Aaendruš je stručně řečeno houbový skřítek, který žije v jehličnatých lesích. Je to maličká bytůstka, velká asi jako muchomůrka, které je i trochu podobný, zejména tím, že nosí široký červený klobouček. Jeho tělíčko je zavalité jako hříbková nožka, ale ručky a nožky má hubené a dlouhé.
Živí se semínky borových a smrkových šišek a k pití má nejraději mechovou šťávu. Většinu dne pobíhá po lese stará se o malé rostoucí houbičky, dává pozor, aby nerostly nakřivo, odstraňuje větvičky, které by jim mohly bránit v růstu, ale hlavně je ukrývá před všetečnými zraky sběratelů hub. Přihrnuje na ně jehličí a přikrývá je listy spadlými se stromů, tak, aby je nemohly spatřit nepovolané oči. Kdyby to toiž nedělal, všechny by je houbaři vysbírali a v lese by pak nevyrostla skoro žádná houba. Proto je velmi užitečný. Když se náhodou stane, že se na dohled přiblíží nějaký mudla, Aaendruš přičapne do mechu a tváří se jako obyčejná prašivka, které si málokdo všimne.
Společenský život Aaendrušů je velmi pestrý. Scházejí se po večerech na odlehlých paloučcích a probírají spolu vše, co během dne viděli a udělali. Každý má svůj „rajón“, o který se stará, tak aby bylo postaráno o celý les a žádná mladá houbička nezůstala bez ochrany. Když skončí svoji výrobní poradu, posedávají mezi jehličím, vykládají jeden přes druhého, popíjejí mechovou šťávu a hrají společenské hry. Oblíbená je hra na schovávanou, kdy se vždy jeden schová a ostatní ho hledají. Když uspějí, tak okolo nalezeného tancují kolový taneček, zpívají a hlasitě se smějí. Také rádi hrají karty s mechovými lístky. To je potom křiku! Neustále se dohadují o pravidlech, která se pořád mění, takže nikdy přesně nevědí, jak budou hrát. Ale užijí si při tom spoustu legrace.
Když se blíží zima a houby už nerostou, vyhrabávají se Aaendrušové pelíšky v kořenech stromů, vystýlají si je jehličím a ukládají se k zimnímu spánku. Probouzí se s prvními teplejšími paprsky jarního slunce.
Použito jako domácí úkol