Když jsem si všimla, že malá prvačka Olivka píše do Sub Salix nádhernou poezii, bylo mi jasné, že bych ji ráda dotáhla i do naší kolejní redakce. Když mi pak začala dělat téměř každou korekturu, po půl roce, kdy jsem vyžívala s jednou korektorkou v nervech a stresu, jsem si říkala, že tahle holka bude skvělá (a to přestože o mně tvrdila, že jsem děsivá, a mám nepříjemné podezření, že si to ta potvora beztak myslí dodnes!). Nezůstalo jen u korektur, Olivenku začalo hodně rychle zajímat úplně, ale úplně všechno. Zkusila si napsat i pár článků, a přestože jsem si jistá, že tehdy na svůj první článek téměř zapomněla, tak to bylo taky poprvé a naposledy, kdy mi vůbec umožnila, abych o ní jakkoliv zapochybovala. Zajímala ji však i zákulisní organizace a práce, často mi vnukla výborné nápady. Pomalu se z ní stala moje pravá ruka, levé ucho a třetí oko. 

O tom, že tahle osoba je pro Trimela to pravé ořechové, jsem si byla jistá ve chvíli, kdy se nacpala do organizace obou soutěží v Trimelovi. Poprvé za dlouhou dobu přede mnou stál totiž člověk, který nepotřeboval diktovat, co má dělat. Zodpovědná, vstřícná a schopná čarodějka, která nepotřebovala říct, co je potřeba, protože to sama moc dobře věděla. Veselá a nadšená parťačka s několika osobnostmi (teď bude převažovat osobnost rozpaky, třeba osobnost prokrastinace, která je prý Olivky nejoblíbenější, jsem ale neměla já ani možnost poznat).

A kam tímto vším směřuji? Doufám, že se Olivka nebude zlobit, když vytáhnu úsek naší osobní červnové konverzace, kdy jsem byla na týden pryč a svěřila vedení Trimela do jejích ctěných rukou. 

Amanda Wright: vidíš, rozená šéfredaktorka!
Amanda Wright: až mi hrábne v bedně ze dne na den a rozhodnu se, že zfialovím, tak můžu být klidná :D
Olivia Wines: …mě trochu baví a trochu děsí, jak se mě do toho snažíš postupně ukecat :D jako hahaha, zatím o tom vtipkujeme, ale v pozadí se skrývá vážná myšlenka :D
Amanda Wright: ty jsi vtipná :D 
Olivia Wines: to ano, považuji to za jednu z lepších stránek své osobnosti :D
Amanda Wright: až na to, že já jsem docela impulzivní člověk a fakt si nedělám legraci :D 
Olivia Wines: já věřím tomu, že jsi humorně naladěná od přírody :D

Já si opravdu tehdy legraci nedělala, takže alespoň pro dnešek humor stranou. Dámy a pánové, dovolte mi představit Vám novou šéfredaktorku Žlutého Trimela, Olivii Wines. Jsem přesvědčená, že u tebe Trimeles bude v dobrých rukou. Přeju ti spoustu trpělivosti, nadšených redaktorů a věrných čtenářů! 

Amanda Wright:Milá Olivenko, děkuji, že sis na mě udělala čas. Jak se ti takto při konci léta daří? Načerpala jsi přes prázdniny nějaké síly? Na nový školní rok přece jen asi budou třeba! – zazubí se –

Olivia Wines: Ahoj Mandelínko, na tebe já vždycky. – usměje se – Navíc víš co, jinak bych musela pracovat nebo něco takového. – protočí oči – No, abych ti pravdu řekla, poslední týdny před prázdninami jsem jela už celkem na rezervu, nemohla jsem se jich dočkat. Teprve tak poslední týden mám pocit, že jsem tak jako zpátky ve svém normálním funkčním režimu, a že teprve teď by mělo to volno začít, abych si ho pořádně užila. Na druhou stranu – moje normální funkční já má vlastně síly až dost, takže školní roku, těš se! – ďábelský smích –

Amanda Wright: To se teda těším! – trošku nervózně se zasměje se – Mrzimor není zrovna početná kolej a do toho se teď ještě trošku šachovalo s vedením. Jak si myslíš, že se s tím žlutí vyrovnají? Čím myslíš, že je způsobeno, že se do Mrzimoru nikomu moc nechce? A jak vlastně vnímáš Mrzimor jako kolej ty?

