeci jenom se hned nemusí házet flinta do žita. Nemůžeme se vždy řídit podle toho, co je napsáno v knihách, co se ukáže či neukáže ve filmech. Důležitá je vždy vlastní zkušenost a udělat si vlastní názor. Na to je však potřeba obětovat čas a nedělat zbrklá rozhodnutí ze dne na den. Chtěla jsem být modrá, ale skončila jsem jako žlutá?! No a! … Každá kolej má něco do sebe a pokud člověk utíká z boje hned ve výcviku, je to i tak trošku zbabělost.

Dejme všem stejnou šanci, vždyť makat se musí všude!

Pre Žltý Trimeles

                                                                                                                                                                                                                            Vyšťavená Whina S.