Zápis výpravy do zakázaného lesa

Dne 24. 11. 2015 se konala výprava k Prameništi.

Výpravy se zúčastnili: Andromeda Rose Moonlight, Andy Topher, Eivli SSelene, Sadie Bane, Tadäus Trottertickler (ti dva poslední byli na celé výpravě nejvíce aktivní a asi i nejvíc slyšet)

Bohužel jsme se nesešli na výpravu všichni, ale i přesto jsme vyrazili. Naše cesta nás měla dovést k Prameništi. Jako vždy jsme utvořili dvojce (Andy a Andri, Sadie a Tadäus) a jelikož nás byl lichý počet, tak jsem šla se slečnou Jostein, ale né ruku v ruce. Protože měla prý zas hlad – a kdy nemá :-D? Sadie měla menší problém s oblečením, přesněji řečeno s botami a tak ji musel náš přidělený starší „dozor“ Tadäus nést na zádech. Byl to opravdu pohled k popukání. Ten se dokonce musel posílit lektvarem na sílu, který rychle v průběhu cesty ubýval. Za zmizení bot jsou nejspíše zodpovědné škrkny (jasné, jasné, jen na ně všechno sveďte, bando sklerotická – pozn. Redakce).

Cesta k Prameništi probíhala až děsivě tiše, bylo to takové to ticho, kdy očekáváte, že na vás něco skočí ze křoví neboli ticho před bouří. Najednou z ničeho nic se ozvalo několikrát v poměrně krátkých intervalech hlasité Buuuch nebo to bylo Buuum? -hmm zamyslí se-  No, prostě to bylo hlasité bouchnutí. Po delším podezírání a obviňování, kdo to byl, jsme se shodli na kolektivní vině našeho zažívacího ústrojí :-D, popřípadě se jednalo o nervozitu z toho příšerného ticha a navíc se možná projevily účinky fazolí, které si sebou někdo přinesl. A v tu chvíli se situace obrátila, Tadäus padl vyčerpáním a nést ho musela chudák bosá Sadie. To ale netrvalo dlouho a museli se znovu vyměnit.

I přesto jsme nakonec dorazili k Prameništi, kde byl pramen obklopen úžasnou změtí bujné vegetace. Andromeda se osvěžila zdejší čistou a průzračnou vodou, pak ji i ochutnala a následně nám tvrdila, že tato voda chutná jak fanilková fofola – a mluvila tím hláskem, který známe z reklamy. Tadäus odložil Sadie na mech a chvilku odpočívali. Náhle se zničehonic začal v naší blízkosti ozývat smích. Takový ten krásný, příjemný a zvonivý smích, který nevydával nikdo z nás a dokonce ani slečna Jost.

Nedlouho poté se ze stromů spustilo několik žebříků a my po nich museli vyšplhat až úplně nahoru. A jen co jsme se tam všichni dostali – i když Tadäus z menšími obtížemi – stáli jsme na velké plošině v korunách stromů. Z ní jsme viděli, jak nám nad hlavami poletují pestrobarevní ptáčci a motýli. Až poté nás slečna Jostein upozornila na výhled před námi. Chvilku jsme se kochali pohledem na hrad, užívali si sluníčka, popřípadě se někteří z nás dospávali (jak můžete spát sl. Jostýnce na výpravě??? – pozn. Redakce).

Bohužel brzy poté jsme se vydali nazpět, cesta ale nebyla nijak dlouhá, protože jsme ji absolvovali za pomoci přenášedla. To pohotově vytáhla z kapsy slečna Jostein. Tím přenášedlem byla stříbrná lžíce, se kterou prý nikdy nic a nikoho nesnědla…. – je na čtenářích, jestli tomu opravdu věří.

Všichni jsme se shromáždili u přenášedla, které nás přeneslo na začátek lesa.

Pád byl sice docela tvrdý, ale nikomu se nic nestalo a všichni to dokonce přežili.

Celkově jsme cestou našli šém, potkánky, bílou myš a jednu ponožku (kterou chtěla Andromeda, ale nedostala ji).

Pokud jsem na něco ještě zapomněla, tak se omlouvám. A připomínku můžete napsat do komentářů. ;-)

A prosím, kdo půjde příště na výpravu, zeptejte se na osud štěněte z minulé výpravy. Teď na to jaksi nebyl čas a také jsem na to zapomněla.

Eivli SS