Olivia Wines: O Mrzimor se nebojím, my si poradíme. Jsou to sice velké změny, ale jako kolej umíme táhnout za jeden provaz a navzájem se podpořit, takže nevidím důvod, proč bychom to neměli zvládnout. Celkově tu naši kolejní soudržnost považuju za jednu z největších výhod, kterou naše kolej nabízí. – odmlčí se – K tvojí otázce, proč se to Mrzimoru nikomu moc nechce. Když se na to člověk podívá nezaujatě, bez vědomí, jaká je u nás pohoda a jak moc fajn jsou tam lidi, tak to bohužel dává smysl. Pokud se hlásíš jako fanoušek HP, je pravděpodobné, že chceš spíš do koleje, o které se v knihách a filmech aspoň mluvilo. Moudrý klobouk (a Rowlingová) se taky mohl snažit trochu víc, než „No, moc odvážní a chytří nejsou, ale za to jsou pracovití.“ Nutně to ve mně evokuje „hodného blbečka.“ – protočí oči – Pokud se hlásíš spíše za herním účelem a chceš soutěžit, zase tě zasekne početní nevýhoda, do které tě kolej s méně členy staví. Je to takový začarovaný kruh. – zamyslí se – Říkám si ale, že by s kartami mohl trochu zamíchat promrzimorský přístup hry Hogwarts legacy. Neklesejme ale na mysli, stále tu jsou i ti, pro které je Mrzimor jasná volba – třeba já. – se zářivým úsměvem si dramaticky poklepe na hruď – Dobře, trošku si to přibarvuju, nebyla to jediná kolej, do které jsem chtěla, ale skutečně byla na 1-2 místě. Představovala jsem si Mrzimor jako vřelé a bezpečné prostředí, kde nebudou vznikat zbytečné konflikty, a kde to zkrátka nebude vyhrocené – a měla jsem pravdu. – do hlasu se jí vkrádá dojetí – Jak jsem zmínila na začátku, oceňuji hlavně soudržnost a spolehlivost kolektivu. A navíc je u nás sranda! – směje se –

Amanda Wright: Aw, to je krásné slyšet – culí se jak měsíček na hnoji –. Olivko, mám dojem, že každý tě zná tak nějak odjinud, protože jsi vidět skoro všude, ať už to je třeba novinařina nebo famfrpál. Co na hradě tě vlastně nejvíce baví a naplňuje? Jak ses vlastně dostala k psaní poezie? – zvedne hlavu a namočí brk do inkoustu –

Olivia Wines: – dramaticky si odkašle a začne proníceně recitovat – 

Když tato otázka zazní, 
proč neodpovědět básní? 
Hogwarts mám jako zábavu, 
když doma je jí pomálu. 
Kdo by se chtěl dříti těžce,
když na koštěti je lehce? 
Nejvíc mě baví lidi bít,
potlouky na ně zamířit.
Nejradši mám ale akce
od Trimelovské redakce.
Vymýšlet to hezky spolu,
u rozesmátého stolu. 
A jak, že jsem došla k básním? 
Do minulosti se zasním.
Byla od táty povinnost,
vymýšlet přání pro radost.
Po prvním: „Přeji jen vše nej,
života plně užívej,“ 
už to pak šlo jaksi samo,
žádný smutek, žádný drámo.

