Na podlaze se válí kousek ožmoulaného, zažloutlého deníku. Nevydržíš odolat a zvedneš jej – co je v něm asi napsáno?
Jsem zvědavá, jestli tohle někdo kdy přečte. Možná by to ale mohla být pěkná vzpomínka na mě, až se jednou rozhodnu úplně odejít….
Už poněkud nedbalejším písmem text pokračuje…
Rozhodla jsem se, že zkusím taky něco jiného, než bradavický život. Učení na mne bylo příliš a přivalila se na mne i pořádná jarní únava – proč si tedy neudělat výlet někam ven z prostor Bradavické školy? Oddech jsem potřebovala, a co víc, mohlo mi to pomoci v dalším studiu. Mnozí si vybrali zájezd do Mrazákolandu, já to ale vyřešila po svém.
Nejprve jsem prošla Zakázaný les, vybrala jsem si naštěstí to nejužší místo a díky talismanu, kterým jsem se vybavila, jsem cestu přežila.
Kousek stránky chybí, další kus je rozmazaný … Podařilo se ti rozluštit až následující text.
Tak jsem se dostala až do Kmínového údolí, kde je ráj skřítků. Přesně to jsem hledala. Někteří si možná všimli, že o skřítky se už delší dobu podrobně zajímám, jiní to nejspíš přehlédli. Už se chýlilo k večeru, proto jsem si ustlala pod rozložitým dubem a čekala na ráno..
Část textu je opět rozmazaná, následuje však nový odstavec s nadepsaným datem 24. března.
Už je ráno. Plánuju na dnešek prozkoumání některých druhů. Musím si počkat, včera se mi zdálo, že támhle v křoví něco šustilo.
Chybí celá stránka.
Ano, přesně na tuhle chvíli jsem čekala! Vrhla jsem se po hlavě do trávy a když se mi podařilo znovu postavit na nohy, v ruce jsem třímala malou svíjející se potvůrku. Vypadala neskutečně krásně. Takového skřítka nejspíš nikdo neobjevil. Já o něm tedy záznamy nenašla. Rozhodla jsem se, že si ho pojmenuju po svém. Nejprve jsem ale potřebovala zjistit, jak se vlastně chová. Nasadila jsem na něj Sledovací kouzlo a pro jistotu za ním poslala svého skřítka šmíráčka, který mi nikdy nesloužil jako šmíráček, nýbrž jako skřítek pro každou příležitost. Během celého pobytu se mi konečně podařilo zjistit, co takový skřítek dělá.
Žije v noře, ve společnosti. V jedné „rodince“ jsou až tři skřítkové. Nejspíš se rozmnožují pučením – v období začátku dubna. Zdržují se v teplém počasí. Živí se nejraději semínky slunečnic. Energii čerpají především ze sluníčka, pijí vodu z tůní. Jsou pilní, pořádní, veselí a přívětiví.
Následující řádky nepřečteš.
Jen mě hrozně mrzí, že se mi nepodařilo vzít si Slunečníčka ostroocasého na hrad. Byl by jistě dobrý společník, ale nejspíš by se v hradu trápil. Bez společnosti ostatních. Až se ale zase někdy vydám na další cestu, třeba narazím na samotáře, který se mnou rád půjde…
Dočteš na konec stránky a když chceš číst dál, už není co. Další část deníku chybí. Na konci je přišpendlen náčrtek Slunečníčka..
Jej, to je vzácny nález. Dúfam, že sa ešte niekedy objaví pokračovanie. :)