Píše se den 1.11.2014, 11:00, teplota ovzduší 10-13 °C. Začíná mise s krycím názvem B.R.N.O.

Začalo to ráno, končilo to večer. Všem účastníkům se podařilo najít  místo srazu. První úspěch! Popředstavovali jsme se, poobjímali a můžeme dál. Hurá do nějaké mudl restaurace! (Skončili jsme v pivnici).

(zleva Vea, Ines, Grapí, Matt, Nich, Sylvi, Emily, Susan, Kim)

Jakmile jsme měli plné jezevčí žaludky, mohli jsme dál (v restauraci se k nám přidal Serge). Na náměstí jsme nabrali další dva jezevce (Ivu a Alis). Teď už v kompletní sestavě razíme za zrcadlo!

v čajovně Za zrcadlem

Zde si náš pan kolejní pošmákl na šnečkách, Susan s Alis vypily babičku a pan Matt si pro změnu čaj osolil. Mňamka! Dlouho jsme však u pouhé konverzace nezůstali a vrhli jsme se na hru! Konkrétně na městečko Prasinky!

Zjistili jsme, že Sylvinka nemá kde bydlet. Feliska po nocích peče cukroví. Pan Matt… ehm, Nataša má své věštící koule v pořádku. Kolejní dušice Grapí jede na zdravé výživě jako zelinářka. Ineska je plná zvířátek (těch mírumilovných).  Dále tu máme Kim jako kněze, který obviňoval podle docházky a darů kostelu. Emily,  servírka, která vždy moc dlouho nežila (co máte proti servírkám?). Susan klidná pěstitelka čaje. Alis, psichiatr, co sám papá prášky. Pan Nich s pochybným podnikáním (prodejem dětí). Veuška nalezla zalíbení v občanství. Slečna Iva se rozhodla právě klubat z vajíčka. No a na konec má maličkost (Tess), člověk, co mluví z cesty. Nebezpečná sestava!

Zeptala jsem se všech účastníků na jednu krátkou otázku:

Co Tě na srazu nejvíce překvapilo a jaký byl Tvůj nejsilnější zážitek?

• Alisa de Monová: Ani nevím, co mě překvapilo, ale asi to, že to byl tak skvělý kolektiv a stejně blázniví lidé. A nejsilnější zážitek? To se asi nedá nijak říct. Sraz byl super, jsem moc rada, že jsem tam byla a poznala některé lidi z kolejky (i přesto, že si polovičku z nich moc nepamatuju :-D).

Felicitas Frobisherová: Nejvíc mě překvapilo (a zároveň to byl nejsilnější zážitek), když nám Nich líčil svoje zážitky ze školní exkurze, ale obávám, že to je naprosto nepublikovatelné a Nichovi, tedy panu kolejnímu, by se to asi nelíbilo.
Jinak mě překvapilo, že mě bavilo hrát Prasinky, nikdy jsem to nehrála, vždycky jsem se jenom dívala a tak se mi to včera moc líbilo… a hlavně jsem měla pocit, že jsem dobrá a že se mi daří :D
Sraz jako takový se mi moc líbil, jsem ráda, že jsem se rozhodla na něj jet! :)

• Kim Sarah Reevesová: Rozhodně mě překvapily a zaskočily Vánoční dárky, které jsem od vás dostala. Opravdu mě to dojalo, protože jsem to nečekala. Udělali jste mi strašlivou radost a já vám moc moc děkuji! Opravdu moc děkuji. Mám vás ráda a ponožky už zaujaly čestné místo v mé vitrínce -směje se-. To bylo moje nej a moc za něj děkuji :))

Serge Renine: Asi nejvíc mě překvapilo, kolik lidí se tu sešlo. Pamatuju si hodně srazů, včetně těch vyloženě mrzimorských. Takováhle obrovská učast lidí a ještě k tomu jen z jedné koleje, to je opravdu něco. Bylo to skvělé.
Za nejsilnější zážitek rozhodně považuju to, kolik lidí a s jakým nadšením se rozhodli dát Kim děravé ponožky do její sbírky. Bylo to nesmírně působivé! A Kim to opravdu potěšilo, to bylo ještě lepší.

• Matthew Whitecrow: Mile mě překvapily hned dvě věci.
  Tou první bylo, že na sraz přišlo i pár nových lidiček, které jsem do té doby neznal a tou druhou nabídka čajovny a ochota obsluhy.
  Můj nejsilnější zážitek, jako už skoro tradičně bylo, že jsme si zahráli městečko Prasinky :))

Magrápa Česneková: Takže…
Nejvíce mě překvapilo – no, asi Brno samotné s tím gigantickým černým pe.. eh orlojem na náměstí, zjištění, že věštkyně Nataša si po večerech leští koule a že cukrářka je úkladný vlkodlak!
A nejsilnější zážitek byl, když jsem si zula boty -směje se-

• Emily Moonová: Mno, abych pravdu řekla, mě na hog srazech asi už fakt nic nepřekvapí. A pokud jde o ten nejsilnější zážitek, tak bylo fajn, že jsem zase viděla dost lidí z Brna, které jinak vídám jenom na Letňáku a taky jsem poznala další nové žluťásky. Jo, a městečko Prasinky, to byl taky zážitek! =D

Nicholas McElen: První věc, nad kterou jsem zůstal zírat, byl počet žlutých kouzelnic a kouzelníků. Nevěděl jsem dopředu, kolik nás vlastně bude a slyšel jsem, že předchozí žlutý sraz byl s jednou barvou navíc.

Nečekal jsem žádné zázraky. Vlastně… když se myšlenka srazu objevila, vůbec jsme netušili, jak se to uchytí… o to víc koukám, že ten výsledek je vážně skvělý.