Naší, pro mě ještě pořád mladé, jezevčice Helinky je poslední dobou všude plno. Ochomýtá se nejenom tam, kde byste to čekali, ale zkrátka všude, kde je to třeba. Dokonce se dobrovolně, i přes tu haldu práce, povinností a starostí, upsala k tomu, že si se mnou sedne ke Třem a já se jí zeptám na pár otázek. Podle mě tohoto rozhodnutí litovala hned, jakmile dosedla, ale poskytla nám rozhodně spoustu zajímavých postřehů. Co všechno nám tedy o sobě bývalá prefektka a současná šéfredaktorka, zapálená novinářka, vynikající hráčka famfrpálu a žlutá nezištná duše všechno prozradila? Proč se rozhodla změnit post a jaké má sny a cíle?

Žlutý Trimeles: Hezký den! –vlídně se usměje-.  Helinko, jsem ráda, že sis na mne udělala čas. –přivítá ji-.  Na hradě tě je plno snad všude, mudlové tě nenechají chvíli být, a tak snad ani není divu, že si přenechala povinnosti prefekta někomu jinému, mladšímu, který vnese do koleje zase svou energii. Ale jak to vlastně celé bylo od začátku? Kdy jsi začala cítit, že odejít z prefekta bude to správné rozhodnutí? A chtěla si vůbec ještě nějaký jiný post, nebo jsi chtěla odejít úplně a žít si jen v poklidu v koleji bez povinností? –pousměje se-.  Nakonec přišla nabídka na šéfredaktora. Bylo to dlouhé přemýšlení, než jsi na tuto nabídku kývla?
Helen Miltonová: Ach ty tvoje otázky! – odskočí si ještě teda na toaletu a vyčistit zuby-

Žlutý Trimeles: Ach ty moje otázky – souhlasí –
Helen Miltonová: -zavrtí se na židli – Nu, on ten odchod z péčka byl hodně spojený se situací u mudlů. Trošku jsem tušila, že až nastane přechod, kdy u mudlů budu hledat práci, pak budu muset přenechat své místo někomu, kdo na to bude mít víc času. Osobně jsem zodpovědná osoba a asi bych si nedokázala vzít na triko funkci, na kterou jsem věděla, že nebudu mít čas. Jen se vše hodně zrychlilo, když se u mudlů situace o dost víc zkomplikovala ještě dalšími událostmi, o kterých jsem neměla nejmenší tušení: Jak se říká, člověk míní, Merlin mění.
A co se týká postu, inu, asi jsem si zatím nedokázala představit, že bych koleji nějakou funkcí nepřispěla, přeci jen pro ni dýchám, a tak odejít z Pé někam do zapomnění pro mě ještě nebylo úplně představitelné.
Co se týká nabídky šéfredaktora, tak bych to nerada moc konkretizovala, jak to bylo. Každopádně možnost se jím stát pro mě byla veliká čest a neváhala jsem ani minutu.

Žlutý Trimeles: Všimli jsme si, že ŽT za posledních pár dnů dost ožil, pokud to tak můžu říct, a to jej máš v rukou jen chvíli. –obdivně mrkne-  Dal naopak tobě odcházející Theo nějaké rady, triky, tipy? Jaké máš s naším časopisem plány do budoucna? Co bys ráda zrealizovala, jak bys chtěla, aby po čase nás časopis vypadal? –usměje se-

Helen Miltonová: Ale jo, dal – směje se – A myslím, že takové, jaké jsem čekala, ale já jsem prostě sluníčko a mně ten optimismus jen tak někdo vzít neumí. Prostě holt musím na ten čumák narazit sama. V tom jsme my štíři asi specialisté – pošle vzdušnou pusu Theovi – .
No, neřekla bych, že ožil. Na nějaké hodnocení, že ožil je po řekněme dvou – třech týdnech ještě asi určitě brzo. Řekněme, že se o trošičku víc vydává. Zatím. Uvidíme, co přijde do budoucna.
Plány, pokud vyslovím ty nejsmělejší plány, pak je to super umístění na UNC za rok 2021! V jakékoliv kategorii. Ale to jsou opravdu velice smělé plány až spíše sny! – směje se –
Určitě bych ráda, aby se o ŽT zase mluvilo, aby se četl, aby byli redaktoři hrdí, že do něj mohou přispívat. Abychom redaktory – zasní se – přehrabovali vidlema a vybírali si, kdo psát bude – spadne z růžového obláčku – .
Ne, teď vážně. Ráda bych, aby byl náš časopis aktivní, aby se četl a hlavně, aby obyvatele hradu bavily články, které v něm vyjdou. Nic víc si pro začátek má spisovatelská dušička asi nepřeje.

