Mám pro vás další kapitolu povídky! Doufám, že se vám bude líbit! Kapitolka byla sepsaná na nápad od Patricie. Budu se těšit na vaše nápady, co do toho dalšího vymyslíte! :) Další kapitola bude zde opět za dva týdny ^^
KAPITOLA 3. – FIGURKA
Vyšel ven na ulici, aby zamířil do práce. Obloha byla zatažená, stejně jako jeho tvář. Aniž by si všímal kolemjdoucích, zamířil na autobusovou zastávku, kde měl čekat pár minut, než přijede číslo, kterým pojede. Myšlenky mu běhaly v hlavě sem a tam. Někteří lidé na něj zírali, ale on si toho nevšímal. S povzdechem asi po pěti minutách nastoupil do autobusu s číslem 133, sedl si na své obvyklé místo v zadní části u okna a zahleděl se ven, zatímco vyjeli ze zastávky.
Před obličejem mu probíhala obyčejná krajina a obrazy městečka, ve kterém bydlel. Pořád to samé dokola, ti stejní lidé, kteří ve stejný čas jako on spěchali do práce. Na rohu ulice byla pekárna, kde si obvykle brával nějakou tu snídaní a kávu. Viděl, že je tam narváno jako vždy. Byla to ta nejlepší pekárna, co tu měli. S povzdechem na okamžik stočil pohled pryč od okna a prohlédl si ženu, která si sedla vedle něj. Nepoznával jí, asi jenom nějaký cestující, možná někdo nový, kdo se přistěhoval. Žena se na něj na chvíli otočila, usmála se milým úsměvem a zase se zapovídala s ženou po jejím boku, která seděla na sedadle před ní.
Když znovu vyhlédl ven, na okamžik se zarazil. Na lavičce u zastávky stála dřevěná figurka. Byla to přesně stejná figurka, kterou kdysi daroval synovi. Autobus se již rozjížděl pryč, když najednou vstal a zařval na řidiče.
„Počkejte! Musím vystoupit!“
Všechny tváře se otočily na něj, ale on rychle prošel kolem ženy, která vedle něj seděla a během několika vteřin byl venku na zastávce.
Prudký slejvák mu okamžitě smáčel všechny šaty a před vodu stékající mu přes oči pořádně neviděl. Došel rychlým krokem k místu, kde figurku zahlédl a sklonil se k ní.
V tu chvíli mu bylo jedno, jestli prší, jestli mrzne nebo jestli na něj lidé koukají jako na blázna. Sebral figurku ze země a zaraženě si jí prohlížel. Ano … byla to ta stejná figurka, kterou osobně vyřezal.
Zmateně se jí prohlédl a když uviděl vzkaz na jejím podstavci, celého jej zamrazilo.
„Tvůj syn není mrtvý. Chceš vědět více? Máš možnost, když uděláš to, co ti řeknu, Ben.“
Lestrencis
Já navrhuji, aby se pokusil zjistit víc o tom, kde je jeho syn a případně se ho pokusit najít :) Během pátrání by se ale mohl dostat do problémů klidně i s policií a tak. Může kvůli tomu třeba přijít o práci nebo se ho mohou kvůli pátrání pokusit zabít :D
Lest máš to tak pěkně rozepsané! :) +uculí se+ A byla by vážně škoda v tom nepokračovat :/ A i když moje nápady stojí za pendrek…:D Tady máš alespoň něco něco něcičko maličkého :D
Chvilku jsem se rozhlížel jenom kolem sebe a projel mnou pocit, při kterém mi naskákala husí kůže. Nevěděl jsem, co se to se mnou děje. Celý zmáčený jsem nehybně pozoroval figurku. Probralo mne až ocáknutí dalším autobusem. Otřásl jsem se a vydal se do neznáma…
Určitě s tím nekonči, Les, byla by to škoda, doufám, že se to povede nějak rozhýbat. Posílám svůj návrh:)
Nevěděl, co má dělat. Naprosto ho to šokovalo. Když dnes nastoupil do autobusu s číslem 133, nečekal, že se ocitne zrovna tady, v dešti, s figurkou v ruce a se zjištěním, že jeho syn není mrtvý. Jak je to vůbec možné? Měl vůbec věřit tomu, co stálo ve vzkazu? Ale kdyby to nebyla pravda, kde by ten dotyčný vzal tu figurku?
Nechtěl ale cítit příliš velkou naději. Svého syna už jednou oplakal, co když si s ním teď jen někdo hraje? Jedno bylo jisté, tím, že promrzne venku v dešti nic nevyřeší. Musel co nejdřív zjistit víc…