Amanda Wright:: – s otevřenou pusou hledí na Olivku a pomyslně smekne klobouk – Nejen básně jsou ti očividně souzené. Stejně tak i vedení naší sluníčkové koleje. Post prefektky jsi přebírala v průběhu jara. Jak si v něm byla spokojená? Jsou jezevci poslušní? A co spolupráce se zbytkem vedení, nebyly nějaké neshody, hádky, trable? – zasměje se –

Olivia Wines: – podrbe se na hlavě – Jak to říct. Začnu tím, že si především vážím, že mi tu důvěru vůbec někdo svěřil. – nervózně se zasměje – Naleštila jsem si kopací boty, natrénovala dokonalou techniku kopu – a nic, všichni byli hodní. A víš co – já už taky musela jít příkladem a sekat dobrotu. – směje se – Jezevci jsou prostě zlatí, tam si fakt není na co stěžovat. Nemůžu ani provařit žádné drama, protože zlaté je i vedení. Za dobu na funkci jsem nezažila, že by se na něčem nedalo slušně, lidsky domluvit, a to včetně studentské rady, ze které jsem na začátku měla trochu vítr – asi jsem moc koukala na mudlovské filmy. – směje se –

Amanda Wright: Takže žádné drby jo? – zatváří se smutně – No každopádně na hradě jsi teprve jeden mudlovský rok a už máš na krku druhou funkci. To je docela obdivuhodné nebo ne? – zasměje se – Čím myslíš, že jsi zaujala a jaký máš pro kolej podle tebe přínos?

Olivia Wines: Jestli jsem tě moc zklamala, můžu si třeba nějaké drby vymyslet! – nabídne se vesle – K mému prudkému kariérnímu vzestupu – abych byla upřímná, ze všeho nejvíc mi to přijde jako vedlejší efekt toho, že je nás v koleji málo a máme, jak tomu s oblibou říkám, personální krizi. Takže pokud je člověk aspoň trošku šikovný, má slušnou šanci na úspěch. – směje se – Mezi svoje největší plusy počítám to, že jsem celkem odolná proti stresu, víceméně spolehlivá a dost dobře umím vařit z vody věci, které vypadají, že se na nich dlouhodobě pracovalo. Mimo jiné to ale znamená i to, že mám sklony nechávat věci na poslední chvíli a vůbec mě to nepálí, ale pššš. – směje se – Ale to nejdůležitější, čím může kdokoli přispět, je chuť něco dělat a být aktivní – to je nakažlivé a ovlivní to celý hrad. Zcela neskromně bych řekla, že jak mám hrad hlavně jako odreagovačku, tak mi ta chuť – alespoň zatím – nechybí. – zaklepá na nejbližší dřevo –

Amanda Wright: – přikyvuje – A snad ani chybět nebude! Budu ti držet pěsti. Když jsme u tvé povahy, liší se nějak Olivia u mudlů a Olivia na hradě? A pokud ano, tak čím?

Olivia Wines: Mezi Olivou na hradě a Olivou u mudlů zase tolik rozdílů není. Obě vyberou každou omluvenku, co mají, obě jsou pro každou capinu a obě fungují zásadně ve vlnách nicnedělání a zběsilého dohánění všeho v hyper režimu. Pár odlišností se ale samozřejmě najde – hlavně to, že hradní Oliva si úplně klidně popovídá s cizími lidmi, zatímco ta u mudlů si občas nejde objednat do Mekáče jenom proto, že zrovna není volno u objednávací klikací tabule a říct to té paní u objednávek rozhodně nepůjde, raději hlad než konverzace! – směje se – Navíc, a to ta mudloidní té hradní fakt závidí, hradní umí i šetřit a neuvalí všechno za náhodné oblečky! Alespoň když o něco jde. A to ta hradní má neomezenou skříň!

Amanda Wright: – uculí se – To mi někoho připomíná! Kdyby sis měla na první dobrou vybrat, být prefektkou sis již vyzkoušela a co obnáší šéfredaktořina vidíš každý den, když něco řešíme, která pozice je víc ušitá tobě na míru a proč? Která si myslíš, že tě ve finále bude více bavit? Nebo snad aspiruješ ještě na jinou další pozici? – pozvedne obočí –

