Vánoční sraz v Pardubicích 14. 12. 2024 měl krásnou, svátečně laděnou atmosféru, kterou si nenechalo ujít dohromady 11 jezevců a 4 budoucí naděje mrzimorské koleje, jo a taky jeden dlouho utajovaný host. Tak se pohodlně usaďte a přečtěte si o tom, co se událo.
Jezevci se sjížděli z různých koutů republiky, někteří to brali vláčkem, jiní autem, jiní zase takzvaným pěško-busem, neboť bydlí přímo v Pardubicích. Sraz jsme měli u krásně zdobeného vánočního stromečku na nádraží. Nejprve jsme tam stáli ve složení Oříška, Kim, Theo. Pak se přidala další trojice – Michaell, Katie a Naima. Dorazila i Tery s malou bažinkou a Mori, která přijela na sraz kvůli jmenovce a zákuskům.
Náš nováček Michaell, si u nás chtěl totiž hned ze začátku udělat dobré jméno, a tak donesl krabici plnou zákusků. To ovšem netušil, že jezevci přijedou po snídani, neboť bez ní se den zkrátka nezačíná. Chudák pak nosil krabici nejméně hodinu, než se všechny ty dobroty snědly.
Jako poslední ke stromečku dorazil náš utajovaný host, nebyl to nikdo jiný než Olík, který přijel podpořit manželku.
U stromečku jsme si rozdali jmenovky, protože už je to tak nějak součástí našich žlutých srazů, a rovněž proto, že Kim je zapomnětlivá.
Odbila jedenáctá hodina (se slovy, “už čekat nebudeme”) jsme se společně vydali na nedaleké trhy. Cestou jsme zjisťovali mnoho zajímavostí. Věděli jste třeba, že po celých Pardubicích smrdí chemička?
Kim se obávala, že jí naroste další ruka či noha, naštěstí jí Theo uklidnil, že jí ta ruka spíše odpadne. Načež se s Olíkem pustil do debaty o biochemických udělátkách. Oříška zase sledovala tamní krkavce, takže se rozjela i debata o ptácích.
Cestou jsme nabrali ještě Kloty se třemi dětmi. (Nutno podotknout, že po celý sraz byly naprosto skvělé a když se osmělily, tak s námi prohodily i pár slov.)
Několik jezevců se houfně zastavilo a přemýšlelo, kam teď? Petronelka nás uklidňovala, že cesta vede stále rovně a určitě nezabloudíme. Následně nás vedla do tmavého podchodu. Nebudu tu povídat, že vznikly jisté pochybnosti, zda se z podchodu dostaneme živí, ale naštěstí byly hned zažehnány, když jsme vyšli na útulné náměstíčko.
Přivítal nás ohromný řetízkový kolotoč, který stál na rozviklaných nožičkách, které byly zabodnuty do dřeva. Ať si myslí, kdo chce, co chce, i tak to vypadalo stabilně.
Na trzích nastal rozchod… ne snad, že by se Oříška rozešla s manželem. Ale manžel dal, po Kimončiném naléhání, jezevcům jménem Oříšky rozchod. Abyste to chápali, on byl ona a ona byla on… zkrátka si na zmatení všech nových jezevců vyměnili jmenovky a jednomu z toho šla hlava kolem.
„Ty! Nevím, jak se jmenuješ, ale dej nám rozchod, když jsi Oříška.”
– nejmenovaná žlutá ukazující na Olíka
Mori s Michaellem utíkali shánět kafe. Kloty s dětmi se šla dívat po stáncích. Naima prohlásila, že bude chodit se skupinou, jinak by se ztratila a zbytek se tak nějak začal sám trousit po celých trzích.
Bylo na čase se najíst, a tak místo shánění drobných dárečků, se několik jezevců postavilo do fronty na langoše. V tu chvíli se objevila Feliska, která přikráčela z jedné mudlovské akce.
Chvilku se debatovalo nad tím, jak si někdo může dát na langoše tatarku a proč paní prodavačka šetří s tácky, ale nakonec se nás několik opravdu královsky najedlo a mohlo se pokračovat.
(pozn.: Odmítám psát o tom, jak se Tery, Michaell a Mori nadšeně vrhli ke stánku, kde prodávali červy v pytlíčku. A pak je tam před námi ještě rozbalovali…)
Po pár otáčkách na ruském kole, jsme celí promrzlí zamířili do nedalekého Tenisového klubu, kde jsme měli dojednáno posezení, popití a nadlábnutí.
Sraz jezevců by nebyl kompletní, kdyby se nepřišlo s nějakou neočekávanou hrou. Kim na začátek zvolila jednoduchou poznávačku – “Rád(a)/Nerad(a)”.
Sami si můžete zkusit poznat, kdo co psal, a klidně mi napsat v komentářích Vaše tipy.
Po poznávací hře přišlo opět nějaké to tlacháníčko, doplnění tekutin a na počest Olivky jsme si zahráli babyverzi Městečka Prasinky – veškeré vraždy byly nahrazeny tzv. ODEJITÍM z Městečka. Když máte na sraze děti, které nechcete zkazit, bylo to třeba.
V první hře vyhráli jen taktak vlkodlaci, i když kdo by čekal, že hajný v Zapovězeném lese bude vlkodlak, že… Ve druhé hře rovněž vyhráli vlkodlaci s velkou převahou a posledního prasinkáře si tedy vychutnali. Níže můžete vidět poslední slova některých zesnulých.
Učeň dělání hůlek: Nemám chytrá poslední slova.
Jeptiška: Jen bych chtěla říct, že jsou vlkodlaci tupí.
Hajný v Zapovězeném lese: Errol nějak blbě čučel.
Theo, Kim, Oříška, Naima, Peti a Katie si zašli posedět ještě na chvilku do obchoďáku, kde opět probírali hluboké jezevčí myšlenky a nakonec jsme si udělali ještě rozlučkovou fotku a rozprchli se domů.
Pro Žlutého Trimela
Kim Sarah Reevesová
Libi se mi, jak uz druhej sraz skoncil tim, ze jsme Mori poslali nekam do neznama :D
Kromě jmenovek vzniká nová tradice?
Líbí se mi, že jste zvolili Pardubice – nejenom město perníku, ale také souseda slavné Chrudimi. Jestlipak víte, kdo odtamtud pochází?
Já vím, já vím. Ressel, vynálezce lodního šroubu. Ale ok, vím to jen proto, že jsem chodila na jeho Gymnásium ;)