Báseň o růži od Ines Cros Palantýr. ///
Růže
Nesu Ti růže lásko má!
Ta, co růže pěstovala,
slzama je zalévala,
o trny se popíchala.
Vždy nám kvete ve štěstí
kousek cizí bolesti.
Nesu ti růže, lásko má!
Sedni si ke mně, lásko má.
Lavice z dubu řezaná
je tvrdá ruka podaná
a ubrus, modré vyšívání,
je pohlazení dívčích dlaní!
Tisíc očí vyhaslých
hoří nyní v mých a tvých.
Sedni si ke mně, lásko má!
Tak prudce voní jarní tma,
obejmi mě teď, lásko má.
Ty, které dřív jsi objímala,
jsi zenedlouho zrazovala
a zradíš možná mne ja jiné
v tom proudu, který věčně plyne
a v kterém spojeni jsme s všemi,
tak jako krůpěj s krůpějemi.
Tak průdce voní jarní tma,
obejmi mě teď, lásko má!