Když na začátku školního roku přišel bývalý primus Freddy Reddy s myšlenkou, že bychom mohli jet letos na pohár, příliš mnoho optimistických reakcí neslyšel. Ti mladší byli nakloněni akci více, starších jen pár. On však dokázal motivovat snad každého jezevce, aby se do boje o pohár zapojil. A musím říci, že velice úspěšně, za což jsme mu, myslím, všichni velice zavázáni. 

Jako první nás čekalo obeznámit s tím, co boj o pohár znamená, také nováčky. Mnoho z nich se pustilo do zapisování předmětů střemhlav. Určitě musím zmínit Klotyldu Malíkovou – jednu z našich současných prefektek, která se jako nováček před třídami rvala s velmi nabroušenými lokty. I ona byla jednou z těch, kteří mě vyloženě vyhecovali k tolika předmětům. Nakonec se umístila na celkovém pátém místě v bodování a předčila tak nejednoho zkušeného žluťáska.

Stejně tak bylo důležité zapisovat si semináře a plnit soutěže. O to se postaraly motivační hry, které si bralo vedení koleje na střídačku na starosti. Myslím, že naše snaha se vyplatila. I když ke konci mlel každý z posledního, zvládli jsme to.

Zajímaly mě názory samotných účastníků honby za prvenstvím. Proto  jsem se pár z nich zeptala na celkové studium, oblíbenost předmětů, ale také na celkový průběh roku.

Toho roku nováček – Cassiopea Zmlklá – si vzala jeden předmět a tím byla Obrana proti černé magii. Jako nejlepší seminář ohodnotila Soví terapii. I přesto, že byla nová, nepřestávala podporovat svou kolej. Soutěže plnila částečně tak, jak bylo v jejích silách.

Už zkušená jezevčice, Lee Baker, si zapsala tři předměty. Z těchto tří vyhodnotila jako nejlepší Ufologii a nejhorší se jí zdála Péče o kouzelné tvory. V seminářích byla nerozhodná, ale nakonec zúžila svůj TOP na Monument valley a Dósnovský dekadentní dezert. Také se svěřila, že čím více se navyšoval náskok v bodovacích hodinách, tím více měla motivaci makat. I proto jela celý rok soutěže pouze a výhradě na body!

Pak tu máme jednoho jezevečka, který chtěl svou identitu nechat utajenou. I tak se o jeho názor samozřejmě podělíme. Jako nejlepší tři předměty ze svých osmi zapsaných uznal Kouzelnickou frazeologii, Lykantropologii a Numerologii. Z nejhorších mu pak přišla Kouzelnická němčina.
Nejvíce tuto osůbku bavil seminář : Absurdní zákony USA. Avšak dle jeho slov jich tam bylo spoustu dalších.
K průběhu roku říká: „Jakmile odešel Freddy, náš věčný optimista a člověk, co do nás od června hučel, abychom se snažili ze všech sil, ztratila jsem skoro všechnu motivaci. Když vám zmizne člověk, který byl přesvědčený, že to spolu dohromady zvládneme, je to úplně k ničemu. Nové vedení už mě schopné namotivovat nebylo.“

Další respondentkou byla Daria Renewalti, ostřílená jezevčice, která se vždycky vynoří v nejméně čekanou chvíli. V boji o pohár studovala Bonzologii. Sama říká, že své koleji fandila, ale necítila se hrotící rok motivována. Daruš, tak třeba zase někdy jindy.

O slovo se přihlásila také největší bodohrotička koleje, dnes již profesorka, Mischel Binghum. Ta si zapsala neuvěřitelných 46 předmětů a sama říká, že nelze vybrat tři nejlepší a tři nejhorší. Ani v seminářích se neuměla rozhodnout, protože dle jejich slov byly všechny famózní.
A stejně tak, jak dokázala motivovat ostatní, tak byla nabuzená sama k sobě. A i když někteří –nevinně se usměje – už cítili, že nemohou, ona vždy šla a všechny pěkně nakopala do akce.

Současná primuska Eivli Sselene se taktéž zapojila do boje o pohár, nakonec ji nejvíce bavilo studovat Lykantropologii, Lékouzelnictví a Artušovské legendy. Jako správná jezevčice si oblíbila seminář Čokoláda zdraví prospěšná. Cíl vyhrát se snažila celý rok ze všech sil plnit. A to i přes to, že měla , jak sama tvrdí, slabší chvilky. Dala jsi do toho jistě maximum a my jsme za to rádi!

