S touto havraspárskou dušinkou jsem se bohužel neměla možnost setkat osobně U Tří košťat, jako to bylo u všech ostatních. A to nejen díky jejímu nedostatku času, ale také proto, že se raději drží v ústraní. Ve snaze dozvědět se trochu víc jsem proto vyzpovídala i pár havranů. Dozvěděla jsem se víc? Nebo ani oni o svém kolejním duchovi nevěděli více?

Helen: Co jsi dělala na hradě před smrtí? Byla jsi studentka?
Eliah: Byla jsem studentkou Havraspáru, nějakou dobu kapitánku famrpálového týmu, redaktorkou Corvina a prefektkou. Prostě od každého jsem musela vyzkoušet něco. =) Jinak jsem dělala to, co každý student. Úkoly, soutěže, život na koleji, prostě od všeho trochu. =)

Helen: Můžu se tě zeptat, jak si zemřela?
Eliah: Jedny prázdniny jsme jeli s rodinou na výlet na Arktidu. Ledního medvěda tam očekáváš, ale tučňáky moc ne. Takže když jsem viděla rodinku malých roztomilých tučňáčků, hned jsem si je šla pomazlit. A ta malá monstra na mě mezitím zaútočila. Toť byl můj konec.

Helen: Jak dlouho už jsi na hradě jako duch?
Eliah : Týjo, víš, že to ani nevím? Nějakou dobu už jo. :) Celkem jsem zde osm let, ale od smrti ten čas nějak splývá.

Helen: Většina obyvatel hradu si dává pozor. Ale občas se stane, že někdo skrz beztak projde. Máš s tím nějaké zkušenosti?
Eliah: A někteří dokonce procházejí naschvál! Ale já stejně raději trávím čas mimo větší shon lidí, takže se mi to zas tak často nestává.

Helen: Říkala jsi, že už je to osmý rok, co tu přebýváš ať už jako duch nebo předtím jako studentka. Jak moc se změnila tvoje kolej? Pokud se vůbec změnila…
Eliah: Myslím, že duch Havraspáru zůstává furt stejný, i když samozřejmě je tam jiné osazenstvo. Ale ať už dopluju do koleje a nebo se občas vyskytnu na nějakém mimohradním setkání, ty lidi jsou si svým nastavením a humorem tak nějak furt podobní. Co obdivuji, je větší nadšení do výuky a soutěží. Ta naše generace byla taková línější :D

Helen: Všichni duchové se shodli na tom, že rádi škádlí své obyvatele koleje. Co ty?
Eliah: Ani bych neřekla. :)

Helen: Jak vycházíš s ostatními duchy? Potkáváte se často?
Eliah: Abych pravdu řekla, ostatní duchy moc neznám. Nejsem moc společenský typ, takže se raději schovávám v tmavých nepoužívaných učebnách.

A protože je havraspárský duch skutečně zdrženlivý, tradičně pokládané otázky jsem trochu pozměnila. Zeptala jsem se své kamarádky Beth Vaneové, která je sice v první ročníku, ale nějaký ten čas na hradě už má za sebou, a také Ayi Watanabe, studentky prvního ročníku r.s. A jejich výpovědi mi jenom doložily daný fakt, že duch Havraspáru je velmi zdrženlivý.

Helen: Vaše dušinka je opravdu velká introvertka, souhlasíte? Máte pocit, že se spíše straní? Jak byste jí charakterizovaly?
Beth: Jasně, že mám. Když jsem nastoupila, nevěděla jsem, že vůbec nějakého máme. Viděla jsem ji asi jen jednou ve Velké síni.
Aya: Já si myslím, že ano, ačkoli Eliah téměř neznám, působí na mě právě jako introvert.

Helen: Pamatuješ si na okamžik, kdy jsi se s ní poprvé potkala? Nebo třeba na nějakou příhodu?
Beth: Ne, jak už jsem zmínila, viděla jsem jí jednou ve VS, což byl asi ten moment. Nikdy jsem s ní přímo nemluvila.
Aya: Nepamatuji si na nic takového, maximálně na její občasné prolétnutí kolejkou.

Helen: Sama Eliah mi řekla, že na nějaké škádlení jí neužije, že se tu právě příliš nevyskytuje. Je to pravda?
Aya: Je to pravda, moc času tu netráví a není ten typický duch, který oživuje (trochu ironie, ne? :-D) kolejní dění, avšak když zde je, kolej občas pobaví nějakým svým výrokem a dle mě má dobrý smysl pro humor, když soudím dle těch pár okamžiků, co jsem s ní v kolejce strávila.

Helen: Víš, jak zemřela?
Beth: ehm.. – přemýšlí – nevím, ani její celé jméno, natož, jak zemřela.
Aya: Samozřejmě, to by měl vědět každý havraspárský. Eliah nám zabili tučňáci.

Helen Miltonová