Nedávno propukla na Hogwarts epidemie ztrácení věcí. Mizení. Krádeže snad ne, jelikož to nevzbudilo pozornost našeho hradního detektiva. My, budoucí a „hotoví“ bonzologové, však víme své. Každý zaměstnavatel skřítka šmíráčka si určitě protrpěl své, když u jeho svěřence propukla sběračská vášeň. Bohužel to patří k jeho jeho osobnosti stejně jako šmírování. Jak jste si s tím poradili vy?! Já už mám naštěstí tento problém vyřešen.
Je mi to skoro trapné přiznat, ale můj Pepa byl opravdu velmi zdatný sběrač. Dokázal to mnohokrát. Začalo to kostěnými hrabičkami madam Gravediggerové. Pak přišly na řadu hambaté fotografie profesora Malfaira, které neobjeven uzmul odšedší studentce Effel d´Herblay. Echmmm…. Dýmka pana ředitele se také jen tak neztratila, ale jaksi … Pepa pak tři dny dýmal jak požár v irském vřesovišti. Než jsem mu na to přišel samozřejmě, vždyť bychom museli vyhodit záclo …. totiž chci samozřejmě říct, že půjčovat si cizí věci bez dovolení není správné. Dá se říct, že z určitého úhlu pohledu je to dokonce špatné, že. Čím mě ovšem opravdu naštval – půjčil si zelené trenýrky profesora Gravediggera. Já samozřejmě chápu, že měly už hodnotu historickou a nadšeně by je přijal do komise každý starožitník. Ale na druhou stranu – taková nevkusná barva, proč ne třeba žluté?! Pepa musí být barvoslepý.
Zpočátku jsem Pepu za podobné prohřešky trestal hlubokým opovržením. Bohužel se ukázalo, že to na jeho morální profil nemá ani ten nejmenší vliv. Musel jsem přitvrdit – chodil spát bez večeře. Ale Pepa už tak vypadal jak reklama na hlad, bez večeří chšadla a chšadla, až … až co … no až jsem to vzdal a večeře opět povolil. Takový hlady vyčerpaný skřítek šmíráček moc hutných bonzů nepřinese. Navíc začal kromě předmětů krást i jídlo a to pochopte – nemůže vypadat, jakože mu ani najíst nedám. Tím se tedy výsledný efekt opět ztrácí.
Až jsem jednou tak seděl u stolu, plakal do pergamenu a úchylně osahával svůj Beďobrk…. Pepa mě vyrušil, přistoupil ke stolu, na hlavě klobouček madam Leti s vycpaným jezevcem. Nejprve jsem byl v šoku, pak jsem zalitoval Pepova diskutabilního vkusu. Nevěděl jsem, co s ním. Všechno vyřešil Beďánek, kterýžto je mi opravdu oddán hrotem i pírky. Zuřivě na Pepu zaútočil a bodal a bodal! Pepa se držel za pozadí, skučel pištivým hláskem a prchal před ním s vytřeštěnýma očima. V panické hrůze se před šíleným brkem snažil ukrýt pod postelí. Bohužel jeho nohy číslo 52 nejsou příliš skladné a beznadějně se zašprajcl. Beďánek pak potvrdil svou škodolibost a začal ho svými pírky s rozkoší lechtat na chodidlech. Sadisticky se ušklíbal. Do té doby jsem netušil, že je toho nějaký brk schopen, ale viděl jsem to na vlastní (tyhle) oči. Pepa ječel, prosil, sliboval. Když už vyčerpáním jen sípal, slitoval jsem se nad ním. Musel složit skřítkovskou přísahu, že už nikdy nic nevezme bez mého výslovného dovolení.
Od té doby problémy s jeho sběračstvím nemám. Pokud hrozí, že nedokáže ovládnout své přirozené choutky, pošlu ho na zahradu sbírat padančata, v zimě na dříví a tak. Je důležité uspojit jeho touhy náhradním programem.
Jde-li o navrácený klobouček madam Leti, naštěstí je naše paní ředitelka velmi soucitná a laskavá osoba a celý politováníhodný omyl nejen pochopila, ale ještě poslala Pepovi přání brzkého uzdravení.
Použito jako úkol do bonzologie.