Nejednou se stane, že nad něčím usilovně přemýšlíte tak dlouho, že si pozvete někoho, kdo by to mohl vědět. Dáte si s ním kus řeči a sušenky na uvolnění a tu správnou atmosféru…

Dobrý večer, Andy, jsem rád, že jste vyhověl mé sově a přišel jste do kabinetu. Víte, co Vás zde čeká? – Nabídne mu místo u stolu k sedění –

Dobrý večer, sire – Sedne si na nabízenou židli a podá mu sovu – Ono nešlo odolat. Vaše sova tak dojemně houkala, že jsem odložil všechny ostatní povinnosti a vydal se za ní. Kdo ji to naučil?

– Vykulí oči na sovu a vezme ji do dlaní – No, ehm… kdo ji to naučil? To je… – rychle se koukne vlevo na knihovnu a zpět na Andyho – je to moudrá sova. Po nocích si čte knihy. Určitě. Slyším totiž něco šramotit, víte?

– Přikývne a obdivně koukne na sovu a pak na sira kolejního – A cože mne zde čeká? Mám se bát nebo rovnou utíkat? Mám zase průšvih?

Nene! Nikam mi neutíkejte!… Sotva jste dorazil – Vlídně se na něj usměje, přenese sovičku na bidýlko a dá jí sušenku – Dáte si taky? – Ne tuhle, samozřejmě! – Nabídne ji sovímu zobáku a rychle přejde ke stolečku. Ze šuplíku vytáhne o něco chutnější sušenky a podstrčí mu je – Jsou dobré. Ale… proč jsem Vás sem zavolal… – Vezme si židli a přisedne k němu na jeho stranu stolu – Gratuluji Vám k Trimelovi. Jsem rád, že na tomto místě jste zrovna Vy – Usměje se – Chci se Vás jen na něco zeptat…

Děkuji, pane. Věříte, že jsem tuhle funkci nikdy nikomu nezáviděl? Ona je totiž docela nevděčná. Práce je u ní hromada a úspěch nezáleží tak úplně na šéfredaktorovi. Obdivoval jsem Sophinku, že tam vydržela tak dlouho.
Na co že se chcete zeptat?

– Koukne se na sušenky a položí je na okraj stolu, aby si oba kdykoliv mohli vzít – Co Vám vlastně běží hlavou, když si vzpomenete na Sophii ve spojitosti s Trimelem?

– Zavzpomíná – Sophinka byla skvělá. Taková důsledná, pečlivá, profesionální a taky, co si budeme nalhávat, vedla Trimela pevnou rukou. Dokázala bez problémů „dokopat“ lidi k co nejvyšším výkonům. Za dob Sophinky Trimeles fungoval, protože ona nelenila a dotlačila redaktory k činnosti :o)
Vzpomínám, když jsem pro ni pár věcí psal, jak mi je bez milosti poslala třeba i dvakrát na předělání. Dokud to neodpovídalo tomu, co chtěla. V tomhle byla nekompromisní :o)

– Usmívá se na něj a přikyvuje hlavou – Chtěl byste Trimela vést jako ona? Být jejím následovníkem? Nebo …? – Nakloní se k němu a je velice zvídavý –

Ani náhodou! – Zhrozí se – Sophinka byla jen jedna. Když si vzpomenu, jak mě nenápadně naháněla do redaktorského chomoutu a já tvrdošíjně odmítal… A nakonec si do něj vlezu dobrovolně sám. Tomu se říká masochismus, pane kolejní

– Začne se chechtat a vezme si sušenku – Opravdu si nedáte? – Dál se usmívá a chvilku žvýká – Dobře, tak její stopy tedy ne… Hmm, máme Tri meles. Tři jezevce. Kdo nebo co pro vás vlastně tito tři jezevci jsou? Jsou to nějaké vlastnosti? Osoby, věci, přirovnání? Nebo kombinace? – Znovu se na něj zadívá a usmívá se mu do očí –

– Sáhne po sušence a zamyslí se – Tri meles. Poprvé jsem nad tím přemýšlel v době, kdy se ujala časopisu Dragg. Tehdy se mi moc líbila idea spojení sil tří dívek, které se uvolily pro Trimela pracovat. Pak se ale ukázalo, že idea je jedna věc a skutečnost druhá. Když nad tím tak přemýšlím, každý šéfredaktor vtiskne časopisu jiný rukopis přímo úměrný jemu a jeho představám. Pro mne v tomto případě tři jezevci znamenají volnost, vstřícnost a vitalitu.

