Na prvního apríla, tak jako každý rok, ovládlo celý hrad šílenství. Na to, že člověk za chvilku ani neví, čí je, resp. do které koleje patří, navíc ani jak se vlastně jmenuje, si už mnozí obyvatelé hradu zvykli a zase až tak nikdo překvapený nebyl. Ovšem to, že se najednou v Mrzimoru objevili duchové dva, to už způsobilo ohromné překvapení. 

Poté, co odkudsi přiletěla přesně mířená bomba hnojůvka, zešedla naše spolužačka z prvního ročníku Ánečeju Alenortep. Poprvé měla Anki vážnou konkurenci. Co se tohoto osudného dne stalo a jak to pokračovalo? Rozhodla jsem se vyzpovídat přímo hlavní aktérku.

Iloccorb Aim :Peti, ty jsi se v jednu chvíli stala duchem, jaké to bylo? Pamatuješ si, co se stalo, jak ses v tu chvíli cítila?

Ánečeju Alenortep:Ano, je to tak, jednoho dne, bylo to tento rok 1. dubna, jsem si povídala ve Velké síni s ostatními, když v se tam začaly dít opravdu zvláštní věci. Z legrace začaly lítat hnojůvky a lidi se mezi sebou různě provokovali. Jedna hnojůvka přistála i na mně. A já jsem se stala duchem. Bylo to opravdu rychlé. V jednu chvíli nesete svojí hmotnost a během sekundy jsem byla lehká jako pírko, bylo mi po těle skutečně lehce a cítila jsem se opravdu skvěle.

Iloccorb Aim :Peti, ty jsi v tu chvíli na hradě byla i pod novým jménem, nebylo to ještě víc matoucí stát se z Petronely Alenortep?

Ánečeju Alenortep: Přehozená jména jsme měli všichni a bylo velmi těžké poznat, kdo je kdo, nejen u sebe. Bylo to matoucí, to určitě, ale zároveň to byla, alespoň za mě, celkem legrace, hlavně když jste chtěli někomu poslat sovu, napsat jí to jméno obráceně… 

Iloccorb Aim :To se vážně nestalo nic jiného, než že po tobě někdo hodil bombu hnojůvku? To je vážně síla. Pamatuješ si, kdo ji po tobě hodil? Máš nějakou teorii o tom, co se stalo, že jsi po zásahu hnojůvkou umřela? 

Ánečeju Alenortep:Přesně tak, bohužel si již nepamatuji, kdo to po mě hodil, nicméně prý ani nebyla mířená na mě. Slyšela jsem jen, že dotyčná osoba, dívka to byla, volala, že to mělo přistát na někom jiném, tuším na zelené Annye. Moje teorie je, že jsem po hnojůvce pravděpodobně umřela, protože jsem ten zápach nesnesla. Nebo to byla hodně velká rána? Kdo ví. 

Iloccorb Aim :Annya byla v tu chvíli vděčným terčem vzhledem k tomu, že se stala na ten den fialovou. Takže si myslíš, že není úplně od věci teorie, že jsi „umřela smrady“?

Ánečeju Alenortep:Myslím, že to je dost pravděpodobná teorie.

Iloccorb Aim : V čem pro tebe byla největší změna? Kam vedly tvé první kroky? Mohla jsi dělat něco zajímavého bez tíže fyzického těla?

Ánečeju Alenortep:Proletěla jsem hradem, místo chození – samozřejmě jsem chtěla zkusit i to pověstné proletění skrze zdi. Bylo to poprvé trochu divné, až nepříjemné, ale rychle jsem se to naučila. Vyzkoušela jsem toho dost, houpala jsem se na lustru, prošla či proletěla skrze spolužáky. Největší změna byla v té lehkosti. Takhle jsem se nikdy necítila a –podívá se na konstrukci svého těla – už neucítím. 
No a jelikož máme jen 4 duchy, tak na mě začali zírat a mávat lidé, kteří by si žluté Petronely nikdy nevšimli. Byla senzace, když se vlastně objevil 5. duch

Iloccorb Aim:Tak to máš jako se slavnými malíři třeba, těch si také začali všímat kolikrát až po smrti. Je to zajímavé, že? Bylo třeba něco, co jsi nemohla dělat? Daly se psát takhle úkoly?

Ánečeju Alenortep:Úkoly jsem psát nezkoušela, nicméně jsem si chtěla dát něco k jídlu, byly tenkrát Velikonoce, tak nějaké vajíčko a nešlo sníst, vylítlo pusou rovnou na nohy…. Vlastně hodně věcí mi padalo z ruky, to, musím říct, nebylo nejpříjemnější.

Iloccorb Aim : Jej, to muselo být opravdu nepříjemné, nemoci jíst. A měla jsi hlad nebo tyhle pocity byly úplně pryč?

Ánečeju Alenortep:Tělesné pocity byly pryč. Dokonce i emoce, jako radost, smutek… taková trochu prázdnota.

Iloccorb Aim :To zní docela smutně ,i když si to možná v tu chvíli člověk jako duch asi  neuvědomoval? Potkala ses toho dne s naší dušicí?

Ánečeju Alenortep:Ankaret jsem jen zahlédla procházet zdí, ale nemluvila jsem s ní.  V tu chvíli jsem si tu prázdnotu neuvědomovala, až zpětně, nicméně doufám, že budu ještě chvíli žít.

Iloccorb Aim:Kdy to vlastně skončilo? S půlnocí? Jaké to bylo mít naopak zase zpět své fyzické tělo a všechny emoce? Jak zpětně tuto zkušenost hodnotíš? Byla obohacující nebo naopak příliš děsivá?

Ánečeju Alenortep:Nene, při večeři, když jsem koukala jak ostatní jedí (u mě zbytečné), z ničeho nic se objevila tíha mého těla. Zkušenost to byla na den určitě zábavná, nicméně na delší dobu bych zatím byla radši živá nežli duchem.

Iloccorb Aim :Tím jsi se vlastně dostala k mé poslední otázce, jestli náhodou, pokud by jednou byla ta možnost, bys zvažovala „kariéru“ ducha?

Ánečeju Alenortep:Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale musela bych být životem opravdu hodně unavená, abych se dobrovolně stala navždy duchem. 

Pro Žlutého Trimela

Iloccorb Aim