Po roce je to tu zase. Famfrpálová sezóna je zpět. Natěšení nováčci pokukují po famfrpálovém hřišti a sní o tom, že z nich třeba jednou budou hvězdní hráči. Nesmí však zanedbat pořádnou přípravu!

Všichni jsme si to zažili. Každý z nás byl někdy nováčkem, který si chtěl vyzkoušet famfrpál. Jenže ouha! Mnozí zanedbali přípravu před tréninkem, objevili se na prvním a hned na začátku se jim podařilo sletět z koštěte dřív, než stačili říct famfrpál! Já však pevně věřím, že naši noví studenti by se tomu rádi vyvarovali, a tak mám pro ně několik rad, kterých se mohou a nemusí držet.

1) Letová plocha na hradě není pro srandu králíkům – Vážně drazí nováčci, pokud nechcete být na trénincích všem starším jen pro smích, vyzkoušejte si létání první hezky tajně na naší nejtajnější hradní letové ploše. Nejen, že tím prokážete službu všem, kteří se později na vaše trénování budou muset dívat, ale především tím pomůžete sami sobě. Když budete mít alespoň nějakou praxi, snad se vám nestane, že byste padali úplně pořád.

2) Zkuste si o famfrpálu něco zjistit – Předpokládám, že většina kouzelníků o našem nejoblíbenějším kouzelnickém sportu nějaké informace má, ale jsem si jistá, že jsou mezi námi i tací, kteří neví zhola nic. Zkuste zajít do knihovny a nastudovat nějakou tu teorii famfrpálu. Bylo by fajn, kdybyste alespoň věděli jaké existují ve hře posty. Vědění je základ!

3) Nezapomínejte na jídlo – Všichni víme, že jídlo je extrémně důležitou součástí našich životů. Nejinak je tomu při famfrpálu. Na trénincích i při zápasech musíte mít dostatek síly! Proto se musíte pořádně najíst. Nepřecpěte se, protože to by vás koště nemuselo unést, najezte se zkrátka tak, abyste se cítili příjemně a během tréninku nemuseli zbytečně slézt z koštěte kvůli hladu. Pokud se nenajde nic obstojného ve VS, zkuste zajít do kuchyně a poprosit skřítky. Ti jsou většinou velmi milí a něco pro vás rozhodně najdou.

4) Ptejte se starších studentů – Je mi jasné, že velká spousta nováčků jsou nesmělí malí studentíci, kteří se starších ještě stále trochu bojí. Teď však dejte strach stranou, protože tady jde o famfrpál! Zkuste si od starších studentů zjistit s čím měli největší problém na začátku právě oni. Vyzvídejte, jaké je to na jednotlivých postech. Zkuste si vybrat ten, který budete trénovat co nejdřív! Starší studenti budou jistě velmi povolní a rádi vám o své oblíbené zábavě povědí co nejvíce.

5) Nakupujte lektvary – Pokud chcete mít šanci na to, že se ještě letos dostanete do týmu, musíte pořádně trénovat. Ale ani to nepomůže, když sem tam nepoužijete nějaký lektvar! Ale ten si první musíte na Příčné koupit, samozřejmě. Nic není zadarmo, a proto si na lektvary šetřete. A až se vám podaří na nějaký narazit, zkrátka ho kupte a použijte při první příležitosti na tréninku! Hned vám famfrpál půjde o něco lépe a třeba právě díky lektvaru si vás kapitán všimne a zařadí do týmu při zápase!

S radami jsem u konce. Nemůžu přeci prozradit úplně všechny své tipy, protože to bychom tu za chvilku měli hrad plný famfrpálových hráčů, no ne? Každopádně nakonec pro vás mám ještě třešničku na dortu. Několika žlutých famfrpálových hráčů jsem se zeptala, jak na tom byli v začátcích právě oni! Někteří sice měli problém vzpomenout si, protože už to jsou zkrátka staříci, ale nakonec si přeci jen vzpomněli, a tak se můžete těšit z jejich vyprávění o tom, jaké to bylo na začátku právě pro ně.