Volnost, vstřícnost, vitalitu… – Šeptá po něm – Výborně vyjmenováváte vlastnosti véčky – Mrkne na něj a uculí se – Dneska se mi zdál takový zvláštní sen o třech oříškách. Představte si, že máte tři oříšky. Každému jezevci dáte po jednom. Co v nich je? … V těch jezev- eee, oříšcích myslím – Opraví se – Jsou to tato tři véčka?

Ale kdepak, pane. Byly to prostě oříšky. Lískáče. Na pohádky přeci nevěříte nebo ano? :o)

Já věřím na pohádky! – Dožvýká sušenku a zamyslí se – Je něco, co vám na Trimelovi chybí? A naopak: co tady vidíte rád?

Popravdě asi mi nic nechybí. Kdysi jsem říkal, že bych bral trochu výraznější design, ale asi jsem si zvykl :o))
Líbila by se mi vyšší čtenost větší reflexe. Pro autory článku je zpětná vazba důležitá, ale na druhou stranu vím, že ne každý je schopen něco napsat. Není to jen v případě Trimela. Tenhle „problém“ se řešil a řeší asi všude, kde lidé publikují. Konstruktivní připomínky a případné rady, které autora neponižují, ale pomohou mu, těch je schopen málokdo. A třeba zrovna tohle bych si pro Trimela moc přál. Když už se najdou lidé, co umí dát ohodnocení „špatné“, měli by být natolik odvážní se ke svému vyjádření přiznat a napsat proč. Jedině to může případné autory posunout dál :o)
A co vidím rád? Lidi, kteří i přes časté pauzy ve vydávání článků zůstali Trimelovi věrní.

Děkuji, že jste i tohle zmínil – Pokývá hlavou – A pokud se objeví nový človíček… Andy, představte si, že jsem neznalý nováček, co uvidí, že máme časopis a rozhodne se do něj přispívat. Jak mám postupovat? – Dá si ruku přes vousy –

Prostě a jednoduše. Napsat sovu a já v co nejbližší době odpovím a domluvíme se, co bude dál :o)

A jak zjistím, co mám psát?

To zjistíme společně, až si spolu sedneme a pokecáme – Zvídavě na něj koukne – … co umíte, sire?

– Vykulí na něj oči – …to zjistíme společně, až si spolu sedneme a pokecáme – Začne se chechtat –

– Rozesměje se – Tak jo, dostal jste mne mou vlastní zbraní :o))

– Mrkne na něj a uculí se – A snad už jen nakousnutí na závěr… – Ještě si vezme sušenku a ukousne si – Ono už se něco nového děje, že? – Nové rubriky, nové obrázky…

Děje – Přikývne a nenápadně si vezme další sušenku – … rád bych udělal z Trimela časopis, který si každý rád přečte. Takže aktuální články z dění v koleji a hlavně vtip a humor. Nebojíme se střílet i do vlastních řad, protože si myslím, že pouze člověk, který se umí zasmát sám sobě a nebere se smrtelně vážně, má budoucnost. A pokud tohle Trimeles zvládne, nestane se minulostí :o)

Skvělá vyhlídka do budoucnosti! – Usmívá se a pochroupá zbytek sušenky – Věřím ve Vás, Andy, a přeju Vám i Trimelovi jen to nejlepší. Co si přejete Vy?

Já? Vaši víru ve mě – Začne se smát – Protože já se té budoucnosti docela bojím a klidně to i přiznám.
Ale pokud si mohu skutečně něco přát, pak lidi, co se nebudou bát, sednou a něco pro Trimeles udělají. Vždyť ten časopis není můj. Je jejich, já ho budu jen spravovat a případně hladit a konejšit.

– Přidá se ke smíchu a poplácá ho po rameni – Andy, vy chlapče jeden, dostanete vše, oč si požádáte. Především, pokud to nebude vidět Pati, ale… i to nějak zařídíme – Řehní se a mrkne na něj pravým okem – A to, na co jsem se vás vlastně chtěl zeptat, je…

…a když už si konečně vzpomenete, co to bylo, je tolik hodin, že si raději otázku vymyslíte.

Pro Žlutého Trimela,
stále nevědoucí Nicholas