Jako každý rok, tak i tento, čekal jezevce večírek, kde společně oslaví závěr dalšího školního roku, zavzpomínají na to, co se jim povedlo a vyzvednou práci všech šikovných jedinců, jež pro kolej dělají první poslední. Co vše se na něm ale doopravdy událo? To si můžete přečíst pouze zde!

Ještě než se se Žlutým Trimelem vydáte na vesmírné dobrodružství, poreferujeme Vám o naší žluté rozlučce s uběhlým školním rokem. Každoroční závěrečný večírek, který byl naplánován na 30. 6. v 19.00 byl na poslední chvíli o půl hodiny posunut, jelikož jediný spolehlivý dopravní prostředek je očividně jen vesmírná loď, což se bohužel naše primuska Cassi dozvěděla až příliš pozdě. Nikdo však neměl problém o chvíli déle postát před vstupem do Komnaty nejvyšší potřeby, jelikož žluté večírky za to prostě stojí, navíc se většina z nás už ve stejné neovlivnitelné situaci ocitla a měla pro ni pochopení.

Když už se dveře KNP otevřely, byli všichni přítomni přivítaní tou nejpříjemnější domácí atmosférou, všude stála křesla, která lákala k posazení a z venkovní části komnaty byla šla slyšet hudba. Žlutí se do místnosti ihned nahrnuli, vyvalili se na křesla a po chvíli čekání, jež zpříjemnila přítomnost dráčka Soptíka, si již vzala slovo sama primuska Cassiopea.

Jako první musela samozřejmě vyzvednout největší úspěchy, které se letos jezevcům povedly. Začala tím, jak se nám podařilo probudit se na poslední chvíli a překonat v bodech Zmijozel. Následně pokračovala s výčtem individuálních úspěchů: oceněním snaživce roku vybojovaného naší skvělou Amandou, jež dokázala získat za rok neuvěřitelných 6867 bodů a vynikajícím výkonem v soubojovém turnaji, ve kterém naše Mary vysoubojovala krásné 2. místo.

Čím nás již tolik nepotěšila, bylo její rozhodnutí oznámit koleji, že se pomalu (ale jistě :-( ) připravuje předat svůj zlatý odznak dále, a tak máme brzy očekávat její odchod z kolejního vedení. To vehnalo slzy do očí nejednomu jezevci i primusce samotné. Ještěže madam kolejní byla připravena s kapesníky a senná rýma (žádný smutek, prosím vás!) naše nejvyšší péčko tentokrát neskolila, tudíž večírek mohl pokračovat.

Luna se jí ještě pokoušela nabídnout i nějaké oběti, asi aby ještě chvíli ve funkci setrvala, bohužel naštěstí se obratem opravila a žádné oběti se nekonaly (pozn.: zkráceno redakcí z etických důvodů).

Přes nejsmutnější část večera jsme se (jakžtakž) zvládli přenést, když se na řečnický stupínek dostala projekční koule. Teda, nejprve se kutálela celou místností a nespokojeně vrčela, než ji madam ulovila a položila na zmíněný stupínek. Tam se proměnila v živou podobiznu mrzimorské šéfredaktorky Amandy, která nám shrnula dění v Trimelovi za uplynulý rok. Věřili byste, že naše redakce za školní rok Léto 2023 zvládla vydat 24 článků? Jezevci taky ne, žádná ústa, při zmínce takového čísla, nezůstala zavřená.

Sepsat zde všechna jména autorů by bylo vyčerpávající, raději vás tedy odkážu, abyste si všech 24 článků prošli přímo v časopise, to bude jistě zábavnější. Prozradím vám jen, že nejvíce články přispěli pan Nicholas a Tery Poe, a že si za to od nás vysloužili obrovský potlesk! Jediný výčet jmen, kterým vás budu v tomto článku zatěžovat, je seznam korektorek našeho časopisu, jelikož jejich práce vidět není, ale i tak si zaslouží náš obdiv. Jsou jimi: dušice Ankaret, Susan, Tery, Luna a Olivka. Děkujeme za vaši práci!

Odměny za nejčtenější a nejkomentovanější články si odnesli: Tery za svůj Hog v kocke a Ludovic za Mrzimor napříč jazyky. Oba články vřele doporučuji! Kolejní odměnu za psaní do novin si zaslouženě odnesl pan Nicholas. Mandy svůj proslov ukončila velkou ódou na Olivku za její neuvěřitelnou práci pro Trimeles. Doufejme, že Mandy za ní nedostane od Olivky co proto (pozn. šéfredaktorky: už dostala), protože Olivka svou vlastní práci odmítá dostatečně docenit. To se naštěstí týká jen jí, takže myslím, že budu mluvit za celou kolej, když řeknu, že my s Mandy naprosto souhlasíme.

Jako další aktivitu před závěrečným proslovem si pro nás Cassiopea připravila „rychlopuzzle“. Rychlo možná pro někoho, mě a Ludovica musela Cass uklidnit, že odměnu dostanou i ti pomalejší. Potom co jsem všichni puzzle dokončili (a co se dle mého tvářilo jako staletí), ukázal se nám nádherný obrázek, který byl jak dělaný pro naši kolejní kapitánku. Škoda jen že nám Tery asi deset minut před touto aktivitou usnula.

Poslední si vzala slovo madam kolejní, která nás namotivovala do dalšího školního roku, upozornila nás, jak moc se probouzí spící jezevčí duch a žádnou část kolejního života nenechala bez velké pochvaly. Ačkoli se madam nijak netajila tím, že zrovna improvizuje, cítili se všichni přítomni právě při jejím proslovu nejžlutěji z celého večera. Doufejme, že tento elán jezevcům vydrží i do příštího školního roku a kdo ví, třeba se znovu umístíme na vyšší než bramborové příčce!

Po tak krásném večeru jsme se všichni běželi vyfotit k Pastičkovi. Teda všichni, ono bylo už dost pozdě, tudíž se nás odfotilo jen pár přeživších. Na to že jsme většina myslely jen na spánek, nám to docela sluší, nemyslíte? 

Závěrem nezbývá, než zvolat huff huff a doufat, že i příští rok bude pro naši kolej tak úspěšný jako tento a budeme si moci užít znovu tak skvělou závěrečnou slavnost plnou úspěchů a usměvavých tváří!

Pro Žlutého Trimela
Ivy Emersonová