Pokud se vám zdá, že název článku vám něco vzdáleně připomíná, tak ano, máte pravdu. Jde o jednu z hlášek strýce Pepina v nezapomenutelném filmu Postřižiny. Jen já si ji maličko upravil. Ono taky co bych dělal s mývalem, že?
No, ale co jsme s Artíkem tentokrát vyváděli? Byli jsme v lese, přátelé!

Andrew > Jo! – pokývne – rozhodli jsme se jít do lesa
Artis > Na houby!
Andrew >Ne tak úplně. Prostě do lesa.
Artis > Na houby!
Andrew > – podívá se na Artise a zamračí se – V lese je krásně. Super procházka. Dá se tam fajn dýchat, relaxovat a…
Artis >… sbírat houby!
Andrew > Artisi, nechceš mi přestat skákat do řeči?
Artis > Promiň.
Andrew > Já se chystal už pěkně dlouho, jenže mi to nechtělo vycházet. Ale když bylo dneska tak hezky a Artík nám z toho lenošení trochu přibral, řekl jsem, že jdeme!
Artis > U svatého jezevce, ten tak lže. Já vůbec nepřibral!

Andrew > – mávne rukou a pokračuje – Když už se rozhodnu jít do lesa, beru si s sebou takový ten velký XXL kyblík od křupek…
Artis >Tenhle byl od crackerů. Ale taky vysvětli, proč to děláš? Proč s sebou nenosíš košík jako normální lidi?
Andrew > Jednak košík nemám a jednak…
Artis >… kdybys žádné nenašel, budeš tvrdit, že sis zrovna koupil kýbl křupek a dostal velký hlad, co? – nakrčí nos –
Andrew >No a co? Jít domů s prázdným košem vypadá hůř než jít domů s prázdným kyblíkem.
Artis protočí oči a nenápadně si ukáže na spánek.
Andrew > Já to viděl!
Takže jsme tam teda přišli a všude byly stromy..
Artis > Divný.
Andrew >… a listí a keře a borůvčí (opadané) a taky houby a ticho. Já třeba do lesa nikdy nenosím nůž. Když jsem byl malý, pokecal jsem si s Hlasem přírody…
Artis > S kým?
Andrew >S Hlasem přírody. Neznáš? To se styď, toho znal i Mauglí a ty jako jezevec bys ho znát měl taky! Takže jsem si s ním pokecal a on mi říkal: „Do lesa nikdy nenos nůž, houby se leknou, schovají se a půjdeš domů s prázdnou.“ Takže se tím řídím. Sice nosím domů houby jako prase špinavé, ale vždycky donesu.
Artis > Fakt vždycky?
Andrew >No…
Artis > Tak proč to kamufluješ kýblem od křupek?
Andrew >Merline, ty jsi rejpal! Dnes jsme teda tak chodili a sbírali…
Artis > – pohodí vzdorně hlavou – … hlavně žes na mě na začátku vrčel, když jsem říkal, že jsme šli na houby.
Andrew > – jen mávne rukou a pokračuje – Hub bylo fakt docela dost a dokonce jsme našli i muchomůrku červenou, viď Artíku?
Artis > No jo, porád!

Střih do lesa. Andy se sklání nad muchomůrkou červenou a obdivuje ji.

Andrew >Dívej, Artíku, jak je krásná. To je jedna z nejhezčích hub vůbec! A je nakousaná. To je divný, není muchomůrka červená jedovatá?
Artis > Jo, ale jen v syrovém stavu!
– Andy pozvedl obočí, podíval se na krásnou, červenou, nakousanou a evidentně SYROVOU muchomůrku a pak na Artise –
Artis > Ježiš, nojo, už mi to došlo!
Andrew > Ale možná, kdyby tu nějaká veverka měla sporák…
Artis > Andrew!!

Střih zpět do studia Trimela. Artis se tváří uraženě a Andy se uculuje.
Artis >Ty seš teda kamarád, takhle na mě bonzovat.
Andrew > Já náhodou kamarád jsem. I když tě občas zlobím, za jiného Artíka bych tě nevyměnil – poplácá ho po tlapce –  Nakonec, vždyť jsem to byl já, kdo si tě vymyslel a podle jehož nápadu jsi vznikl!
Ale je načase říct, proč jsme do toho lesa vlastně šli. Ony ty houby byly spíš taková kamufláž, i když smaženice z nich bude dobrá…
Artis > Slíbil jsi mi houbové řízky…
Andrew > To vyřešíme později, teď musíme říct, proč jsme do toho lesa šli.
Artis > My jsme šli do lesa hledat inspiraci na kolejní vánoční dárek!
Andrew > Přesně tak! Říkali jsme si, že bychom třeba mohli dát jezevcům jako vánoční dárek vánoční stromek. Jenže žádný strom v lese nebyl ochoten tuhle veledůležitou a nadmíru důstojnou funkci převzít.
Tvrdily nám, že na to nejsou dobře rostlí a kompetentní a zkušení. Pak nám došlo, že z tohohle dárku dárek nebude, sebrali jsme tedy houby a šli. Holt bude muset jezevcům stačit místo vánočního stromku, smaženice.
Artis > Houbové řízky!
Andrew > Tak jo, ty taky. Bude hostina!
Artis > Hurá, jdeme na to!