Následovali jsme profesora Nekra do vstupní síně a snažili se očima spolknout všechno kouzlo, které bylo kolem nás. Za dveřmi Bradavic právě slečna Anseiola pomocí své hůlky vánočně zdobila hrad a věšela obrazy, které recitovaly její oblíbené básně. Protiva nám proletěl nad hlavou, ale asi neměl náladu, protože jen něco zašišlal a zmizel v severní zdi. Školní zvony právě ohlašovaly čas oběda, profesor Nekro se vytratil a kolem nás procházeli naši spolužáci, kteří jen posměšným pohledem přejeli přes naše mudlovské oblečení a odkráčeli do Velké síně na oběd.
Pokračovat ve čtení
Vendesousa mě inspirovala ke vzniku nové rubriky a sama se stala prvním přispivatelem do ní. A čehože se bude týkat?
Každý z nás má svůj mudlovský život. Je neodmyslitelně spjatý s tím životem, ve kterém jsme kouzelníci. Proto bych chtěla slyšet příběhy o tom, jak prožíváte kouzelnictví v mudlovském životě, jaké Vám to přináší radosti a ulehčení, kdy Vám vaše pravá identita působí problémy a kdy se Vám třeba povedl nějaký ten trapas nebo naopak vtip.
Pokračovat ve čtení
Dne 1. listopadu se v naší koleji událo něco mimořádného. Byla jmenována nová prefektka koleje Stellar from Rivendell, a jelikož na naší škole nepůsobí zatím příliš dlouho, určitě by bylo dobré, aby se o ní zejména Mrzimorští studentíci něco dozvěděli a zjistili, jakých kvalit tato výjimečná studentka dosahuje. Takže, čtěte a obdivujte:-)
|
|
Stellar, nejprve se tě zeptám, odkud jsi. Myslím teď v mudlsvětě. |
Kathlin nám přispěla článkem, který se týká naší kouzelnické historie. Původně školní práce nám může sloužit i pro poučení, takže hezké čtení.
Již se stmívalo, když tři z bradavických zakladatelů (Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Godrik z Nebelvíru) scházeli dolů do sklepení Bradavického hradu.
,,Musíš mu to vymluvit Godriku jinak to nejde,“ řekla Helga.
,,Pokusím se Helgo, ale víš jak si Salazar potrpí na čistou krev. Není zas tak hloupý, ale bohužel každý člověk má v sobě stinné stránky a Salazar není výjimkou.“
Pokračovat ve čtení
Kouzlo okamžiku
Série fan fiction od naší milé zbrusunové prefektky:-) Hezké počtení
„Pojď se projít,“ řekla, když zaklapla knihu a odložila ji na stůl vedle krbu, u něhož spolu seděli. Den se chýlil ke konci a okny do místnosti dopadaly poslední sluneční paprsky. „Dobrá, tak jdeme.“
Seběhli dlouhé schodiště, proklouzli zšeřelými chodbami a vydali se směrem k jezeru. Nad hlavami jim temnělo nebe jak odcházel usínající den. Vlahý větřík si pohrával v jejích zlatohnědých kučerách, které jí spadaly až na záda.