Dobrý den.

Zdraví vás putující Vicky a ráda se s vámi  podělí o zážitky…

To jsem se zase jednoho chtěla pokochat výtvory hradníků v archivu. Schody však měly svou hlavu a já skončila po strašně dlouhé době v Síni slávy. Pokrčila jsem rameny a ponořila se do starých časů, na svůj původní cíl jsem v tu ránu zapomněla…

Mrkla jsem na povětšinou usmívající se portréty zakladatelů a bývalých ředitelů. Mou pozornost ale zaujaly zejména vitríny s replikami pohárů jednotlivých kolejí. Od té doby, co jsem tu byla naposledy, se mnohé změnilo. Jeden by řekl, že poháry Nebelvíru mají snad reprodukční funkci! Dlouho jsem si je ale prohlížet nevydržela. Pod nánosem prachu, který na nich uvízl, jsem se rozkýchala tak, až jsem byla zahnána ke žluté vitríně. Tam jsem nenašla ani smítko! Pousmála jsem se nad vypočítavostí brigádníků v Prasinkách. Nedělám si iluze, že by se o lesk pohárů starali sami Mrzimorští, ostatně ty, co zažili vítězství těchto pohárů, bychom spočítali na prstech jedné ruky. U Mrzimoru se zkrátka utírá prach nejlépe a oproti ostatním kolejím minimálně ještě pár let bude. Abych ze své pouti taky něco vytřískala, pečlivě jsem otřela trofeje Havraspáru.

S pocitem dobře odvedené práce jsem se vydala do další místnosti, jejíž stěny byly pokryty portréty držitelů cen zakladatelů svých kolejí. Strop místnosti byl zase o něco výše. Vždyť každá kolej má už 18 laureátů!

Nejveselejší pohled se skýtá na držitele Řádu Godrika Nebelvíra. Jsou to samé známé tváře, které na hradě můžeme stále potkávat. Výjimku potvrzující pravidlo je pouze první oceněná – Lisa Abottová. Do útrob mrazáku zmizela i profesorka Mintaka Orionis. Přesto má Nebelvír nejlepší bilanci.

Stejně tak můžeme potkat i většinu oceněných Řádem Roweny z Havraspáru. Mezi námi už ale nepobývá opět první oceněná – Ivka Gold, později modré opustila i Elanius Aine Neil. Tři modří se nyní schovávají v mrazáku.

Smích člověka začíná přecházet, když prochází kolem laureátů Řádu Salazara Zmijozela. Zelení mohou už jen vzpomínat na Trumtoráda Nezmara, Merrisu Newman, Channah Cohen, Lee Mortira, Elizabeth Lextrovou a Darkness deStination. V mrazáku mají uklizené dvě slečny.

Mrzimor je jediný, který na hradě stále má (byť zmraženou) vůbec první držitelku řádu zakladatele – profesorku Silviu Honorovou. Mezi námi se už ale nenachází reprezentantka Sedmiboje a dlouhodobá prefektka Elizabeth Gibsonová. Poměrně nedávnou minulostí je i působení primusky Samanthy Ulvenové, byť ona je trochu zvláštním případem. Mihla se nám tady minulý týden, nicméně omylem ji spláchla vlna mazání lidí bez předmětu. V návrat Samanthy ale můžeme doufat s příští registrací. Další svůj vzor Mrzimor ztratil v někdejší famfrpálové kapitánce, prefektce a doposud jediné žluté vítězce Snaživce roku – Ellce Willowe. Postrádáme ale i Lucy Koralku, dřívější aktivní redaktorku Žlutého Trimela a také prefektku a primusku. Nečekaný byl i odchod nadějné návrhářky a prefektky Alanise Olien Harlin. Důvodem, proč už nemáme ročenky, ale ani články o kompletním kolejním dění, je fakt, že mezi námi není bývalá prefektka, primuska a především letitá šéfredaktorka Žlutého Trimela Sophia Glis Glisová. Domnívám si, že nejeden hradní veterán si se Žlutým Trimelem spojí dodnes právě ji. Aby si U Tří košťat mohli dát rande všichni ocenění, museli bychom ještě splašit Ines Dolfin, bývalou prefektku a účastnici Sedmiboje.

 Zadumaně jsem vyšla ze Síně slávy stále ve vzpomínkách na žluté osobnosti. Co by asi říkaly na Mrzimor dnes? Zapomněly úplně?

My ale nezapomínáme. Důkazem jsou třeba i medailonky v mrzimorském Muzeu Hogwarts, které pomalu ale jistě stále přibývají.

Se vzpomínkou na (ne)zapomenuté žluté osobnosti 

Vicky Charmant