Žlutý Trimeles: – nasadí si s Heli růžové brýle a nadšeně poslouchá – Žádný vybírání, to bych pak už nenapsala ani čárku! – zatváří se nadmíru vážně – Trošku navážeme. Teď mě totiž zajímá, protože je vždycky těžké najít nějaký schopný tým redaktorů, máme dobrý materiál v Mrzimoru, bude se s námi dát pracovat, je náš dostatek nebo hodláš dělat ještě velké nábory? Jsi zatím spokojená s tím, jak pracujeme? – zvedne obočí – A jen do nás! Neber si servítky! – zasměje se nakonec –
Helen Miltonová: – zavrtí se na židli – Hodnotit tohle po dvou týdnech? Ty mi dáváš! – zasměje se – . Ano, máme velice dobrý materiál a je škoda, že nebyl dosud využit. Proto si beru jako svůj první úspěch to, že jste do toho všechny/všichni šly/i. O všech, kteří píšete si myslím v tomto směru jen to nejlepší, za což mluví i nominace na letošních UNC, že? Určitě nabírat budeme, protože prostě redaktorů není nikdy dost a já chci dát šanci každému, koho psaní baví a umí sepsat zajímavý smysluplný článek. A je jedno, zda je v koleji už deset let a nikdy nepsal, nebo je to nováček nebo píše roky do Denního věštce, ale rád by přispěl i k nám. Věřím, že každý má trochu talentu, který, když se rozvíjí a trénuje, se dá vyšperkovat na něco úžasného.
Zatím spokojená jsem, osobně jsem nečekala, že se do toho vrhneme všichni tak po hlavě. A samozřejmě z toho mám radost, ale snažím se držet při zemi a čekám na ten náraz, kdy najednou všichni odpadnou a nebude ani písmenko k vydání! I to se totiž může stát.
Další věc jsou nápady, ale už jsem měla možnost zjistit, že když se dají hlavy dohromady, vznikají úžasné nápady – usměje se – . Navíc chci ještě doplnit, že nejen redaktorů je třeba. V současné době jsem zaměstnala o korektorku víc a také Luda, který nám bude občas ilustrovat články, když bude mít čas, což je super. Neb časopis netvoří jen redaktoři – dodává rychle –

Žlutý Trimeles: -směje se – A teď přišla ta fáze, kdy mě proklínáš, že ses do rozhovoru se mnou upsala co? – ďábelsky se usměje – Každopádně první dojem je velmi důležitý! –mrkne a raději změní téma– Sama aktivně píšeš do Denního věštce i do Žlutého Trimela, tak by mě zajímalo, jak ses vůbec k hradní novinařině dostala? Bavilo tě psát ještě předtím, než ses na hrad vůbec dostala? A potom tě oslovil sám šéfredaktor nebo to bylo z tvé iniciativy? A jaké typy článků píšeš nejraději? Statistiky, rozhovory, reporty, příběhy…? Máš nějakého oblíbence? – zasměje se –
Helen Miltonová: – s úsměvem vzpomíná – . Ano, bavilo mě psát ještě před nástupem do školy. V šuplíku mám nejeden rozepsaný román či fanfikci – šklebí se – .
Ale jak jsem se dostala k hradní novinařině, vím naprosto přesně. Nejprve Žlutý Trimeles. Nováčkovská výprava, pan Andy – tenkrát ještě žlutý Andílek – sháněl někoho, kdo by napsal z výpravy reportáž. No málem jsem si přerazila hnáty, jak jsem se k němu hnala, abych si tu možnost vyprosila. A tak to vlastně začalo v kolejním časopise. Pak už jsem se střídala v psaní reportů s Theem. No a nakonec jsem začala chodit s návrhy na články a do ŽT je sepisovala.
A co se týká DV, tak tam tenkrát ještě šéfredaktorka Niane – tímto svou oblíbenou profesorku zdravím a slibuji, že ten úkol do Šéfredaktorského minima pošlu opravdu včas – vyhlásila soutěž na sepsání článků na téma „Svět Harryho Pottera“: Tak jsem to zkusila a DV otiskl můj článek se slovy, že pokud bych chtěla udělat podobný článek, mohu. Já psala o herci, který hrál Olivera Wooda – zasněně se ji zalesknou srdíčka v očích – . Vzala jsem to téma, jak jsou vedlejší role nedoceněné. A vlastně díky nabídce slečny Ní jsem začala tuto svou sérii. Která, mimochodem, vychází dodnes a právě mám ve složce další rozepsanou část. A to je prosím úctyhodných pět školních let! To už je slušná série ne?

