V dalším (v pořadí už čtvrtém) článku o tom, co se skrývá za jednotlivými dveřmi vedoucími z mrzimorské kolejní místnosti, nám svoje mazlíčky představí bývalá mrzimorská žačka a nynější profesorka, vyučující Strašidologii, Démonologii a Nauku o fóbiích, madam Selena Enail Smithová a jedna mrzimorská studentka 3. ročníku, a to Chiara Cheisseová. Pojďte se tedy podívat, jaké mazlíčky ukrývají právě jejich pokoje.Selena Enail SmithováMí miláčci, aneb kouzelný zvěřinec
Každý z nás má nějakého toho mazlíka, ke kterému se přitulí, když se cítí špatně a se kterým tráví mnoho času. Ani já samozřejmě nejsem vyjímkou, i když můj zvěřinec je trošku větší. Naše rodina se obecně řadí k lidem, kteří milují zvířata, pokud jim hrozí smrt, tak se jich ujmou, a kteří nesnesou násilí na zvířatech.
Ale abych zabrousila k veselejší části a představila vám některá zvířata. Já jsem osoba, která miluje kočkovité šelmy, a jelikož by mi asi nějaký tygr či lev neprošel :-D, musím si to kompenzovat kočkama, kterých máme 10, a většina patří mě. Je to nádherný pocit, když si kočka lehne vedle vás a vrní vám do ucha. Taková krásná ukolébavka. Kočky jsou zvířata, která jsou spojována s čarodějnicemi, a když už tu magii ovládám, tak se ani nedivím, že tak strašně moc miluju kočky. Nyní bych vám představila pár kočiček.
Představuji vám Čírťáka, je to kocour, o kterého jsme se starali už od malého koťátka. Dostal se k nám jako úplný mrňous, jelikož ho opustila kočičí máma, a který ještě pořádně neviděl a hlavně, ještě pořád pil mléko, takže jsme ho museli krmit stříkačkou. Někdo večer vstával kvůli plačícímu dítěti, já musela vstávat kvůli „plačícímu“ kotěti.
Toto je Shořina.
Je to již postarší kočičí dáma, která má na jednom oku zákal a chybí jí kus ocasu, a vloni prodělala mrtvici. Tato číča k nám (jako ještě další 1 kočka a 2 kocouři) přišla ze ZD (Zemědělské družstvo), které bylo zavřeno. Někteří zaměstnanci pár koček odvezli jinak, ale stejně jich tam ještě dost zůstalo. Je to takový mazlivý medvídek, který strašně slintá :-D.
Předposlední kočka, kterou bych vám chtěla představit je Buchta. Je to takový „obřík“ už od narození (kočka tehdy vřískala bolestí). Je to strašně mazlivá kočka, ale když to na ni přijde, myslím to mazlení, tak se jí člověk nemůže zbavit.
Poslední kočka, kterou bych vám chtěla přestavit, se jmenuje Macína. Přišli jsme k ní jen náhodou. Jednou jsme si vyrazily se sestrou do zavřeného ZD, a tam se toulala tahle kočka, byla divoká, takže se nenechala chytnout. Občas jsme tam zašly a nechaly jí tam žrádlo. A jednou odpoledne, když jsme na zahradě hrály badminton, se tam objevila, celá uječená, a nechala na sebe sáhnout, takže od té doby ji máme doma.
Ke kočkám by to již bylo vše, každá má nějaký svůj příběh, třeba jednomu kocourovi chybí kousek packy, jelikož šlápl do želez, ale naštěstí chodit může normálně.
Nyní bych tedy přešla dál. Jako každý milovník zvířat máme mnoho druhů zvířat. Samozřejmě nesmí chybět žádný opeřenec, jako je andulka – Pepina. Ale opeřenců máme více, tím myslím kohouty a slepice. Teďka si můžete říkat, jak někdo může mít za mazlíky slepice a kohouty, ale je to tak. Stačí zavolat a hned běží, a ten velký kohout je prostě k pomuckání :-D. Tím druhým kohoutem je zakrslý kohoutek. Pojmenovala jsem ho Mr. Kokýto, a dalo by se říci, že je to takový hlídací pes. Nejedna listonoška nám řekla, že už nám nebude nosit poštu, jestli ho budeme mít puštěného.
