Je termínová neděle, vy lítáte po Hradě a hledáte Knihovnu. Přitom máte tolik lepších věcí na práci, třeba psát úkoly! – Pamatujete na tuhle klasiku? A proč nás ty schody tak zlobily? Mohly by vás zajímat výsledky našeho pátrání…

Kdo by se nečertil, když místo regálů s knihami potká sebe v zrcadle. Je skoro půlnoc a severní zvon vám rest připomíná. Školní řád jste si četli už při registraci, zrovna teď najdete hradní kuchyni a než se doplazíte do učeben či Scriptoria, máte za sebou trénink nohou, o kterém si Lopez i Jones mohou nechat jen zdát.

Vydali jsme se ale na výzvědy, jak jinak než o termínové neděli a s nikým jiným než s madam Ansí. Na místo setkání jsme oba dorazili se stejným zpožděním, uřícení jak Bradavický expres.

ŽT: Madam Ansí, určitě jste si všimla, že hradní schody poslední dobou nezvládají nápor studentů. Zvláště o termínových nedělích. Chtěl bych jejich zvláštnímu chování porozumět a vysvětlit si, proč to dělají. A vy… učíte psychologii – zadívá se na madam –

MA: Naše hradní schody jsou velmi labilní, a z toho pak plyne jejich chování. Jsou poněkud plaché a musí se na ně opatrně. Nejdříve ze všeho je třeba získat si jejich přízeň.

ŽT: Ano? – Vykoulí oči – A jak?

MA: Toho nejsnáze docílíte tak, že po nich nebudete běhat, strkat se na nich…

…a raději po nich vůbec chodit – zamumlá tiše –

…a budete se o ně hezky starat – nebudete na ně nic vylévat a nebudete po nich běhat v zablácených botách. Jednou za čas je pak třeba schody pěkně zamést a povídat si s nimi. Bohužel, poslední dobou je na schodech velmi rušno a chudáci schody jsou z toho polekané a vystresované. Jelikož nemohou se stresorem bojovat, snaží se mu utéct, a tak se různě přesouvají, s nadějí, že budou mít svůj klid.

ŽT: Takže to jde zlepšit, říkáte…

MA: Ano. Když se tedy o schody budeme lépe starat, je tu určitá naděje, že se uklidní a nebudou tolik utíkat. – Usměje se – Myslím, že dříve se o ně staral pan Elénére, a to vám byl a je nějaký čaroděj. Chápal, jak jsou schody pro hrad důležité. Ale prozradím vám, že schody mají rády hlavně drhnutí a povídání. – Nenápadně mrkne –

Za rozhovor jsme poděkovali, rozloučili se a po cestě do Kolejní místnosti jsme se s madam potkali ještě nejméně šestkrát.

Také jsme narazili na pana Marka, ztraceného. Chudák seděl na schodech, tiše doufal ve vysvobození. Zoufale naříkal, že se Hrad ztrácí z jeho paměti. Do toho se tu a tam vyčerpaně šourala Kim se stohem pergamenů v náruči a ospale mumlala něco o učebnách.

Zdá se, že schody nerozhodily jen pana Mattha. Chodil po hradě se spokojeným výrazem na tváři a na vražedné pohledy studentů reagoval významným poklepáním na Mapu hradu.

Abychom zabránili pohyblivému schodišti nás uvrhnout do pochyb o naší cestě, navrhujeme vytvořit službu na schodech. Každý týden bude jedna kolej zametat, drhnout, rozmlouvat a klidnit běhající studenty (krysy, žáby, profesory…) a sjednávat s nimi nápravu. Za příkladně opečovávané schody dostane kolej košťata a mopy navíc, v opačném případě bude navigovat zmatené studenty. A na konci roku se bude udělovat Školní pohár ve tvaru kbelíku.