Konec roku. Kolikrát až zůstává rozum stát, jak ten čas rychle letí. Z vystrašených prvňáčků jsou druháci, všichni stoupáme výš, jsme blíže ke splnění svých snů, číše máme naplněny zážitky po okraj a tak se pojďme tedy ohlédnout za uplynulým rokem. Závěrečný večírek a report z něj čeká na vaše přečtení. Směle do toho! Pojďte se pobavit spolu s veselými jezevci.

Komnata se pomalu plnila zvědavými a dobře naladěnými jezevci. Mezi prvními dorazila Eivli, Mark, Ema a Marska. Ta zaplula ihned do křesílka, a okoukávala řízky a salát. Spokojeně se usmívala a připadala si jako na Vánoce. Madam kolejní dorazila se slovy “Brýtro.” Následně také zaplula do prvního volného křesla a jemně pochrupkávala. Únava si prostě  vybrala svou daň. Pak dorazil i Theo, s pozdravem na dobrou noc. 

Na chvíli se ještě vrátíme zpět k Vánocům. Drtivá většina jezevců se svalila do křesílek a pochutnávala si na výtečném řízku a salátu. Eivli jen sem tam prohodila, aby to přeci jen nebyly zbytky od Vánoc. Tak kdo ví, odkud skřítkové večeři  nanosili, kdo ví! Odněkud se pak objevily polštářky a poletovaly kolem všech, stačilo jen natáhnout ruku. A tak začal náš odpočinek. Ale to by nebyli jezevci. Těm stačí na chvíli zavřít očka, dočerpat energii a jede se dál.

Když se madam Oříška trošku probrala, večírek mohl začít. Úvodního slova se ujala Eivli, všechny nás pěkně přivítala. Pak začalo uskakování na stupínku, no posuďte sami!  Následovalo jemné simulování smrti, naše madam kolejní totiž nerada řeční –směje se-.  Neochotně došla ke stupínku. Poslala nám pěkná slova, inu posuďte sami:

“Dobrý večer, vážení, milí, mladí i starší jezevci! Rok se s rokem sešel a opět nám nastalo období, kdy bychom měli oslavit závěr jednoho roku a pomalu přivítat rok nový, na který si již všichni brousíte lokty a leštíte botky, aby Vám to do tříd klouzalo jedna dvě.”

Pak na stupínek zase vyskočila Eivli a několika slovy shrnula loňský rok, ke konci pak přidala slova chvály a povzbuzení. Malé nedorozumění na pódiu nám vykouzlilo úsměv na tváři. Dobře jsme se bavili. Asi něco neklapalo přesně tak, jak si jezevčice přály, ale bylo to milé. Nakonec vše vyřešila madam Oříška, poslechněte si tedy krátký záznam:

Madam Oresta: – zasměje se – No jen pojďte blíže a přitulte se, slečno Eivli, na tom stupínku. Však se sem obě vejdeme! – posune se na kraj stupínku a dělá slečně místo se smíchem –

Eivli SSelene: Nééé jen pokračujte madam!

Madam Oresta: Nene, jen pokračujte vy. Mládí vpředu, jak se říká :)) já si to aspoň dopřipravím. :D

Petromila Nivalis: – pobaveně chroupe řízky –

Pak jsme přivítali nováčky. Popřáli jsme jim všechno nejlepší, ať se jim mezi námi líbí, všichni se  snažíme, aby se mezi námi cítili stále jako doma. Kolem všech projížděl vláček se sushi. Seli pohotově vytáhla hůlku a napichovala japonskou dobrotu. Vláček jezdil sem a tam, až šla hlava kolem.

Následovala řeč Helen, která také všem poděkovala, zejména těm, kteří se jakoukoli aktivitou podíleli na chodu koleje, chválila všechny za odvedenou práci. A jakožto nová šéfredaktorka okamžitě využila příležitosti a odměnila našeho Thea Mrzimorským BRKEM  za úžasně odvedenou práci pro kolejní časopis. Strhnul se obrovský potlesk. A Theo? Po drobném cukání uchopil BRKEM  a utíkal se zahrabat. Jeho skromnost budeme vždy obdivovat.