Olivia Wines: Úplně nejvíc bych řekla, že žádná není šitá mně na míru, a to z jednoho jednoduchého důvodu – celkově si nepřijdu jako typ na pozice. – nervózně se směje – Práce v redakci mě baví víc tím, jak je to samostatnější projekt. Navíc si nepřipadám jako absolutní pokrytec, jako když nadzvedávám káravě obočí ve VS za věci, co bych nejraději dělala sama, že jo. – směje se – Mám ale trochu obavu, že mě baví víc s tou prací pomáhat a nechat se pochválit, než si nechat pomáhat od jiných a chválit je. – směje se – Já sice kafrám, ale ve výsledku se těším, že si to vyzkouším. Už jsem si na to nachystala cool tabulku, tak by to snad mohlo i jít. – zaťukává do stolu – A o dalších pozicích mám naprosto jasno – maximálně pozice pokojného rentiéra! – směje se –

Amanda Wright: Pozici pokojného rentiéra už mám zabranou já! – kultivovaně vyplázne na Olivku jazyk – Být šéfredaktorkou jsou radosti, ale i starosti. A těch je občas víc než dost – zasměje se –. Co myslíš, že pro tebe bude ve funkci největší výzvou? Z čeho máš největší respekt, strach, obavy? – je zvědavá, zda své slabiny Olivka prozradí –

Olivia Wines: Já pevně věřím, že můžeme být dvě, na tom by zdejší sociální systém zkolabovat nemusel. – směje se – Největší hrůzu mám z toho, že budu po lidech chtít věci a budu jim o ty věci muset psát. Vlastně celé to delegování povinností. Kdyby to člověk dělal sám, no tak za chvíli mu bíle povlékají postel u Chocholouška. – pokrčí rameny – A to je občas přesně moje řešení situace – zapomněla jsem to včas někomu zadat? Je to blbé, dát na to někomu jenom den? Jasně, že je. Tak to zkusím zlátat sama a budu se tvářit, že to tak mělo být celou dobu. Na to, pokud si nedám pozor, tak za prvé vyhořím já, a za druhé mi všichni utečou. – děsivě kulí oči – To mě přivádí k nejhorší mé noční můře, že – naznačí rukama uvozovky do vzduchu – „vyženu“ lidi a pohřbím časopis, který teď super frčí. Takže bod 1, hlídat si věci a včas je zadávat, a bod 2, neděsit lidi. – směje se –

Amanda Wright: Vidíš, v děšení lidí někdy vynikám mám pocit – zubí se – Každopádně tvůj strach opravdu chápu a budu držet pěsti, ať jde všechno hladce. Přestože jsi nyní už novopečená šéfredaktorka, na kontě máš jen pár článků. Známe tě spíš jako korektorku. Máš v plánu začít víc psát? – zvídavě se usměje – A jestli ano, jsou nějaké typy článků, které myslíš, že by tě mohly bavit psát? Co tě vůbec baví číst? A čteš vůbec ostatní hradní plátky? – usměje se –

Olivia Wines: …vyděsíš je tím, že jsi na ně hodná a milá? – zeptá se skepticky – Každopádně ale moc děkuju. S tím psaním, jakože, jak bych to… – zoufalý pohled do stropu – Pokud to nebude nezbytně nutné, tak to měnit neplánuju. Když ale bude nouze, či si to nějaký projekt vyžádá, tak to zvládnu. Nebo kdyby mě jo políbila múza, tak jí taky neřeknu ne, že jo. – dodá zamyšleně – Se mnou je to ale těžký, já jsem hrozná frfňa. Statistiky mě moc neberou, na reporty nemám moc trpělivost, příběh mi málokdy přijde dostatečně dobrý, a ke zlepšení se málokdy dostanu… – pokrčí rameny – Prostě frfňa a prokrastinátor, úžasná kombinace. – směje se – Na druhou stranu jsem ale skvělý a vděčný čtenář, protože čtu v podstatě cokoliv a dosti nadšeně – a samozřejmě, že mezi to ostatní hradní plátky patří. V Sub Salixu se mi moc líbila ta tvorba na pokračování, jak to píše x lidí dohromady, to je jak na táboře, boží. Do Denního věštce chodím hlavně na famfrpálové články, tam obdivuju ten přehled a péči, co do toho lidi dávají. V Corvinovi mám oblíbenou Pokladnu smíchu, to je perla vedle perly. Hadí král je z hradních plátků – samozřejmě kromě Trimela – můj nejoblíbenější. Baví mě ten uvolněný styl psaní, novinky chodím číst zásadně do Ferdinandova sssykotu. To je aspoň perspektiva psaní! – směje se – Přiznám se ale, že Lví tlapu teď zanedbávám. Nestihla jsem se zapojit do Cesty za pokladem na začátku a teď trpce lituju.

