Už máte přečtené příběhy o Harry Potterovi několikrát? Znáte je od začátku dokonce, a to i pozpátku? Nemusíte zoufat, protože vám přináším příběhy podobné tomu o Harrym Potterovi.

Jelikož knih o čarodějnících je mnoho, tak jsem tomu musel dát nějaká pravidla. V první řadě jsou to všechno knihy, které jsem četl. Musel se v nich vyskytovat vyvolený/á hlavní hrdin(a/ka), čarodějnická škola a svět kouzel, který hlavní hrdin(a/ka) neznal/a.

Když zůstaneme v našich luzích a hájích, tak zde byla vydaná série Sedmý smysl od Ilky Pacovské. Popravdě jsem dříve české knihy moc nemusel, avšak při honbě za kouzelnými dobrodružstvími jsem této knize dal šanci. Ze série inspirace HP přímo čiší. Kromě zmíněných kritérií je hlavní hrdinka sirotkem, má další dva kamarády, s kterými nastoupí do kouzelnické školy, dokonce má i nepřítele jako byl Draco Malfoy. Je tam vymyšlený zajímavý kouzelnický sport a vyskytují se zde nová kouzelnická zvířata. A ačkoli tam není zařazování do kolejí, tak tu máme jisté magické rozřazování, které svým způsobem říká, k jakým inteligentním magickým tvorům máte nejblíže. To je podle mě hlavní věc, v níž se tato série liší od HP. Ukazuje nám svět, ve kterém nejsou inteligentní jen lidé. Samozřejmě můžeme říct, že to v HP bylo také. Avšak, co víme o kentaurech nebo jezerních lidech? Přijde mi, že v HP jsou jen zmínky, že existují i jiní magičtí inteligentní tvorové, ale v této sérii mají i vlastní školy, které se autorka nebojí ukázat. Také je tam vidět, jak interagují s lidmi, jak na ně někteří pohlížejí. Kromě toho dává série prostor vývoji i vedlejších postav. Osobně mám nejraději linku, kde nastupují dvojčata – mladší kamarádi hlavní trojice – na jinou magickou školu, než kterou jsme do té doby znali.

Zjevnou fanfikcí byla kniha Nedej se od Rainbow Rowell, avšak natolik se lišila od své původní inspirace, že mohla být vydána. Zde se také setkáváme s vyvoleným chlapcem. Ten je ale už starší a do kouzelnické školy chodí už nějakou dobu. Bohužel jeho školní spolubydlící je zároveň jeho úhlavní nepřítel (nebo si to alespoň do určité chvíle myslí). Řeší se tam určitá duchařská záhada a také to, že všechno nemusí být tak, jak se zdá. Bohužel lze na této knize poznat, že je fanfikcí, protože ačkoli se tam autorka zabývá i hlavními záhadami, tak je ve velkém rozsahu řešen romantický vztah hlavních hrdinů, který… mě osobně v tom něco chybělo. Ale čte se to rychle a záhady jsou vcelku uspokojivě rozřešeny.

Nikdyuž od Jessici Townsend splňuje kritéria, avšak v první knize se koná pouze zkouška do kouzelnické školy a autorka nás pomalu nechává nahlížet spolu s hlavní hrdinkou do nového kouzelnického světa. A můžu říct, že se zde objevuje neuvěřitelná představivost – od hotelového pokoje, který se samozřejmě přizpůsobuje svému majiteli, přes stínové příšery až po další neuvěřitelné věci. Hlavní rozdíl je i v samotné škole, která nepřijímá vyloženě kouzelníky, ale speciálně nadané děti, jejichž nadání později rozvádí. Může se tam tedy dostat i speciální kuchař, spisovatel… prostě kdokoli, kdo u zkoušky prokáže své nadání. Řekl bych ale, že hlavním problémem této knihy je sama hlavní hrdinka, která se mi zdála nesympatická a až v druhé knize jsem jí to byl schopen odpustit, protože jsem ji trochu více chápal. Zdá se mi, že si autorka připravuje půdu pro větší záhady v pozdějších dílech, což se samozřejmě ještě uvidí, protože zatím existují jen tři knihy (z nichž jsou přeloženy jen dvě).

Moje kritéria svým způsobem sedí i na Percyho Jacksona od Ricka Riordana, kde však nemáme tradiční kouzelnickou školu, ale kemp, který by se za jakousi školu považovat dal. Magie zde vychází z toho, že všechny děti jsou polobohy. Většinou se děj odehrává mimo zmiňovaný kemp. Máme tu ale tři kamarády, kteří řeší různé překážky, přičemž se čtenář seznamuje  s řeckou mytologií. Ta mě osobně nebaví, ale autor ji dokáže předat tak nenásilně, že i mě si celá série udržela a dotáhla mě k dalším knihám autora.