Následoval hezký proslov Seliny, samozřejmě ohledně sportu. Krásná slova chvály, povzbuzení i zavzpomínání na uplynulou sezonu zahřála nejedno jezevčí srdce. Pak Seli ještě poděkovala holkám Vee a Mandy. Obě totiž míří do profi ligy. Nejedno jezevčí oko nezůstalo suché. Obě děvčata dostala zaslouženě Mrzimorskou zlatonku.

Vsuvka – Theo vstoupil do komnaty, asi se nezahrabal :-))

Nakonec kapitánka povzbudivě zvolala Huff! Huff! Huff! Poté popřála všem krásný, klidný nastávající rok plný sportovních zážitků. Seli je kapitánka na svém místě, co se nikdy nevzdá. 

Zničehonic se na stupínku objevila opět madam kolejní. Poděkovala koleji za snahu, píli, výdrž, trpělivost, i přes mudlovské starosti. Vyjádřila vděčnost všem mrzimorským, kteří vydrželi a setrvali, i když mudlové blouznili. Nenechali se tím ovlivnit a makali pro kolej dál a dál. Jmenovitě poděkovala Theovi, za práci pro časopis, a zdůraznila, že i když brblá, že nic nedělá, dělá toho hodně, dále poděkovala Hel za přínos svěžesti a nápadů, Seli se doneslo poděkování za sportovní přínos a dokonalé tréninky s hadicemi nehadicemi, krásná slova se dostala i Eivli, že to s madam Oříškou prostě a jednoduše vydržela. Krásné poděkování se dostalo i Petromile – nese svůj podíl na ukecanosti koleje –  a Cass madam kolejní popřála mnoho síly a trpělivosti pro nastávající rok. 

Pak jsme měli oddechovou chvilku. Někdo se šel posilnit dobrým jídlem a pitím, povídáním, jiní zase stavěli krásné HP puzzle. 

Po odpočinku poprosila Seli Marka, aby přišel na stupínek. Celý udivený s řízkem v ruce stál na pódiu, kde Seli vytáhla z kabelky něco velkého a blyštivého. A jak to dopadlo?

Selina Garcia: Sama jsem to leštila! – Bací ho novým Forcerem po hlavě a pasuje ho na krále zlatonek – Tady máš forcera, je tvůj! :)

Bouřlivý potlesk, ovace a dojatý pohled Marka stál za to! Mark samozřejmě ihned utíkal nové koště vyzkoušet.

Hádejte s námi – Kolik bodů získal Neville pro svou kolej za to, že se postavil svým kamarádům, když se chtěli vyplížit z Nebelvírské společenské místnosti? Víte nebo ne? A co tahle otázka? Vzpomenete si? K čemu slouží kouzlo Homenum Revelio? A co tahle otázka! Jmenujte alespoň 2 vězně, se kterými byli Ron a Harry uvězněni ve sklepení Malfoyovic sídla. Ovšem korunu tomu dal Mark. Na otázku, jaký předmět odkázal Brumbál Ronovi – ano, všichni víme, že se jedná o zatemňovač – náš milý Mark zvolal – zhasínač!!!   Skvělý kvíz plný hádanek, namáhali jsme mozky a bezvadně jsme se pobavili. Tento kvíz s přehledem vyhrála Cass. 

Nakonec jsme si udělali všichni krásnou společnou vzpomínkovou fotografii.

Další rok za námi, kdo ví kolik před námi. Jedno ale víme jistě, jsme tu jeden pro druhého. Když budeme držet při sobě, usmívat se, pomáhat si, starat se jeden o druhého, tvořit kolej jako jednu velkou rodinu, bude nám potom spolu dobře. A to je moc důležité. Jeden jezevčí úsměv a dobré srdce dokáže rozzářit celý hrad. A co teprve třeba padesát!

Pro Žlutého Trimela
Petromila Nivalis