Amanda Wright:Umím být i hrozně zlá! – zamračí se uraženě – Každopádně, slečno frfňo, – trošku si rýpne – Trimeles se za poslední rok docela rozjel. Sama jsi však jeho neaktivní léta vůbec nezažila, má Trimeles něco, čím může zaujmout a co ostatní časopisy nemají? Sama jsi teď vyjmenovala věci, co se ti líbí na ostatních časopisech, ale v čem je unikátní ten náš? A na čem by se třeba ještě mohlo naopak zapracovat?

Olivia Wines: Já se pokusím být objektivní a nezaujatá, ale neslibuju nic. – směje se – Přijde mi, že z hradních časopisů má Trimeles nejširší záběr témat, od těch čistě hradních, přes aktuální potterovské novinky ve světě až po memes, která prostě z-b-o-ž-ň-u-j-u. A hodně jsem si oblíbila letošní Vesmírnou odyseu, i když je to teda monstrozita. Právě to množství akcí je podle mě jedním z hlavních Trimelovských taháků. Možná by nebylo na škodu tyto akce v nějaké menší podobě zapojit do časopisu i během školního roku, spíš jenom takové malé jednorázovky. Jinak mi ale přijde, žes měla všechno dobře podchyceno – od množství článků, různorodosti, až po vyladěný vzhled časopisu, takže slečna frfňa výjimečně nefrfňá. – směje se –

Amanda Wright: – zapřemýšlí se a přichystá si nový pergamen – Ještě by mě zajímalo. Zažila si vlastně jedno udílení novinářských cen. Co si o tomto projektu myslíš? – uculí se – Dá se to vůbec alespoň trochu pojmout jako objektivní soutěž? A jakou pozici v ní podle tebe zaujímá Žlutý Trimeles? Jsme oblíbeným periodikem i mimo kolej?

Olivia Wines: – zapřemýšlí a trochu se jí orosí čelo – Na férovku, poslední udílení cen jsem až tak zásadně neprožívala. Věděla jsem, komu fandím, – prstem ukáže na Amandu – co se mi líbilo nebo nelíbilo, a tím to tak jako skočilo. Stavím se k tomu ale tak, že pokud by to neměla být objektivní soutěž, tak by bylo lepší si ušetřit tu práci kolem a zrušit to. Kolejec (doplněno o výňatek ze slovníku Oliva: kolejec je vlastenec, ale pro svoji kolej) nekolejec, tady by se mělo hrát na objektivitu. K druhé části otázky – řekla bych, že si Trimeles vede dost dobře, je to vidět na čtenosti, komentářích i na účasti v soutěžích. Že bych ale chodila po Velké síni a ptala se lidí, zda mají Trimela rádi, to ne, ale věřím, že pokud by tam alespoň trocha sympatie nebyla, tak se nám na tu vybodnou – culí se –. Hlavně je dobře, a to se na posledním udávání cen ukázalo, že jsme už konkurenceschopné noviny, že už se Trimeles nemusí na podobných akcích stydět vzadu – směje se –.

Amanda Wright: – ignoruje Olivky prst a souhlasně přikývne – Nebudu lhát, že pohled na Trimeles se mi za ten jeden rok diametrálně změnil. V dobrém samozřejmě – zasměje se –. Co znamená Trimeles v současné chvíli pro tebe? A co bys popřála nejen jemu, ale i koleji do budoucna?