Našlo by se u nás mnoho dalších zvířat, jako je potkan, křeček, zakrslí králíci či činčila. Nejnovějším přírůstkem je Tonda, kterého však na jaře vypustíme zpátky do přírody, jelikož se jedná o ježka, kterého jsme našli minulý rok v mrazech a byl natolik malý a lehký, že by sám zimu nepřežil, honila jsem ho tenkrát po silnici, jinak by ho snad i srazilo auto.
Myslím si, že to by asi tak mohlo být vše, snad jsem vás nenudila. Mám doma takový malý zvířecí ráj, v zimě stačí vyjít na zahradu a před vámi projde srnka či přeběhne zajíc, na balkóně vám štěbetají sýkorky, vrabci, hrdličky si povídají, a občas i nějaká ta straka posedí. Zvířata jsou součástí mého života, a doufám, že tomu tak bude i do budoucna.
Chiara Cheisseová
V současné době žádné zvířátko nemám, ale rozhodla jsem se napsat o těch minulých a plánovaném :)
Moje první zvířátko byl pejsek Bertík. Byl milounkej, zlobidlo, rozmazlenej (díky mamce) a naprosto úžasnej. Víc vám toho o sobě řekne sám, na svých vlastních stránkách. Sice je psal jen jako malej, ale i to stačí.
Bertíčka už nemám, umřel před dvěma lety.
Asi o 4 měsíce později jsme si s Amber pořídily dva křečky syrské. Pojmenovaly jsme je podle postav z HP, ale trošku komicky. My za to ale nemůžeme, že to byly dvě holky. Měly smůlu. Dostaly jména Tominka Raddleinka a Sevinka Snapeinka :) Byly fajn. Nezapomeneme, jak se jim nějak záhadně podařilo dostat z klece. My se ráno vzbudily, šly zapnout počítače a zjistily, že nejede net. Tak jsme čekaly celý dopoledne a odpoledne jsme chtěly volat O2. Zjistily jsme, že nejde ani telefon. Tak se volalo z mobilu a technik to nějak na dálku zjišťoval a zjistil, že je nějakej problém v připojení. A na druhej den nám objednal technika. Ehm, asi po půl hodině jsme zjistily, že je pootevřená klícka. Začaly jsme hledat holky a našly asi po půl hodině. Jedna (Tomča) byla za skříní, odkud jsme ji dostávaly asi půl hoďky, protože se jí nechtělo a druhá (Sevča) si lebedila za postelí, které rozkousala roh, a vzala ho i s kabelem od O2, kterej tamtudy vedl. Tak jsem volala zase na O2, že jsme zjistily závadu. Druhej den nám naštěstí technik řekl, že to napíše jako záruční závadu, tak jsme to ani neplatily. A holky si hlídaly o to víc.
Nicméně v červnu nám Sevča umřela, byla nemocná, a v prosinci nás opustila i Tomča. Amber to po smrti Sevinky černovtipně okomentovala, že Severus taky umřel dřív, než Voldík, tak to Sevči asi bylo souzeno. Fotku jsem našla ale jen Tomči. Ony se holky nerady fotily. Sevinka byla barevnější, měla na sobě i bílou.
Další mazlík je mamčin novej pes Lucinka. Když za ní chodím na návštěvu, Lucinku si vždycky vezmu. Je moc umazlená, roztomilá, ale… Bertíka nenahradí :( Lucinka (já ji přezdívám na Luciferku) se strašně ráda chová a má zálibu v olizování nosu a uší.
No a jako poslední se zmíním o mazlíčkovi, kterýho bych si chtěla pořídit. Moc po něm toužím. Měla jsem pro tato zvířata slabost dlouho, ale když jsme byly s Amber u známých v Plzni, zamilovala jsem se. Tím zvířátkem je:
Přesně takovou užovečku bych chtěla. Minule když jsem byla v Plzni, tak jsem ji měla na sobě v neděli od probuzení až do odjezdu, asi 7 hodin. Do terárka jsem ji dala, jen když jsme jedli :)
Tak, to jsou mazlíci madam Selenky a Chiarky. Doufám, že se Vám pokračování článku líbilo a těšíte se na další. Každopádně už teď vám můžu prozradit, že v pátém díle svoje mazlíčky představí hned tři příslušníci Mrzimoru a budou to Nich, Oříška a Feliska.
A na úplný závěr ještě výzva: „Pokud byste se i vy chtěli podělit o to, jací mazlíčci vám běhají v pokoji nebo i o zvířátka, která už jsou za duhovým mostem, směle do toho!!! Kontaktujte mě sovou a domluvíme se :-)“
Safira Jane Bardotová
