Úryvek z deníku malého Mrzimorčátka

1. den

Tak a je to … Zařazovací slavnost je u konce a má školní uniforma se zbarvila do černožluté – barvy Mrzimoru. Dalších pár dní mám trochu podivně zamlžené.

Není to tím, že bych nějak extra pila Máslový ležák, který bych vlastně ještě ani pít neměla, ale bylo to celé plné emocí a nových lidí, věcí a zážitků.

Vše to začalo tím, kdy jsem se vzpamatovala z toho, jak mne Moudrý klobouk poslal do této koleje. Zastavila jsem se před vchodem do kolejní místnosti a chvíli jen tiše poslouchala. Vše, co jsem slyšela, byl jen tlumený křik a hlasy, které zněly podivně zkresleně. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř.

Sotva jsem prostrčila svojí hlavu vchodem, ihned se kolem seběhlo několik známých i neznámých studentů. Někteří mi gratulovali a další mě vítali. S některými staršími studenty jsem si potřásla rukou, už ani nevím, s kým vším. Jak se sluší a patří … asi … v místnosti probíhala skoro stejná hostina jeho ve Velké síni. Na stolech bylo jídlo, pití a to nemluvím o tom nadšení, které téměř doslova řvalo ze všeho okolo.

Ano … pár Mrzimorských jsem již potkala během mých lososových chvilek, ale nebylo to takové … přívětivé. Doslova jsem cítila, jak ke mně někteří vysílají zářivé úsměvy. Z toho všeho jsem musela jít někam na čerstvý vzduch.

Vyšla jsem ven na chodbu a dala se do menší procházky. Chodba byla nezvykle tichá a nepotkala jsem nikoho. Všichni slavili. Ve vzduchu se vznášel slabý náznak nedočkavosti, kterou všichni chovali kvůli nadcházejícím dnům. Zastavila jsem se u jednoho otevřeného okna na chodbě a vyhlédla ven na školní pozemky. Obloha byla příjemně potemnělá a já se poprvé po dlouhých dvou měsících cítila doma. Moudrý klobouk vybral dobře. Byla jsem konečně doma mezi svými.

7. den

Uběhl týden od mých prvních okamžiků mezi jezevci. A mé dojmy? Jsem nadšená! Nejen z toho, že mezi Mrzimorskými se cítím opravdu příjemně. Mé nadšení se pozvedlo na úplně jinou úroveň, když začala výuka. Ten stres při zápisech na první předměty nikdy nezapomenu. V třídách a na chodbách se bojovalo všemi možnými způsoby, jen aby si vychytali to jedno místečko pro svojí maličkost.

I přes několik modřin a odřených kolen jsem se zapsala na několik předmětů a nyní již pilně studuji. Och a zapomněla jsem zmínit, že jako nové Mrzimorčátko jsem dostala svého Patrona? Stal se ním Chris. Docela podivný kluk, prej dokonce kapitán famfrpalového týmu, ale myslím si, že nám to spolu klape … samozřejmě tím myslím vztah jakožto mezi Patronem a Patrončátkem. Prý mu dělám radost a furt mě chválí … tak asi dělám všechno správně. Dokonce jsem mu nakreslila obrázek!

11. den

Dnešek byl velmi vyčerpávající. U Mrzimorských se konal Rituál pro nováčky. Docela dost dobrá podívána! Jestli jsem do teď z toho všeho byla vyjukaná, tak teprve po této události bych řekla, že jsem snad už viděla všechno. Což samozřejmě není pravda, ale myslet si to mohu!

Pomalu se zabydluji, spřátelila jsem se s některými novými i staršími studenty mé koleje a celkově si troufám dokonce drze tvrdit, že mě někteří z nich mají i rádi. Z toho mám ohromnou radost!

Počet předmětů se mi nepatrně zvednul, ale myslím si, že to zvládám dobře. Nejhlavnější je, že již vím, že jezevci mě podrží a že mi hlídají záda, když bych potřebovala. Jsem hrdá na to, že patřím mezi ně!

Tak … pro tento okamžik je to vše. Já se zase za pár dní ozvu, milý deníčku.

Lestrencis Argoni Blaire