Andrew Uroboros: Už si to moc nevybavuji, ale letovky jsem se vždycky bál, bojím a bát budu. Považuji svůj nynější stav za zázrak, který už nezopakuji.
A z koštěte jsem padal každou chvíli. Byl jsem neustále na ošetřovně, protože jsem měl pravidelně pálivé odřeniny, na které se užívá tuším fialový nebo žlutý lektvar z apatyky. Jenže já na něj (na oba nejspíš) měl alergii a pokaždé jsem onemocněl pazubnicí. – usměje se –
Takže tak. To byly mé začátky. Ale moc rád na ně vzpomínám… chodila za mnou na ošetřovnu Ellka a Inoušek a řehnily se tomu, jak šišlám. – usměje se –

Sylvia Belitia Rawison: Mé famfrpálové začátky? – zamyslí se – Jé, to byla sranda. Nejprve jsem samozřejmě byla na letové ploše, ale podařilo se mi nalétat pouhých 30 terčíků, což tou dobou neodpovídalo ani jednomu čtverečku, takže jsem byla tak trochu nepoužitelná. Navíc jsem všechno první rok hodně flákala, takže i famfrpál. Pamatuju si, že jsem během svého prvního tréninku skončila asi šestkrát na ošetřovně. Hodně jsem padala, i když to nebylo vždycky jenom mou vinou, nic jsem nechápala, pořád jsem přeskakovala z jednoho postu na druhý, radovala se z nových tlačítek, každého nového procenta a tak dále.

Vicky Charmant: Moje začátky? To je už strašně dlouho, konkrétně devět školních let dozadu. Jako nováček jsem se zmrazila, tudíž jsem zmeškala oba tréninky, pak jsem se rozmrazila akorát v době, když začínaly zápasy. Stav žlutého týmu byl tehdy vážně dost bídný, byl problém sehnat jakýchkoli sedm lidí do týmu, o stovkových ani nemluvě. Takže jsem přišla jako fanoušek a někdo mi tehdy poslal výbavu a řekl mi, ať klikám. A tak jsem klikala. Ani už nevím, co to bylo poprvé za post, myslím, že to byl můj srdcový brankář. Byla jsem tehdy víc na ošetřovně než na hřišti (vlastně si nepamatuji, že by to pak ani v průběhu let bylo jinak), ale stejně jsem tam pořád lezla, aby mě vzápětí shodili. Myslím, že tehdy to tak se mnou praktikoval ještě Paul nebo Teo. Ty zápasy byly vážně utrpení, ale snad právě díky tomu jsem si k famfrpálu vytvořila vztah. Tým, který staví Mrzimor dnes se z mého hlediska s tím před lety nedá v nejmenším srovnávat.
Letovku jsem předtím určitě našla, terčíků jsem měla něco mezi 30-40.

Lilian Isabella Rorrs: Rozhodně vím, že jsem se neodvažovala usednout na koště bez předchozího tréninku, takže moje první kroky rozhodně mířily k letové ploše, kterou jsem našla jako nic – mrkne –
Přímo v akci to bylo pravda trochu horší, dost dlouho jsem nabývala dojmu, že se přes tu 40 prostě nedostanu. Nakonec se to povedlo, ale chtělo to hodně snažení a práce.
Co se padání z koštěte týká, nebylo to tak hrozné. Je pravda, že jednou za hodinu jsem si musela jít na chvíli odpočinout, ale tak to měli všichni.Navíc mi Ellka, tedy myslím, že to už byla ona, dovolila od začátku na odrážeče, kterého jsem odmítala opustit. Taky jsem ho trénovala spolu s se Štítkou, tedy pardon, dnes už slečnou Jostein, takže nám to rychleji utíkalo. Pamatuji si, jakou jsem měla děsnou radost, když jsem prvně srazila jednoho ze svých protihráčů, a že zkušenější odrážeče štvalo, jaké mám štěstí na potlouky. – zasní se –

Tak to vidíte. Začátky byly pro všechny těžké! Já se s vámi tímto loučím a hodně štěstí při trénování či fandění na tribunách! :)

Pro Žlutého Trimela
Nays