Alanise Olien Harlin
Téměř hned po otisknutí mého článku a zároveň stížnosti na Botu & Pantofel mi zazvonil telefon. (Ano, je to sice divné, ale mám mudlovský telefon!). Prý se mám co nejdříve dostavit do obchodu. Moc se mi nechtělo, ale byla jsem zvědavá, co mi budou chtít.

Na dané místo jsem dorazila téměř za hodinu. Ve dveřích mě čekal usměvavý pán. Až moc usměvavý. Vypadal divně, ale jak jsem si domyslela, asi to bude vedoucí Boty & Pantofle a něco mi bude chtít ohledně rozpadlých bot.

„Dobrý den, slečno.“ S ještě větším úsměvem mě pozdravil.
„Dobrý….“ Slušně jsem odpověděla, ale pořád jsem necítila k pánovi moc velkou důvěru. Asi hodinu se mi omlouval za nekvalitu bot a vlastně jsem se dozvěděla jenom to, že to musel být asi nějaký divně ušitý kus, protože na ostatní boty žádné stížnosti nebyly. K mému velkému překvapení mi vtiskl do ruky balík a po otevření jsem zjistila, že v něm jsou ty samé boty, akorát nové.
„Použil jsem na ně speciální opravovací formulku, je dobře, že jste se o ni nepokoušela sama, mohlo by se vám něco stát,“ mrkl na mě a s úsměvem odešel.

Byla jsem ráda, že se to tak dobře vyřešilo a že si nebudu muset pořizovat boty nové za mé vlastní peníze. I přes to je ale možné, že nám kotlíky padající na nohy budou ničit boty…