Máme pro vás překvapení! Naše elitní kreslířka Magrápa skvěle zvládá i práci s fotící krabičkou!
Sobotní ráno bylo krásné a slunečné, a jakmile jsem se probudila, bylo mi jasné, že je ten správný den pro výlet. Sešla jsem do kolejní místnosti a první, na co narazím, je jezevec Ricky, jak lenivě okusuje svůj košík na spaní. Nedá se nic dělat, Ricky, nudíš se, a tak tě trošku vyvětráme.
Po krátké potyčce, která obnášela divokou honičku s jezevcem po kolejce, kterému se evidentně nechtělo do přepravní bedničky, se mi podařilo ho uchvátit a připravit jej na cestu.
Po krátké potyčce, která obnášela divokou honičku s jezevcem po kolejce, kterému se evidentně nechtělo do přepravní bedničky, se mi podařilo ho uchvátit a připravit jej na cestu.
A kam pojedeme, Ricky? Co bys říkal na mou chatu uprostřed lesů? Jeho kvíknutí jsem brala jako souhlas a vyrazili jsme. Cesta nám utekla rychle, i když jsme cestovali po mudlovsku.
A už jsme byli na místě. Hned mi bylo jasné, že jsem udělala správnou věc, když se jezevec zvědavě pustil do průzkumu okolí.
A protože jsem si chtěla odpočinout, nechala jsem doma všechny kouzelnické způsoby a začala připravovat vodu na čaj jako obyčejný mudla. A pak se to stalo! Mudlovská technika zradila a ta jejich elelektřika prostě nefungovala! Ricky ovšem nezpanikařil a otevřel skříňku s věcičkami na elektřinu.
Ale ani jeho schopným pacičkám se nepovedlo to elektro-udělátko opravit. Budeme muset žít jako mudlové za starých časů! Zhrozila jsem se. Naštěstí jsem v kůlně s nářadím našla sekyrku. Jednou jsem viděla, jak s ní můj tatínek Libopach Česnek zacházel, a zhruba jsem tušila, k čemu se používá. Ale museli jsme si sehnat nějaké dřevo. Proto jsme se společně vypravili do lesa hned vedle chaty na drobnou krádež.
Jezevec byl ve svém živlu a na zamrzlé kaluži, kterou jsme našli, dokonce vystřihnul slušnou piruetu.
Našli jsme v lese i ohrádku a jezevec se divil, že v ní nejsou žádná zvířátka. Tak jsem mu vysvětlila, že to je ohrádka pro malé stromečky, aby se ve velkém lese nebály. Nicméně ohrádka jezevce zaujala víc než můj odborný výklad.
Pak už jsme se vypravili domů a měli dostatek dřeva na zatopení a hlavně na vytoužený horký čaj. Ricky se okamžitě ujal díla a naštípal dřevo. Musím ho pochválit, je to opravdu zručný jezevec!
Mezitím, co já jsem zatápěla v kamnech a učila se mudlovskému vaření čaje, Ricky se stihl trošku slunit a dokonce se trénoval i šplh na stromy!
K obědu jsem pro jistotu vzala jídlo z restaurace, protože nevím, zda by jezevec přežil moje pokusy o vaření, které výzkum pro biologické zbraně klasifikoval jako „svět ohrožující“.
Po krátké potyčce, čí že bude ta půlka pizzy se salámem, jsem se smířila s olivami a pěkně jsme pojedli.
Pak jsme chvilku odpočívali. Jezevec si velmi oblíbil Libopachovu tašku na houbaření, ze které se mi ho podařilo vylákat až po půlhodině přesvědčování.
Ale na zahálení nebyl čas! Zjistila jsem totiž šokující skutečnost! Vždycky jsem si myslela, že můj soused na chatě je jen tlusťoučký a trochu hloupý mudla, ale opak je pravdou! Jezevec mě upozornil na podivné vrby na jeho zahrádce a po bližším prozkoumání jsme skutečně zjistili, že se jedná o kouzelný druh vrby. Je to takzvaná vrba neskutečná, pěstována na výrobu těch nejkvalitnějších famfrpálových košťat! Z toho šoku jsem ještě chvíli lapala po dechu. Že bych nebyla jediným kouzelníkem v této osadě?
A šokující odhalení toho dne pokračovaly! Když jsem po zimě přerovnávala knihovnu, vypadl na mě velice starý a okousaný klobouk. No co, hodila jsem ho do kouta a pokračovala v práci. K mému velkému překvapení klobouk promluvil bručivým hlasem a k ještě většímu překvapení se mi na hlavu sesypalo celé oddělení o houbách! Jako opařená jsem vzala klobouk a pustila se spolu s jezevcem do výslechu. Dozvěděli jsme se, že je velice vzdáleným příbuzným našeho Moudrého klobouku a že se sem dostal před mnoha lety, kdy ho můj děd přivezl ze svých cest. Chvilku mi to trvalo, než mi vše došlo. Můj dědeček z tatínkovy strany byl také kouzelník! Do této chvíle jsem si myslela, že jsem jedinou čarodějkou v naší rodině. Tuto skutečnost budu muset ještě pořádně prozkoumat.
Poprosili jsme klobouk, zda se s ním může Ricky vyfotografovat. Svolil. Pak jsme ho dali zpátky na poličku, jak žádal a nechali ho odpočívat.
Zbytek dne se už naštěstí nesl v poklidu a nepřipravil nám žádné infarktové stavy. Ricky mě několikrát porazil v kartách, na což jsem reagovala velmi nelibě a odmítala s ním dál hrát jakékoliv společenské hry. Kdyby měl nějaké rukávy, tak bych řekla, že si tam schovával esa.
Aby mi zvednul náladu, rozhodl se připravit pár speciálních jezevčích koktejlů. Házení se shakerem mu sice kvůli malinkým pacičkám moc nešlo, ale jinak je jako barman úžasný!
A pak už jsme jen ochutnávali, ochutnávali a ochutnávali….
Až jsme se tak unavili, že byl čas jít na kutě a těšit se zpátky na kolej, až vám o tom všem budeme moci vyprávět!
Pro Žlutého Trimela neschopná vařička čaje Magrápa Česneková a nejlepší barman mezi jezevci Ricky!
Grapíí!! Nejlepší článek, úžasná chata (fňuk, stýská se mi po ní) a dokonale šikovnej jezevec! Super, super, super! ;) A k tomu vtipný fotky.
Zejména novým čtenářům, které nadchl tento článek, doporučuji další podobné starší reportáže, např. z rubriky Fouskovy příhody (Fousek je mrzimorská kolejní krysa a podíval se už i do Egypta!). Jezevcův výlet do města Prahy pak najdete mezi lednovými články.
Grapí, ten je fakt úžasný, ten tvůj článek. A ten jezevec je hrozně ňuňu. :D
Děkuji za pochvaly! :) Opravdu jsme si to s Rickym báječně užili a už plánuju, kam vyrazíme příště :)
To je úžasný, náramně mi to zvedlo náladu :-) Víc takových článků :-) Jezevec je fešák :-)