A samozřejmě díky tomu už jsem pak byla pozvána do redakce DV, kde jsem si pomalu začala brát další a další témata. Odkráglovala jsem na počet přesně dvě šéfredaktorky, tahle nám snad ještě nějakou dobu vydrží – s úsměvem zdraví sl. Therku – Upřímně, mně je to asi jedno! Já jsem asi schopná sepsat cokoliv, baví mě asi jakékoliv téma. Pokud tématu rozumím, pak jedině dobře, to jsem pak schopná ho pojmout více do hloubky. Ale nemám problém vystřihnout rozhovor, kouzelnické univerzum, report, příběh… jen asi statistiku jsem ještě nepsala, ale co není, může být. Nebík šel k tučňákům, tak kdoví.

Žlutý Trimeles: –zděsí se-  Odkráglovala dva šéfredaktory? –začne se bát o madam Theresku-. A to  jsou moc pěkné začátky, tak ať ti to vydrží ještě minimálně dalších 5 školních let –mrkne- Troufám si říct, že máš určitě přečtených hodně článků, probádané všechny kouty hradních časopisů, inspirace létá kolem. Máš nějakého redaktora, od kterého vždycky víš, že jeho článek bude kvalitní nebo třeba veselý a ráda si ho přečteš? Nějakou inspiraci, popřípadě třeba vzor? –pošle pozdrav Vicky do Mrazákoladnu-
Helen Miltonová: Ano, protože jen, co jsem přišla do DV redakce, odešla k tučňákům madam Ní – a jsem moc ráda, že je zase zpět! A hned po ní vydržela na svém postu Cisska asi tak – podívá se na Mandy, zda neví, jak to bylo dlouho – nu řekněme rok maximálně, a ta se rovnou smazala. Takže, když přišla Therka, rovnou jsem ji taktně upozornila, že jestli mě chce ještě v redakci, je to riziko, že oddělám i ji – směje se – už jsem měla pocit, že jsem prostě prokletá!
Tak právě zmiňovaná Vicky byla vždycky zárukou kvality. Hodně ráda čtu články od Ineesky, tvé články – hýčká si svou redaktorku – , a vlastně se přiznám, že jakýkoliv počin na hradě mě těší. Dokazuje to, že nás stále baví náš svět rozvíjet, chodit s nápady a myslím si, že každý je tu super redaktor. Od A až po Z.

Žlutý Trimeles: -trochu zrudne a vyplázne na šéfovou jazyk – Kecko. Každopádně mi nahráváš na otázky. – pobaveně se usměje – Co pro tebe znamená hradní novinařina? Přece jen pro někoho to je vášeň, pro jiného způsob vydělání si peněz, někdo si to bez ní nedovede představit, jiný zase ano. Co myslíš, že nám přináší? A je dobře, že ji tu máme, obzvlášť ještě v takové míře?
Helen Miltonová: Hm, novinařina? – zamyslí se – . Ano, na jednu stranu je to vydělání si peněz, ale to beru spíš jako bonus navíc za zábavu. Mě právě baví, že tu novinařina je. Kolikrát prožijeme na hradě pěkné věci, ať už jsou to zápasy, slavnosti nebo jiné akce a mně se líbí, že se díky článkům, ať už v kolejních časopisech nebo v Denním věštci, můžeme k těmto vzpomínkám vracet. Asi si neumím představit, že by tu časopisy a noviny nebyly. Naopak by mi to bez nich přišlo prázdné a ochuzené. Neumím si to představit asi stejně tak, jako kdyby na hradě nebyl famfrpál. – skoro si škube vlasy při té představě –