Posledním respondentem byl člen PON klubu, Ludovic Astier, který se z plna hrdla vrhl do úžasných patnácti předmětů! Jako nejlepší z nich se mu zdály Živlová magie, Literární seminář. Mezi ty nejhorší pak řadí Kouzelnické počty, Nauka o tvorech nejnebezpečnějších. Ludo zde uvedl Flákání pro pokročilé v obou kategoriích, takže můžeme asi prohlásit, že se jednalo o nejhorší nejlepší předmět jeho studia.
Víme, že je Ludo umělec, a tak se není čemu divit, že si oblíbil seminář Když padají hvězdy.
Sám o svém snažení říká: „Byly chvíle, kdy jsem chtěl odhlásit předměty, který mě svými úkoly spíš trápily. Občas jsem prostě jen neměl čas, nebo jsem si ho prostě nechtěl najít, jak na úkoly, tak na soutěže.“
A my ti Ludo děkujeme, že jsi statečně vytrval!

Náš náskok byl naprosto neuvěřitelný, nakonec jsme vyhráli s rozdílem 11. 076 bodů!
A to tedy s konečnou částkou 78. 697 bodů.

Poprosila jsem také naši kolejní ředitelku Orestu McCollin Vianuevu, aby mi odpověděla na pár záludných pohárových otázek:

Žlutý Trimeles: Když přišel Freddy s tou myšlenkou, co vám první problesklo hlavou?
Oresta McCollin Vianueva: Upřímně? Že je m… Ehm, cvok a aby si se svým nadšením a zápalem nenaběhnul, aby pak nebyl zklamaný. Kdekdo na to pak dojel…

Žlutý Trimeles: Začaly zápisy a vy jste mohla sledovat, jak se třídy plní jezevci. Byla jste pyšná? Nebo jste byla skeptická?
Oresta McCollin Vianueva: Oboje. Pyšná na to, že v některých se ten boj opět probral. Věděla jsem, že je to pro některé poslední rok a říkala jsem si, že by si ten poslední boj, poslední zápal a poslední pohár, zasloužili a pořádně užili. Zároveň ale skeptická, protože za těch 15 let jsem podobné začátky zažila hodněkrát a když to nevyšlo, lidé byli víc otrávení a to jsem jim nepřála. Pěsti jsem držela denně.

Žlutý Trimeles: Jak s vám zdála atmosféra během roku v kolejce? Byla aktivní? Přátelská? Podporující? Nebo naopak?
Oresta McCollin Vianueva: Jak kdy. Někdy to byla dobrá atmosféra, jindy to bylo přes čáru a někdy to byly jen samé body a body a ve výsledku se v některých chvilkách úplně na jiné věci, atmosféru apod. zapomnělo. A jak byl konec blíž a blíž… Pak se ale jezevcí vzpamatovali, jak jsme si to začali uvědomovat, ale… :) Bylo to podle chvílí. Jindy tak, jindy tak.

Žlutý Trimeles: Jak často jste jezevce povzbuzovala vy sama?
Oresta McCollin Vianueva: Pokoušela jsem se často, jak to šlo, či jak jsem se často dostala na hrad. Ovšem je mi jasné, že to mohlo být ještě víc… Ale pokoušela jsem se to vynahrazovat aspoň odměnami apod…

Žlutý Trimeles: A jaké to je po letech opět držet v ruku pohár?
Oresta McCollin Vianueva: Prakticky je to první za mé kolejování. Ten předposlední získal můj předchůdce, kolega Nich. Ale hezky se na to kouká. Hlavně je vidět, že pokud opravdu chtějí, tak i jezevčí studenti to dokáží. :)

Žlutý Trimeles: Chtěla byste říci něco, na co jsem se nezeptala? Nějaké dodatky?
Oresta McCollin Vianueva: Asi žádné. Jsou to všichni šikovní jezevci a i když to některé, ten letošek, opravdu vyčerpal, doufám, že je to nezničilo úplně a povede se jim si pořádně odpočinout. :)

Pro Žlutého Trimela
Helen Miltonová