Jak vzniklo moje jméno, jak vzniklo moje jméno…
nad touhle velmi povedenou otázkou jsem ani moc nepřemýšlela.
Vlastně jsem otevřela svůj zápisník, otevřela ho a vytrhla z něj pergamen, a svým škrabo – krasopisem začala vypisovat první řádky mého románu. (No dobře, tak zlé to nebude:D). Samým přemýšlením jsem omylem upustila brk, který jsem zrovna namočila do inkoustu, a tak udělal na nahnědlém pergamenu kaňku. Zmuchlala jsem ho a vytrhla další. Tentokrát jsem se nezdržovala a okamžitě začala psát.
První mé jméno je Linn – takové jméno vlastně vůbec nemám. Mé jméno je Linneli, ale jelikož má snad ještě dalších milion jmen přezdívek, rozhodla jsem se, že ho zkrátím na Linn. Jednoduché, prosté a přitom pěkné – Aspoň podle mě:)
A vůbec, víte co znamená Linn? Linka. Prostě linka. To co mají mudlovské děti na svých pergamenech. Ano, ty pomocné čáry:)
A když si jméno Linn převrátíte, vznikne vám Nill. Shodou náhod se tak (či o jedno písmenko méně) jmenuje jedna řeka.
Ale dost už o Linn. Přejděme k Rose. Mému druhému jménu. Musím si postěžovat, nechápu, proč mi rodiče dali druhé jméno Rose. Vůbec se mi nelíbí! Ale to by nebylo to nejhorší. Ve skutečnosti je mé druhé jméno taktéž jako Linn zkrácené. Mé druhé jméno je…
Rosalinda! Česky růže, německy růže, francouzsky růže, italsky růže a trochu obměněné i rusky a španělsky to znamená růže.
Já zoufalá, nevěděla jsem, co si mám počít a tak jsme si ho zkrátila na Rose. V jiné době, tedy, ne, že bych tady byla už merlinvíkolik století, ale v době, kdy mi dost dobře mohlo být tak sedm, jsem svoje prostřední jméno milovala. Měla jsem ráda růže a tak nebyl problém pro mě ho snášet. Ale když mi bylo osm, jméno Rose mi začalo vadit. Nevím proč, ale přestala jsem mít ráda růže a začala milovat jiné květiny. Kopretiny, lilie, pampelišky… bylo toho hodně. Měla jsem ráda zelenou barvu a ještě více modrou.
Ale přejděme k mému příjmení. To vzniklo podle mé rodiny. Všichni se jmenovali a ještě jmenují Lairovi, a tohle příjmení se mi líbí a kdyby se mi nelíbilo, tak to stejně nikoho nezajímá. Moje rodinné kořeny nejsou nijak hluboko, sahají nejdále do 17.století. V překladu do francouzského jazyka to znamená vzduch (l´air). Přemýšlela jsem a zajímalo mě, jestli to je náhoda, protože všichni mí rodinní předkové se dostali do Havraspáru. Vzduch, havraspár, havran…No jistě! Kolejní barva Havraspáru je modrá, já mám ráda modrou barvu, jmenuji se vzduchová a havrani uměji lítat. Nechápete? Nechápejte…
Mudlovský původ:
Když jsem vyplynovala přihlašovací formulář, už jsem věděla, že se chci dostat do Havraspáru. Chtěla jsem tam. A jméno Linn se mi v hlavě vylíhlo, jakmile jsem dočetla jednu knížku. Hlavní hrdinka byla Liana, takže jsem odstranila obě samohlásky „a“. Vzniklo Lin. Jenže to mi připadalo takové „holé“ jestli mi rozumíte. Přidala jsem „n“ a bylo hotovo. Jméno Rose bylo jednoduché, protože když jsem vyplňovala přihlášku, před oknem jsem viděla růže. A Lairová? No, víte, já už si to nepamatuju…