Žlutý Trimeles: Famfrpál! – chytne se slova – Tak Heloušku povídej, přeháněj, ty a famfrpál, to je také kapitola sama pro sebe. Jak ses k famfrpálu dostala, co ti na něm tak učarovalo a máš nějakou svou oblíbenou vzpomínku spojenou s famfrpálem? – vzpomíná – Za chvilku pomalu začne nová sezóna, co myslíš, máme nějaké šance na vyšší příčky a vítězství? A s jakým pocitem, cílem vlastně do zápasu jdeš, jak se před ním cítíš?
Helen Miltonová: -chytne se naopak za hlavu – Mno… Jak jsem se k němu dostala? Asi tak, že jsem šla na první trénink pro nováčky. Tímto bych ráda vzkázala všem nováčkům, že se nemají bát a na první trénink dorazit!
Jinak famfrpál je hned po psaní má láska. Jelikož jsem celý svůj kouzelnický život zamilovaná do Olivera Wooda, pak neúčastnit se famfrpálu by byl pro mě hřích! Musím říct, ale, že jsem tu měla dobrý příklad – naši společnou patronku – která byla známa jako nejnebezpečnější odrážečka na hradě. A já se hned v prváku rozhodla, že ji budu následovat. I teď za ní lítám před zápasem s pergamenem v ruce a nechám si radit, jakou taktiku ideálně zvolit. Ještě ale chvíli a budu mít větší úroveň než ona, a to jsem na sebe tedy skutečně hrdá!
Ano, má oblíbená vzpomínka je určitě shození Aimee z koštěte při zápase, na to se prostě nezapomíná. A také náš legendární tříhodinový trénink, kdy už jsme všichni padali na ústa – směje se – .
Nová sezona, už se nemůžu dočkat! Já myslím, že máme vždycky šanci a doufám, že jsme letos dokázali, že s Mrzimorem se prostě už musí počítat!
Většinou záleží, s kým hrajeme, a na situaci v tabulce, ale většinou jdu s cílem vyhrát a hlavně si to užít. Nesnáším, když se chytne zlatá do pěti minut, protože to si prostě nezahraju. Na druhou stranu ten 2,5h zápas s Havrem už byl taky moc – směje se – . A cítím se…. no já ti nevím. Asi dobře, než trefím prvního soupeře tak nervózně, a pak už mě to baví a potlouky létají kolem hlava nehlava – řehní se – .

Žlutý Trimeles: Letos jsi v pátém ročníku, to znamená zkoušky NKÚ. Už máš vybráno, nebo alespoň představu kolik zkoušek a z jakých předmětů bys je chtěla skládat? Těšíš se? –pak se trochu zarazí a usměje se- A chceš je vůbec skládat? A když už jsme u toho, předmětů máš vystudovanou fůru. Máš nějakého oblíbeného profesora nebo oblíbený předmět? -zapisuje si-
Helen Miltonová: – musí si ten nával otázek zapsat, protože si to prostě nemůže zapamatovat – Ehm, jooo, NKÚ. Jako skládat bych je chtěla, ale uvidím, jak bude čas u mudlů. Každopádně ano, pár favoritů mám. – mrkne – Ano, mám fůru, nechápu, jak se mi to povedlo. A profesorů mám určitě oblíbených víc. A nerada bych, abych někoho opomněla, takže jmenovat raději nebudu: Stejně tak je to s předměty, mám jich víc, které byly naprosto skvělé, ale opět bych nerada na nějaký zapomněla.

Žlutý Trimeles: Helinko, co já tě znám, tak ty všude přiběhneš pozitivní a jsi schopná druhé motivovat, ačkoliv sama třeba nemáš den, což je báječná vlastnost. Taky jsi hrozně přátelská a snažíš se být optimistická a veselá. –mrkne na kamarádku, jestli zase nerudne, jak to má ve zvyku a pokračuje- Všechny tyto vlastnosti jen potvrzují, že žlutá duše si právem a Moudrý klobouk tě zařadil správně. Ale co ty? Chtěla jsi do Mrzimoru? A kde bereš pořád tu energii být tu pro každého, poradit, když je potřeba a zkrátka být taková sluníčková? -usměje se-
Helen Miltonová: -má stejnou barvu jako ten rudý koberec na podlaze v knihovně – Přiznám se, že Mrzimor mě nenapadl. Padla jsem totiž do spárů modrých slečen u Tří a trošku doufala, že půjdu do Havru. Jenže, co klobouk nechtěl, že? Ale já to přijala hrdě, prostě Mrzimor tak Mrzimor. Rozhodně jsem se při tom nerozplakala a mezi modrými mám opravdu spoustu dobrých přátel – zdraví Indrisku, Gabušku, Aimee, Faouška a Sida – . Já… já si vážně nemyslím, že bych působila na okolí tak, jak tu teď jako říkáš. To asi mluvíš o někom jiném ne? – poškrábe se na hlavě –

