Asi jste si také všimli, že po slečně Sirael se mezi fialové vydala také naše teď již bývalá spolužačka Iva WildDragon. Vlastně se to stalo už 1. března, jenomže až nyní se mi podařilo toto interview dokončit – ačkoli jsem se na slečnu Ivu vrhla se svým zápisníčkem hned onen večer, ovšem je ona pořád v jednom kole a člověk ji musí doslova honit…

Sophia Glis Glisová: Ahoj Ivo…vlastně tedy…ehm…slečno Ivo –začervená se-, dobrý večer… mohla bych vám položit pár otázek?

Iva WildDragon: –zastaví se a tváří se vcelku přívětivě– Ale klidně…

Sophia: –uklidní se a zase zežloutne-Dneska jak jsem zahlédla pana ředitele, hned jsem si vzpomněla, že dnes měl vymazat neprospívající studenty a utíkala jsem se podívat do kartotéky, kolik nás v koleji vlastně zbylo. A teď koukám a tvoje…vlastně vaše jméno bylo fuč! Já se tak lekla, že se pan ředitel nějak přehmátl a vymazal tě…teda vás!

Iva: –Musí se smát, jak si sl. Sophi nemůže zvyknout na vykání.-

Sophia: No ale v tu chvíli jsem vás zahlédla, jak si to štrádujete ve fialovém hábitu do velké síně. Úplně mi spadl kámen ze srdce… Ale stejně…jak a kdy jste vlastně zfialověla? Bylo to myslím pro všechny velké překvapení…Studentský život už vás omrzel?

Iva: Hábit jsem změnila asi tak v devět hodin večer. Když jsem se podívala do zrcadla, docela jsem se zděsila podivně bledé pleti a vrásek. Překvapení to skutečně bylo i pro mě, sice jsem hned po ukončení studia podala žádost na mé vysněné pracovní místo, neznala jsem však ani čas, ani den, kdy k tak radikálnímu zestárnutí dojde. A představte si, celý šatník, co se dříve žlutil, popadla modrá nemoc! Ale nelituji, krom vizuálních změn jsem v nové funkci absolutně spokojená. :))

Sophia: Můžu se tedy zeptat –kouká na jmenovku na Ivině hábitu– vidím, že jste byla jmenována dračí chůvou, to je opravdu zajímavé, byl to váš životní cíl?

Iva: Životní cíl se říci nedá, sice jsem si vždy říkala, že pokud nebudu profesionální hráčkou Famfrpálu, chtěla bych pracovat s draky, ale jak přesně, to jsem nevěděla.

Sophia: O vás je známo, že máte ke drakům blízko, mohla byste ale prozradit něco více?

Iva: Až od chvíle, co se starám o malého brášku Fidorku, který má brloh v lese, co je chodbou propojen s tajnou komnatou, ve které často přebývám, mě napadlo, proč takto nehlídat i jiná dráčata a když mi už několikrát někteří draci předali svá mláďata na hlídání, proč za to nebrat plat, že ano. :))

Sophia: A znamená to, že máme nebo budeme mít chov draků přímo zde ve škole, nebo se budete o draky starat v Lese?

Iva: Dráčata hlídám v lese, pokud je však doba hlídání delší, brávám je i do hradu, to však maximálně po dvou – uhlídat malého draka dá docela zabrat, to proti tomu skřítek Z.L.O. řád je ještě zlatíčko. Ale dráčata to nemyslí zle, za to, že Vám podpálí hábit, se na ně zlobit nedá, přeci jen jsou to ještě mláďata. –Úsměv jí zmizí z tváře, když spatří Fidorku, jak vylétne z hořících závěsů.- Pardon, omluvíte mě na okamžik? –Mávnutím hůlky uhasí plameny a rozletí se za Fidorkou.-

(o několik dní později)
Sophia: –dohoní sl. Ivu– Ještě bych se ráda zeptala – co proslulá skupina HoPeZaMaMu, budete v ní činná i jako fialová dospělačka? A pokud ano, na co se můžeme těšit?

Iva: Kapela HoPeZaMaMu byla sice nějakou dobu bez viditelné aktivity, to však bylo způsobeno mudlovskými povinnostmi, které stále trvají. No jakmile odeznějí, kapela opět vystoupí na světlo školních hradeb. První deska je téměř hotová, možná ještě před prázdninami bychom mohli odstartovat turné Od věží až po sklepení, a v kapele určitě účinkovat chci i nadále. :))

Sophia: Jé, a můžu poprosit o autogram? –vytáhne žlutý památníček–