Jak probíhal? Čím jsme museli dokázat, že do Mrzimoru opravdu patříme? Kdo se k rituálu připojil? To a mnohem více se dočtete zde!
17.února se konal rituál pro nováčky Mrzimoru, aby zpečetili rozhodnutí Moudrého klobouku a byli oficiálně přijati do „jezevčí rodiny“. Vešli jsme do Komnaty největší potřeby, kde nás čekala slavnostně vyzdobená místnost. Co nás všechny poněkud vyvedlo z míry, byla šedivá postava, která proletěla komnatou. Jak jsme se posléze dozvěděli, jednalo se o kolejního ducha Tlustého Mnicha. Ten, když nás spatřil, začal nahlas řvát: „Helga je po smrti! Helga je po smrti! Zachraň se, kdo můžeš. Rituál se ruší!“. Všichni jsme leknutím nadskočili. Naštěstí se po chvíli probudila Helga z Mrzimoru, které jsme si skoro ani nevšimli. Tedy alespoň já ne. Takže jsme si oddechli, že se rituál nezruší a bude pokračovat.
Bohužel jsme netušili, že nás bude čekat plno záludných otázek.
Hned následovala první otázka od Helgy z Mrzimoru, jestli víme, co o Mrzimoru zpívá Moudrý klobouk. Tlustý Mnich to okomentoval slovy: „Tu mastnou hlavu ne! Tu mastnou hlavu ne?!“ Ale my věděli, že je to takhle:
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní,
přiložit ruku k dílu.
Potom přišly ještě asi 3 otázky a následně se přešlo k rituálu. Já šla jako první, takže můj strach byl o to větší, i když jsem věděla, co mám dělat. Protože jsme byli obeznámeni s průběhem rituálu, než zaznělo mé jméno. Měla jsem si vybrat, jestli otázku, nebo úkol. Na úkol byl potřeba patron. Pokud patron daného nováčka nebyl přítomen, zastoupil ho někdo jiný z koleje. Vybrala jsem si otázku. Dostala jsem jako otázku „Kde se nachází kolejní místnost Mrzimoru?“. Odpověď jsem věděla, ale nebyla jsem si 100% jistá, jestli to patří k Mrzimoru, nebo k Havraspáru. Naštěstí má odpověď, že se nachází v kuchyni, byla zcela správná a já se mohla jít napít z poháru Helgy z Mrzimoru. Pak přišli na řadu další a další nováčci a pro každého byla jiná otázka, či úkol. Otázky byly zaměřeny na kolej a úkoly byly třeba chycení terčíků či jáma.
Nebylo by však ode mě správné, kdybych opomenula jezevce, kteří se na večírku nacházeli. Nejvíce se mi líbila Gwen (možná asi proto, že si jména ostatních nevybavuji). Hladili jsme je a krmili.
To je asi vše co si z večírku pamatuji. Ráno jsem se vzbudila a měla jsem jak se u mudlů říká „úplné okno“. Naštěstí jsem si hodně věcí vybavila, tak snad jsem přenesla trochu té atmosféry, která vládla i na vás čtenáře Trimela.
Pro Žlutého Trimela,
Marisa Missy Moon