Žlutý Trimeles: -zasměje se- A o kom jiném bych asi mluvila co? Na hradě jsi toho už hodně vyzkoušela, zažila, máš nějaký sen, který by sis na hradě chtěla splnit? Nějaké cíle, kterých bys v budoucnu ráda dosáhla? –uculí se- Nebo zkrátka jen čekáš, co ti hrad nabídne a po tom sáhneš?
Helen Miltonová: No… dřív jsem si říkala, že bych jednou ráda byla šéfredaktorka DV, ale to je jako budoucnost na dvacet let dopředu. Já jsem asi spokojená, jak to je. Asi bych byla ráda ten famfr pohár, ale to je taky celkem ve hvězdách – uculí se –

Žlutý Trimeles: Šéfredaktorka? -začne se o madam Therku opravdu vážně obávat- Tak už víme, proč se zbavuješ šéfredaktorů, abys pak měla jednodušší cestu k tomuto postu! -směje se- Mám poslední dvě otázky, které budou možná trošku soukromějšího rázu, tak doufám, že to nebude až moc. Všichni tu víme, že máš doma malou nezbednou čarodějku -usměje se-. Jak těžké je zvládat s ní hradní život? Zabavit ji třeba ve chvílích, kdy musíš být na večírku, nebo hraješ famfrpál? Toulá se po hradě s tebou, nebo ji raději věnuješ do rukou někoho jiného? A půjde ta tvoje malá cácorka ve tvých stopách, co myslíš? -uculí se-
Helen Miltonová: -usměje se na tu drzou opici a nemyslí tím svou malou čarodějku – Mno, tak ona se naštěstí spousta hradních věcí odehrává ve večerních hodinách, takže to už moje cácorka spí. Nebo aspoň usíná – mrkne -. No a zápasy, tak tam volám kouzelné babičce, aby ji na ty dvě – tři hodinky zabavila a my mohli vyhrávat, že – mrkne – A jestli půjde v mých stopách? No, to netuším, ale už ji začínám pomalu a jistě seznamovat s pojmem Harry Potter – směje se -. 

Žlutý Trimeles: Tak to je hezké – směje se – Spousta lidí ví, že máš docela ještě čerstvě nádherné tetování s jezevečkem, kterým jsi zkrátka stvrdila, že jsi navždy mrzimorská. Jak tě napadlo si ho nechat udělat? Kde si vzala inspiraci a předlohu sis malovala sama? – vyzvídá – A máš v plánu si nechat udělat ještě nějaké potterovské tetování? A co na něj říká okolí, líbí se ostatním tolik jako tobě?
Helen Miltonová: Jak by to měla spousta lidí vědět? – podívá se podezíravě na Mandy – . No, já se snažila spojit dvě věci HP a hudbu a pořád jsem nevěděla, jak. Pak u nás v létě trávila prázdniny moje neteř, Ava – mává k do Mrazákolandu – a nějak jsme se o tom bavily. Najednou z ní vypadlo, že by to mohl být jezevec, který představuje i přírodu, kterou mám ráda a mohl by mít šálu, co se rozpadá do not. A nápad byl na světě. Pak už jsem jen prohledala pavučinku a našla toho nejhezčího HP jezevečka a zbytek jsme dokreslily s tatérkou. A výsledek je úžasný! No, jestli potterovské to nevím, myslím, že ne. Ale určitě ještě nějaké ano, jen asi už jiné téma. Okolí? – zamyslí se – Ale ano, já myslím, že se líbí. Hlavně těm, u kterých jsem doufala, že se líbit bude – mrkne –. Ale stejně je nejdůležitější, že se líbí mně a pro mě je prostě boží!

Žlutý Trimeles: Spousta jezevců jsem samozřejmě myslela – opraví se a pousměje se – Tak a jsme na samém závěru rozhovoru. Zvládla jsi mé vlezlé otázky na jedničku – směje se – Nyní ti nechám prostor, pokud bys chtěla ještě jezevcům, hradu něco sdělit, a pokud ne, tak ti moc děkuji za rozhovor, čas a přeji hodně štěstí s Trimelem a ať se všechna tvá přání vyplní a jednoduše se ti daří – mile se usměje se na Helinku a složí papíry –
Helen Miltonová: Já moc děkuji, že jsi na mě své všetečné otázky vytáhla – zubí se – . Asi bych jen chtěla vzkázat všem, aby si hrad užívali, podporovali tenhle náš „malý“ svět, který je jen náš, protože záleží jedině na nás, jak dlouho a v jaké kvalitě se tu budeme potkávat. Jsem strašně ráda, že jsem na hrad přišla, A každému, kdo je tu třeba nový a není si jistý, zda se mu tu líbí, bych chtěla vzkázat, ať tomu dá čas, protože nejsem jediná, kdo tu našel spoustu přátelství. 

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright