Jak to vypadá, když na mudlovské stanici metra pracuje v utajení čarodějka? A proč tam vlastně je? Čtěte dál!
S červeným kloboukem tam, kam slunce nesvítí.
Ministerský výnos o utajení kouzel zná každý z nás, vtloukají nám ho do hlav od prvního momentu, kdy jsme si dokázali přivolat sami dudlík, když na nás zrovna rodiče neměli čas.
Světy kouzelníků a nekouzelníků se v historii spojovaly a opět oddělovaly na základě různých historicko politických změn.
Bývaly časy, kdy si mudlové kouzelníků vážili a ctili je, a byla pro ně čest mít je ve svém společenství. Naopak zase bývaly doby, kdy byli čarodějové pronásledováni, a dokonce zabíjeni jako lovná zvěř.
Dnes je situace taková, že většina čarodějů žije v oblastech trvale chráněných zakrývacími kouzly a mudlům se vyhýbají celý život.
Jenže bohužel, nějaké spojení mezi těmito světy existovat musí, protože, ať se nám to líbí nebo ne, žijeme na stejné planetě.
Dříve se mudlové místům se silnou magií vyhýbali, ale v posledních staletích ztratili přirozený cit (a také je jich čím dál víc). Proto musíme tato místa chránit, i za cenu osobních kontaktů a krycích postavení.
Určitě se mnou budete souhlasit, že jedno z nejmagičtějších míst Čech je právě Praha (a nepíšu to proto, že jsem se tu narodila). Praha má velmi silně magicky nabité podzemí, kam se před mudly původně uchýlilo mnoho kouzelných tvorů, zvířat i démonů.
Ministerstvo kouzel se před cca šedesáti lety marně snažilo zvrátit mudlovské plány na stavbu podzemní dráhy. Nakonec se rozhodlo vytěžit z tohoto plánu maximum pro vlastní záměry.
Více než 80 % zaměstnanců pražského metra jsou kouzelníci s dvojím krytím. Dost často žijí v běžných rodinách mezi mudly, a ani jejich nejbližší neznají jejich pravou profesi.
O školních prázdninách jsem měla několikrát možnost vyzkoušet si brigádně práci, které mudlové říkají: Dozorčí stanice metra. Konkrétně jsem se dostala na trasu A do stanice Strašnická. Řekli byste si, že už ten název musí mudly trknout, že se tu děje něco magického – ale oni jsou tak sebestřední, že jim to přijde jen vtipně milé a zajímavé.
Stanice metra z pohledu mudlů:
Mělká stanice s jedním výstupem v přízemní kruhové budově, ve které se nachází pár malých prodejen (trafika, pekařství atd.) Ze stanice vede na druhé straně další schodiště – zdánlivě do nikam. Mudlové se spokojují s vysvětlením, že tam podle původních plánů měl stát obchodní dům, na který už ovšem po sametové revoluci nezbyly peníze, a ono schodiště mělo vést přímo do onoho obchodního domu.
My kouzelnící víme, že ono schodiště vede do moderní výškové budovy (kryté zakrývacím kouzlem), kde sídlí několik desítek různých kouzelnických organizací. Budova se jmenuje TRISŠKO. Je to zkratka pro: Testovací registr informací slídičů, školství a kancelářský objekt. Familiárně se této budově pro její tvar říká: „Trik se špičatým kloboukem“. Mimo jiné je tam oddělení školní inspekce, kde se přezkušují studenti, kteří před studiem v internátních školách typu Bradavic, dávají přednost domácímu studiu a případnému studiu v mudlovských školách.
Práce dozorčího stanice (dále jen DS), dle mudlovských představ:
DS ve Strašnicích má stanoviště ve vestibulu stanice. Sedí před zdí pokrytou monitory napojenými na kamery. Má dva počítače, tři telefony a sadu bezpečnostních tlačítek. Má všeobecný přehled o stanici. Kontroluje krabičky vydávající a označující jízdenky. Dohlíží na bezpečí cestujících mudlů, radí jim s dopravou, pomáhá plánovat spoje a trasy. Radí s orientací v okolí stanice a s návaznými spoji. Vytahuje věci spadlé do kolejí. Poskytuje první pomoc a volá sanitku, policii a hasiče, když je třeba. Hlídá technický stav stanice, aby nikde nedošlo k úrazu, nebo poškození věcí. Zdi, stropy, podlahy, obklady, lavičky, rozbitá skla, voda, elektřina a podobně. Dohlíží na úklid. Vysvětluje, proč to ve stanici fouká a proč je pod lavičkou na peróně nablito nepořádek.
Drží protipožární hlídku. Udržuje provozuschopnou invalidní plošinu. Poskytuje morální podporu osobám uvízlým na invalidní plošině až do příjezdu hasičů. Pomáhá řešit ztracené nebo naopak nalezené věci. Ví, jak bezpečně evakuovat stanici v případě nebezpečí. Usmívá se, i když mluví s méně inteligentními a agresivními mudly. Spolupracuje se strojvedoucími a vlakovým dispečerem. Umí používat ruční a zvukové návěsti – ano, to je to mávání praporkem a pískání na píšťalku, co zná každý mudla z železnice. Umí ručně kličkou přetočit výhybku. Umí v případě nutnosti vyměnit svůj černý špičatý klobouk za červený placatý.