Olivia Wines: Pro mě Trimeles představuje především práci lidí, kteří za tím stojí, a té si neskutečně vážím. Ta chuť do toho investovat čas, úsilí, kreativitu, to je něco neskutečného – navíc dobrovolně! – vyvalí oči – To, že u toho ta parta ještě zvládne mít dobrou náladu, to už je úplně mimo moji běžnou bublinu. – směje se, ale pak se zarazí – Tu další otázku hrozně nemám ráda, co popřát do budoucna. Vždycky se zaseknu a v hlavě mi jede jenom trapné „eeeeem“. Kromě trapného eeeeem ale Trimelovi i koleji přeji především to, ať se tam spolu máme dobře. Vznešeně by to bylo něco o udržení a utužení kolektivu, nových tvářích a podobně, ale ve výsledku jde fakt hlavně o to, aby se nám spolu v tom společném prostoru líbilo. Věřím, že zbytek jako nápady, akce a aktivita s tím už jdou ruku v ruce.

Amanda Wright: Moc mě mrzí, že otázky o budoucnosti nemáš ráda, protože u ní zůstaneme – omluvně se podívá na Olivku –. Zajímalo by mě totiž, zda máš nějaké nesplněné cíle a sny, kterých bys chtěla dosáhnout? Plánuješ něco konkrétního, co bys chtěla vyzkoušet nebo zažít, ať už třeba na hradě nebo i u mudlů?

Olivia Wines: – povzdechne si – Když tohle jsou všechno problémy budoucí Olivy, a budoucí Oliva a současná Oliva se spolu moc nebaví, víš? Ona totiž ta současná má tendenci té budoucí nechávat dost svých vlastních starostí. – směje se – Je ale fakt, že nějaké malé přání a tužby mám – na hradě se mi třeba ještě nepodařilo podrbat netopýra. V mudl světě bych o to zase až tolik nestála, ale tady to zní jako příjemná kratochvíle. Časem bych se ráda podívala i na nějaký výjezdní seminář, to by mohla být celkem sranda. No a u mudlů budu mít poměrně rušno, nechala jsem se upsat ve svých pomalu důchodových letech do školy, tak uvidíme, zda se s tím budoucí Oliva popere, nebo mi to hodí vztekle na hlavu. Byla bych ale raději za tu první možnost, že jo – pokrčí rameny –.

Amanda Wright: – zasměje se – Určitě se s tím statečně popere, protože Oliva, to je jedna z nejstatečnějších a nejbojovnějších osob, které znám, ale určitě ji to neříkej, nebo by byla zase v rozpacích! – zubí se – Olivenko, moc ti tímto děkuji za tvůj čas, přeji ti spoustu sil do nové funkce, nadšených redaktorů i čtenářů a ať tě nikdo nezlobí. Vím, že to zvládneš! Pokud bys chtěla ještě něco na závěr sdělit, ať už to je cokoliv, tak právě teď je ta chvíle.

Olivia Wines: – rychle se dočervená a tváří se, že první část raději neslyšela – Já děkuju tobě za příjemné popovídání, tada až na ty grilovací momenty. – dovětek téměř neslyšitelně zamumlá pod vousy – A kromě tohohle normálního poděkování tu mám na závěr jenom další obrovské poděkování pro tebe, protože kde bychom bez tebe a bez tvého workoholismu byli, – řekne s úsměvem, ale myslí to nejvíc vážně na světě – a pro Trimelovskou redakci, která je skvělá a úžasná, a kterou prosím o spoustu trpělivosti. A když už jsme u těch děkovaček, jedna letí právě za čtenáři, a především za těmi, co komentují, protože to je pohod jak blázen. Lidičky, komentujte a bavte se! Bez vás by to bylo o ničem! A protože už to pomalu začíná vypadat, jak kdybych přebírala Oscara, děkovné vzkazy tady tímto končí! – směje se – Celé to zakončím náhodnou zajímavostí: Věděli jste, že teplá voda zmrzne v mrazáku rychleji než studená? No fakt! Vyzkoušejte to!

pozn. redakce: Nikdo ugrilovaný naštěstí neskončil. 

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright