Zvědavost je nepěkná věc! Určitě taková ta vlezlá zvědavost rozených drben a drbanů… drbáků… prostě chlapů od drbny. U redaktora je to ale vlastnost veskrze vítaná a dokonce nezbytně nutná. Jak jinak byste se dozvěděli to, co se vám právě chystám říct? 

– krčí se za sochou ministra pro záležitosti trollů a nedočkavě na někoho čeká. Pak uslyší kroky, vykoukne a v očích mu zasvítí –

Dobrý den, pane řediteli!

To jsem rád, že vás tu úplnou náhodou potkávám. Jak se daří?

Dobrý den, pane Uroborosi. Náhody jsou někdy tak nečekané, že ano?

Daří se mi skvěle. Zrovna se mi podařilo získat souhlas Odboru pro financování kouzelnického školství k proplacení nákladné rekonstrukce jedné z našich hradních věží, která už nám pomalu začíná chátrat. – spokojeně se usměje – 

– rychle se podívá z okna, jestli obě věže ještě stojí a taky se usměje – To je skvělá zpráva, pane.

Ale když už jsme na sebe měli to štěstí narazit, mohu si vás na chvilku okupovat na pár rychlých dotazů? Slibuju, že to nebude na déle než dvě, max tři hodinky – otevře galantně dveře do prázdné učebny, vytáhne bloček a s nadějí v očích se zadívá na ředitele –

– nakoukne do učebny – Tam je ale zima, copak se ještě netopí? Víte co, pojďme ten rozhovor raději uskutečnit do ředitelny. Tam alespoň netáhne jako v kobce. A určitě by se tam našlo i nějaké to cukroví k čaji… – pozvedne vesele obočí, zavře dveře do učebny a aniž by čekal na odpověď, vyrazí směrem k ředitelně – 

– honem si stiskne žaludek, aby nebylo slyšet zakručení při zmínce o cukroví a pospíchá za panem Mattem –

To víte, blíží se Vánoce, konec roku a to hromada kouzelníků bilancuje. Já jsem opětovně nenašel odvahu pustit se do OVCÍ, ale když já ty přežvýkavce nějak nemusím. Jde z nich strach… Naše čtenáře by ale spíš zajímalo, jak je to u vás? – usadí se během povídání na židli a vytáhne bloček –

Dal jste si minulý rok nějaká předsevzetí?

– z třípatrového tácu s cukrovím si nabídne rumovo-vanilkovou kuličku v třaskavé polevě. Chvíli to žmoulá v puse, pak se ozve slabé prásknutí a z uší se mu chvíli valí vanilková esence –

Mhmm…, ještě by to chtělo nechat chvíli uležet, nabídněte si…

Předsevzetí? To už je tak dávno, že si ani nevzpomínám…

– vezme si jednu kuličku, chvilku ji podezíravě okukuje a pak ji strčí do pusy. Cosi mu lupne v puse a pojednou lépe slyší, ale hůř vidí. Když konečně bločkem rozežene vanilkový dým a spatří blaženě se usmívajícího pana Matta, odsedne si od kuliček a zaostří do bloku –

Nevzpomínáte? Škoda a já s chtěl zeptat, jak to s nimi dopadlo?

To bych sám rád věděl – zasměje se a pohledem zabloudí mezi bzučivé koláčky –

No, ale asi moc dobře ne. To bych si pamatoval.

– napjatě sleduje, co s panem ředitelem udělá bzučivý koláček a jestli další rozhovor společně neodbzučí –

Zkusíme nakousnout trochu jiné téma…

Letošní rok jste se stal hlavou, krkem a především rukama celého hradu. Už dřív jste měl hromadu povinností a práce a tímto na vás přešla hromada číslo dvě. Nepřipadáte si tak trochu zavalený?

Není to o moc náročnější, než jaké to bylo z pozice zástupce. Jediné, čeho je víc, je byrokracie. Jinak se to s prací pohybuje celkem harmonicky mezi prázdnem a nekonečnem.

Když tak postupně odkrýváte jednotlivá zákoutí hradu, nenašel jste místečko, které vám přišlo… –zamyslí se nad výrazem, který by měl použít – …ztracené, nevyužité nebo snad dokonce v současnosti i zbytečné?

Vím já, třeba nějaký opuštěný přístěnek pro nevychované studenty. Ještě tajnější KNP, kde se schovávají poklady? Nebo… tak něco.

Hrad má svá zákoutí, mnohými neobjevená, dokonce i pro mě bylo letos pár zapomenutých částí znovu odhaleno. Kdo tu pobýval déle než rok určitě sám ví, že hrad je živý organismus, který rád překvapuje, vyvádí neplechu, ale nezapomíná ani občas někoho potěšit svou nepředvídatelností a proměnlivostí. Konkrétně takový Starý kumbál a v něm uskladněné Zrcadlo z Erissenu ještě určitě neřekli své poslední slovo.

– zasvítí mu oči a nakloní se blíž –

A neplánujete naopak nějaké místečko vytvořit? Tím samozřejmě nemyslím ztracené nebo zbytečné. Prostě nějaký prostor, který hradu přidá na atraktivitě.

A vy byste o něčem takovém věděl? Hrad neustále roste a vyvíjí se. Občas mi připadá, že nováčci z letošní registrace budou muset vstřebat tolik informací a novinek, že to až přestává být na jednoho člověka zdravé. Určitě bych se na jejich místě nesnažil odhalit všechna hradní tajemství a zákoutí hned. To by neskončilo dobře a ošetřovna má pouze omezené zdroje pro léčbu mentálního a duševního vyčerpání.

Myslím, že vždy když si to situace žádá, se hradní zdi pohnou a objeví se přesně to, co potřebujeme. A to je podle mě velice atraktivní.

– hluboce se zamyslí, jestli ho přeci jen nějaký převratný nápad nepřepadne, ale pak pokrčí rameny –

Asi máte pravdu, i když možná to nemusí být ani prostor… možná třeba jen nové fazolky? Zkrátka něco nového.

Nové fazolky… hmm. A víte, že jsem tuhle někomu jakýsi nový druh fazolek zabavil? V té chvíli jsem samozřejmě netušil, že budou mít vedlejší účinky, se kterými člověk nerad vychází na delší procházky po okolí…

– pousměje se – To je nesmíte testovat na sobě, pane. Ale taková koktavá fazolka, nebo sklerotická nebo kohoutí…

Neměl jste během úprav, oprav a záplatování hradu chuť utéct? Prostě vzít batoh, naházet do něj věci, sovy, pod paži vzít manželskou kouli a sbohem, hrade?

To víte že ano, ale on by si toho určitě někdo všiml, a ze zkušenosti vím, že před hradními povinnostmi se člověk nikde neschová. Navíc práce pro hrad se nedá dělat jako zaměstnání. Musíte to mít jako poslání, jinak to nefunguje. A od něčeho takového se neutíká.

Máte pocit, že Hogu něco chybí?

Rozhodně, třeba taková slečna Tečková! A občas trocha té kouzelné atmosféry, která chrání náš svět před prolínáním trápení a zla z toho mudlovského. Ale to není o pevnosti hradních zdí ani ochranných kouzlech. Je to o lidech a tom, co s sebou na hrad přinesou.

Což mi připomíná… Blíží se nová registrace. Nezeptám se, jak se na ni těšíte, protože vím, že za ta léta jste jich prožil mnoho a je pro vás spojena s hromadou práce. Zeptám se, jestli vás po té době může ještě něco překvapit nebo si myslíte, že jste už viděl všechno?

Máte pravdu. Bude to pro mě už několikátá registrace a v každé se objevilo něco, co mě překvapilo. Můžete vidět všechno na světě, ale vesmír, zdá se, vždycky najde něco, čím to celé ještě dozdobí. – uchechtne se – Hlavně kdyby letos uchazeči alespoň četli zadání eseje. To by bylo skvělé!