A teď, jak to vidí kouzelník. Hlavní poslání dozorčího stanice metra je udržet magické síly a tvory na bezpečnou vzdálenost od mudlů nejen tak, aby se jim nic nestalo (všem – mudlům i magitvorům), ale hlavně tak, aby se o hrozícím nebezpečí vůbec nedozvěděli.
Nejmenším problémem jsou paradoxně škrkny. Celkem si vystačí se škodolibým přehazováním a zakrýváním informačních cedulí a šipek. I když zrovna včera dvě škrkny natáhly na schodech provázek přesně ve chvíli, kdy na nedalekém fotbalovém stadionu pro mudly skončilo derby utkání pražských S. Jeden starší pán to neubrzdil, přes tu škrkní past upadl a způsobil si ošklivý otřes mozku. To pak DS neví, co dřív, chytit škrkny a nacpat je zpátky tam kam slunce nesvítí, nebo křísit mudlu a volat mu lékomudly ve žlutém kočáře?
Podzemní skřítci a rusalky přes den většinou spí a stačí jim společenský život během noční výluky, kdy je metro pro mudly uzavřené. Horší je to s démony, které je třeba neustále hlídat. Nejnebezpečnější jsou Stahovači černí. V noci sedávají na okrajích nástupišť a kvílí. Mají černé, poloprůhledné tělo jakoby tvořené kouřem. Přes den by měli být ve speciálních místnostech pro ně vybavených, ale tu a tam se stane, že se nějaký vyplíží ven i přes den a jejich volání může nervově labilnější osoby se sklony k depresím neodolatelně táhnout za sebou do kolejí a tmy tunelu, což může znamenat smrt. Takto násilně usmrcení mudlové, zůstávají v podzemí jako duchové. Bohužel, i přes veškerou snahu všech zaměstnanců, jich stále přibývá. Ale aby se z ducha stal někdo milý pohodový a společenský, jako jsme si zvykli vídat naše duchy v Bradavicích, musí se takový duch napřed zbavit původního traumatu, což může trvat i několik století. Tolik času nemáme. Aby se podzemí nezaplnilo bezduchými úpícími strašidly, je třeba mnoho hodin sezení s ghostterapeuty. Po úspěšné léčbě odchází část duchů za „bránu“, a ti co zůstávají jsou alespoň o něco milejší, veselejší a často i ochotni k nějaké té výpomoci, aby si čekání na věčnost ukrátili.
Další problém je maskování přítomnosti draků. Draci jsou celkem milá a společenská stvoření. Žijí v poměrně početných rodinných skupinách. Jejich občasné plivání jisker se snadno svede na probíjení přívodní kolejnice, či porouchanou zářivku. Přes den draci spí, ale mají velice silný dech. V metru je vybudován systém ventilace, která jejich dech chladí a filtruje od klasického „dračího zápachu“. Mudlům se podává vysvětlení, že je průvan způsobený vzduchem, který před sebou tlačí přijíždějící, nebo naopak vtahují odjíždějící vlaky. Jak jinak zamaskovat pravidelné dračí nádechy a výdechy, že?
Problém občas způsobí i nějaký menší démonek. Jejich oblíbenou zábavou je „posednutí“ nějakého mudly. Mají za to dost dlouhá domácí vězení, ale prostě jim ta „bžunda“ jednou za čas za to stojí. Posednutý mudla vypadá podobně jako při záchvatu epilepsie. Upadne na zem, třese se, má křeče, oči v sloup a u úst se mu může dělat pěna. Je potom na dozorčím stanice, aby démona zkrotil a vytáhl za pačesy z mudly dřív, než se přiřítí mudlohojič.
V noci probíhá napřed krmení a ošetřování magických bytostí a teprve potom se provádí úklid stanice a údržba kolejí. Boční chodby a sloje vyhrazené pro původní obyvatele podzemí se vždycky ráno, před tím, než přijdou první mudlové, musí uzavřít a zamaskovat.
Ráno je potřeba zase všechny poslat do postýlek a pelíšků, zkontrolovat celou stanici a odvést přebytečnou magii pomocí přívodní kolejnice dřív, než se do ní pustí obyčejný elektrický, stejnosměrný proud pro vlaky.
Tak to by bylo něco o mudlokouzelnicé profesi: DOZORČÍ STANICE METRA.
Výzva: Určitě je mezi vámi dost jedinců, kteří si buď sami jako já vyzkoušeli nějaké to mudlo-kouzelnické povolání, nebo máte někoho takového v rodině. Kdo to je a co dělá?
Napsali byste takový článek sami? Pokud ano – pošlete ho do redakce Žlutého Trimela k rukám šéfredaktorky (Felicitas Frobisherová). A pokud si na to netroufáte – poskytli byste mi (Vardě) malý rozhovor na téma tohoto zaměstnání – já se budu ptát, vy odpovídat, já to sepíšu a vy schválíte. Pošlete mi sovu a domluvíme se.
Pro Žlutého Trimela
Varda Elisabeth Rývorová
(a robot na obrázky)