Za zmínku rozhodně stojí i Ateliér špičatých klobouků od Kamome Širahama, ačkoli je to manga. O vyvolenosti hlavní hrdinky by se dalo trochu pochybovat, protože se stane vyvolenou jen díky tomu, že omylem objeví kouzla. Tedy v jejím světě sice může kouzlit každý, avšak to běžní lidé neví a kouzelníci svá kouzla předávají z generace na generaci tak, aby je běžný lid neodhalil. Někdo jí předá kouzelnickou knihu s hůlkou, díky čemuž omylem začaruje svou matku. Aby mohla svou maminku zachránit, musí se kouzla naučit. S tím jí pomůže kouzelník, který si ji vezme na starost. Přijde mi, že se manga spíš soustředí na samotný systém magie, fungování světa a jak jej musí kouzelníci utajit před obyčejnými lidmi.

Knihu, kterou jsem si přečetl speciálně kvůli tomuto článku, je první díl série Magisterium od Holly Black a Cassandra Clare, protože mě zaujal komentář jedné čtenářky této knihy. Ta psala, že je to v podstatě poloplagiát HP a divila se, že za to autorky ještě nebyly zažalovány. A musím s ní souhlasit. Je to plagiát HP, ale přesto bych našel věci, které dělá o trochu lépe anebo trochu jinak. Například magie v tomto světě má podobná omezení jako v HP, přesto ji kouzelníci dokáží využít daleko moderněji a díky tomu mohou vytvořit třeba magický film. Vysvětlete mi, proč kouzelníci v HP nemají filmy? Mají pohyblivé fotky, ale k filmům se nedostali? Proč? Nebo se mi líbilo, že úhlavní nepřítel hlavní postavy má důvod k tomu, proč nemá hlavního hrdinu rád. Je to srozumitelně podáno a nemusí se u toho spekulovat, proč se vlastně ti dva nemají rádi. Ale bohužel tato kniha má i své problémy. I když ji psaly dvě autorky,  objevují se chyby v detailech. Například když se  hlavní hrdina rozhodne zachránit jednoho magického tvora, kterému chce říct, kde je klíč od jeho klece. Jenže on se po klíči neshání a vezme klec i s tvorem, a nakonec ji otevře jen tak bez klíče. Je ale možné, že jsem se přehlédl a bylo to tam vysvětleno, protože v dalším díle se mi stalo, že jsem si nevšiml celé postavy, která byla s hlavními hrdiny. Kniha má neuvěřitelně rychlé tempo a podle všeho se v dalších dílech  moc nezpomaluje. Jede se jak v rychlíku, což mně osobně nevadí. Prostě je vidět, že je to pro mladší čtenáře. I přesto si myslím, že ji stojí za to přečíst. Je to zase trochu jiný Harry Potter, což osobně mám rád. Popravdě v téhle knize lépe chápu postavy než v HP. Třeba mi dává smysl, že hlavní hrdina zachraňuje zvířata, protože to dělá prostě od začátku. A po konci první knihy jsem se vrhl na druhý díl.

Moji spolukolejníci doporučovali i další knihy jako je Divotvůrce od Sebastien de Castell, což jsem četl a asi by se to dalo zařadit, ale nedokážu o ní s čistým svědomím psát. I když jsem ji četl nedávno, tak mi z toho příběhu moc v hlavě neuvízlo. Myslím, že mi tam vadil hlavní hrdina a v dalším díle se to o moc nezlepšilo, tak jsem tuto sérii vzdal. Nebo knihu Mágové od Leva Grossmana, která sem určitě zapadá, ale nebyl jsem schopný to dočíst. Ne, že by to byla špatná kniha. Jen mě prostě nebavila. Ještě by se sem dal zařadit Čaroděj ze Zeměmoří od Ursuli K. Le Guin, který mě osobně chytil do pasti už v knihovně. Stačilo si přečíst pár řádků a věděl jsem, že chci sledovat cestu hlavního hrdiny – avšak ještě ji nemám dočtenou (i když je to celkem uzoučká knížka). Tento příběh je trochu starší a není to pro mě takové rychločtení jako jiné zde popsané knihy.

Pokud se chcete i vy podělit o nějakou zajímavou knihu, kterou by si měli ostatní přečíst, směle do toho. Komentáře jsou skvělá cesta.

S přáním pěkného dne,
Ludovic Astier