Nováčkovská výprava

Být nováčkem, to není vůbec jednoduché, čeká na vás spoustu záludností. Začíná to už zařazením do koleje, následuje zápis předmětů a pak je tu neustálé zjišťování a hledání co, kde a kdy. Mezi jednu z těch snad příjemnějších nováčkovských povinností prvních dnů školního roku patří již tradiční nováčkovská výprava do Zakázaného lesa. Jak si s ní poradili letošní nováčci z řad jezevců? To Žlutému Trimelovi prozradil jeden z mrzimorských nováčků – Subik.

Zjistili jsme zásadní věc! Vypadá to, že se v našem lese začínají dít poněkud podivné věci! Ono by si totiž jeden řekl, že taková nováčkovská výprava do lesa bude pohodička. Akorát, že vůbec. Myslím si, že cesta se studenty za hranici Zakázaného lesa nedopadla tak úplně podle představ madam Lecter. Jsem přesvědčený, že cílem první takové výpravy je vždy postrašit nové studenty a zanechat v nich dojem, který jim nedovolí se odvážit podnikat výpravy do lesa na vlastní pěst.

Nicméně, naproti tomu, co by jeden očekával v rámci nějakého pudu sebezáchovy, rozhodli jsme se vydat lesem po stopách těch podivných zvuků. Ty nás dovedly na malou mýtinku nedaleko hranice lesa, zde jsme objevili těžce zraněného hypogryfa. Byl ošklivě podrápaný a podle madam Lecter, stejně jako podle blížícího se úplňku a tvaru drápů, to vypadalo na útok vlkodlaka. Ihned jsme na mýtince sebrali alespoň základní léčivé bylinky a hypogryfa jsme v rámci možností ošetřili, jak nejlépe jsme dovedli. Také jsme mu tam zajistili malou ochrannou bariéru a vodu s krysami, aby netrpěl hlady a žízní, a navíc ho ještě něco takto pochroumaného znovu nemohlo napadnout.

Madam Lecter nás po ošetření a zabezpečení hypogryfa okamžitě teleportovala pomocí bonbonů do velké síně a sama šla neprodleně nahlásit situaci Ministerstvu kouzel. Celá výprava se pro nás stala určitě nezapomenutelným zážitkem. Všichni jsme se naštěstí vrátili do hradu zdraví a živí a doufáme, že i hypogryfovi se už daří výrazně lépe.