Tentokrát si můžete vybrat z těchto dvou kapitol. Obě se zabývají dalším osudem Waricka, ale každá úplně jinak. Hlasujeme do neděle 25.10. (do 23:59).

a) Kapitola 4.: Warickova první noc

Ondina už s vybalenými věcmi tiše ležela na posteli a přemítala o té včerejší hádce. Ano, vadila jí Vanessina dolézavost, ale zase nechtěla být na celém hradě úplně sama. Ještě se tu s žádným vrstevníkem nestihla seznámit a nechtěla se po chodbách potulovat jen tak bez nikoho. Ale už by se nedokázala snížit k tomu, aby se Vanesse omluvila. Vadilo jí to a nechtěla se jí podrobit. Usnula s hlavou na polštáři a slzy jí stihly promáčet snad všechny vlasy…

Mezitím Waricka nečekala jen tak obyčejná noc. Ležel a povídal si se svým kamarádem, kterého jako jediného stihl poznat – jmenoval se Patrick Walles a zdál se velice milý a zábavný. Z něj a Waricka se stala prakticky nerozlučná dvojice. Když právě probírali famrfpál a jejich názory na něj, ozvalo se hlasité „PUK“ a u Warickových nohou se zjevila maličká postavička. Patrick nechtěně vyjekl, vzbudil tak zbytek pokoje. Všichni kluci se shromáždili kolem oné postavičky. Chvíli na ni vyděšeně hleděli, až jeden z nich konečně potichu zašeptal „Lumos“ a hůlka posvítila na podivnou bytost. Byl to skřítek! Byl celkem podobný těm domácím, co jim vaří…
„Nečum tak blbě!“ vystřelil přisprostle skřítek a štípl jednoho z kluků do nosu. Ten se s bolestivým kvílením odpotácel a švihl sebou do postele.
„Čaués, Waricku! Přišel jsem tě pozvat na noční procházku.. Do Zapovězeného lesa. Bereš?“
Warick si skřítka chvíli zvědavě prohlížel, ale představa nočního dobrodružství se mu poměrně zamlouvala. Kývl, i když měl strach…

b) Kapitola 4.: Warick

A co dělá zatím Warick?
Jakmile skončila rozřazovací slavnost ve Velké síni, vydal se Warick spolu s ostatními studenty Mrzimoru do ložnic. Když se rozdělovaly pokoje, bylo Warickovi celkem jedno, s kým bude spát v ložnici, hlavně když ho nebudou rušit. Nakonec k němu přiřadili Kalla, Maika a Listra. Hned si vybalili, představili se navzájem a šli do společenské místnosti, kde měli sraz nováčci.
Nováčků zde bylo opravdu hodně, ale Warick se o ně nijak moc nezajímal, pořád musel myslet na svou sestru Ondinu, jaký bude teď jeho život skoro bez ní? Jedno ale věděl jistě: o ty ostatní nováčky neměl ani trochu zájem, takže jakmile „zasedání“ skončilo, šel rychle spát.
Druhý den ráno jeho i spolužáky vzbudili prefektové a primus a poslali je na zápis, měli se obléci do svého hábitu, košile, kalhot a pláště, vzít si hůlku a jít s nimi dolů.
Teď měli odevzdat papíry, jaké budou studovat předměty. Warick si zapsal Lektvary, Bylinkářství, Obranu proti černé magii, Kouzelné formule, Létání na koštěti, Péči o kouzelné tvory a Přeměňování.
Za pár minut pak dostali rozvrhy. Warick nechápal, jak je tak rychle stihli sestavit.
Jak hned zjistil, už zítra má dvouhodinovku Lektvarů a hodinu Přeměňování.
Po zápisu se žáci odebrali převléci, kvůli skupinové práci. Měli se rozdělit, aby ve skupině byl zastoupen z každého ročníku vždy jeden student, tyto skupiny dostaly za úkol zjistit všelijaké informace o profesorech a o Bradavické škole. Tyto úkoly měli co nejlépe a nejrychleji splnit.
Warick byl ve skupině s nějakou rusovlasou dívkou z 3. ročníku a s jinými studenty, tito jej ale tolik nezaujali… Každá skupinka dostala plánek školy a šlo se na věc. S prvňáky byl vždy někdo starší, aby se přece jen v rozlehlé budově neztratili. On sám šel nakonec s Emmou, to byla ta zrzka, která ho prve tak zaujala. (Teď si uvědomil, že je to ta starší dívka, co ji s Ondinou potkali ve vlaku.) Měli za úkol zjistit oblíbenou barvu všech kolejních ředitelů. Běhali po škole a hledali profesory…
Při zjišťování toho Warick moc nenamluvil, protože se styděl a tato „hra“ ho nijak moc nebavila… Ale i tak se to jeho družstvu velmi vydařilo, skončili druzí, každý dostal ozdobný pergamen a čokoládovou žabku. Warick v ní měl kartičku Nicolase Flamela.
Po ukončení a vyhodnocení soutěže dostal Warick soví poštou zprávu, že ho čeká Ondina v knihovně. Warick okamžitě vystartoval do knihovny, kde opravdu již čekala jeho sestra – jenže se svou kamarádkou Vanessou. Ta pořád něco mluvila, a tak se Warick skoro nedostal ke slovu. Ondina nevypadala spokojeně ani nespokojeně – a také nebyla příliš řečná….

Kalle, Maiko a Listr, kteří se už stihli seznámit, si večer v ložnici něco vzrušeně špitali, ale Warick zalezl pod deku a dělal, že spí. Ostýchal se zapojit do hovoru, a vlastně k tomu ani neviděl důvod.
V noci však dlouho seděl na posteli za zataženými závěsy a nemohl usnout… teprve teď si uvědomoval, jaká je nicka bez Ondiny… Nakonec přece jen tvrdě usnul. Nic se mu nezdálo.

Ráno se probudil, oblékl se a spěchal na hodinu Lektvarů. Jakmile se dostal do učebny, zjistil, že profesor ještě nedorazil. Proto si rychle vyndal pomůcky z brašny na lavici a začal si trochu pročítat učebnici. Asi tak po pěti minutách přišla profesorka. Představila se jako madame Spolklá a seznámila je s předmětem, s osnovou a zadala jim úkol, aby ve dvojici umíchali podle receptu v učebnici zahušťovadlo a to jí pak donesli.
Po této dvouhodinovce se vydal na hodinu Přeměňování, spletl si však schodiště a když konečně našel správnou třídu, profesor tam již stál a zadal Warickovi trestný úkol. Dal mu žabáka a Warick ho měl příští hodinu přede všemi přeměnit na kluběnku.