Původně jsem myslel, že tuto smutnou zprávu nechám zaznít a doznít pouze v Albině rodné koleji, ale pak mi došlo, že kdokoliv, kdo ji znal, má právo vědět, že nás opustila v úterý 5. května napořád.

Mnozí z vás si ji vybaví jako tichého trpaslíčka, co často šuměl ve VS na parapetu. Několik z nás, kdo ji znali i osobně, ví, že Alba byla vzácný člověk. Skromný, tichý a přes vlastní těžký životní úděl, oddaný přítel s náručí kdykoliv otevřenou, ochotný poskytnout oporu. Věřte, že vím, co říkám.

Hodně lidí z Hogu má rádo mé básně. Chválí mi je, ale právě Alba byla první, kdo mne donutil básnit a dlouho byla mým vzorem.

Kdo máte zájem něco si od ní přečíst, pak tady  najdete bohatý výběr.

http://www.piste-povidky.cz/profil/palosacek

Komu se nechce otevírat stránku a hledat, tomu poskytnu ukázku umění, kterým tahle nenápadná dívka disponovala.

ROZKRÁDÁM

Rozkrádám

Dnešní den

Pod víčky

Tulipánů

Rozkrádám

Nahý sen

V korunách

Lipových stromů

Kradu polibky

Mileneckým

Párům

Přesto jsem

Chudý

A stále sám

Každé ráno

Snídat na chodníku

Včerejší

Patku od rohlíku

A pár milodarů

Které se zapomněly

Smilovat

Rozkrádám

víru

V kostelních lavicích

Rozkrádám

Lhostejnost

V prázdných ulicích

Kradu naději

Duze

Po dešti

Přesto jsem

Chudý

A stále

sám

CHCI ZŮSTAT SVÁ

Nechte mě

Na pustém ostrově

A vezměte si

Moje bytí

Vezměte si vzpomínky

Nechte mi jen

Prázdnou hlavu

A čisté kamínky

Už žádné toulání

V podchodech

Tulákům

Patří stín

Nechte mi

Moře

Nechte mi

Slunce

A slzy

Které nebolí

Až za pár století

Zjistím

Jak žít

Vraťte se pro

Mě zpátky

S novou naději

S novými

sny

ČERVENÉ KORÁLKY (moje zamilovaná)

Je mi líto, že už žádnou další básničku Alba nenapíše a je mi líto, že už si nikdy nepřečtu „Ahoj, Robí…“, pevně ale věřím, že Albě je už dobře a konečně se usmívá na červené korálky rybízu, které jí zrají před očima…

Andy