A co k zadání připíchnout Huláka? Že by to na ně vyřvával? To už by snad vnímali lépe – zubí se při té představě –

Máme na hradě upíry, kočkodlaky, elfy, určitě se někde vyskytuje i utajená víla. Jak byste zareagoval, kdyby o vstup do hradu požádal například kentaur? Jsou to bytosti nadmíru inteligentní…

Kentauři jsou svéhlaví tvorové. Mnoho z nich ovládá magii, především v oblasti lékouzelnictví, ale ze zásady odmítají používat hůlky. Myslím, že žádný kentaur by nechtěl chodit do školy, která je určená primárně lidem. Jsou hrdí na svůj původ a pravděpodobně by příliš nezapadli.

Taky nemáme na hradě stáje, což? – zamyšleně si píchá brkem do dlaně a o vzrůstající černé tečce nemá potuchy –

Vrátím se trochu k období, které nám zrovna ťuká na vrata. Vánoce. Už jste někdy dostal pod stromeček to, co jste si skutečně přál a ani o to nemusel Fleutýnce psát? – píše si na okraj stránky: Poprosit Mloka o jednoho hrabáka v dárkovém balení a s cedulkou Panu řediteli s láskou – Mrzimor –

Poslední léta si přání plním sám. Obvykle s tím nečekám na Vánoce, ale rovnou během roku. Takže mi pak na Vánoce žádná nezbývají. O to víc mám ale pak času k vymýšlení dárků pro ostatní.

Ale jedno takové malé, skromné a upřímné přání byste si na Vánoce schovat měl, pane. Už jen pro ten pocit, že dokud je co si přát, je pro co žít… – pokývne –

A dostal jste i dárek, který vám doslovně vyrazil dech? Pokud ano, svěříte nám, co to bylo?

Vysloveně mi žádný dárek nevyrazil dech, ale musím na sebe prásknout, že se nechám snadno dojmout dárky, které jsou od srdce a je za nimi cítit opravdová lidská touha udělat druhému člověku radost. Je hezké něco takového v dnešní době zažít.

A co by vám tu radost udělalo?

Cokoliv za čím bude víc než cenovka vyčuhovat obyčejná chuť udělat mi radost a říct mi: „Jsem rád, že jsi tu se mnou.“

Nemohu než s vámi z celého srdce souhlasit. Mně kolikrát udělá větší radost třeba i pár hezkých slov. Malá básnička… přání, za kterým cítím emoce – zadívá se kamsi do prázdna. Pak se usměje a vrátí se k otázkám –

A co naopak? Jaký dárek by vás dokázal rozzlobit?

Za dárek se člověk nemůže zlobit. Jediný dárek, který by mě naštval, by byl ten, který by proto, aby mně udělal radost, někomu jinému škodil. Takový dárek bych určitě nechtěl.

Hmm… – nakrčí obočí – já se za jeden dárek nedávno čílil. Ale občas jsem trochu horká hlava.

Takže to pomalu stočíme ke konci a zabilancujeme si. Co dobrého i špatného hrad z vašeho pohledu potkalo a co si myslíte, že mohlo skončit hůř, než skončilo?

Letošní rok byl hodně o pokusech obcházet pravidla a švindlování. Hodně času jsme museli věnovat vylepšení zabezpečení hradu a bohužel pak ten samý čas chyběl ve chvíli, kdy bychom mohli pro hradní obyvatele budovat něco nového a zajímavého. Kdyby ti dotyční nasměrovali svou pozornost kreativnějším způsobem, než že si budou dokazovat vlastní hodnotu podvody na volnočasovém projektu, rozhodně by z toho mohlo vzniknout spousta dobrého pro všechny.

Jinak se nám ale letos dařilo dobře. Úspěšně jsme přeobsadili některé posty, unaveným dříčům se dostalo zaslouženého důchodu a na jejich místa nastoupila mladá energie plná nápadů a chuti do práce. To je moc dobře.

– přikyvuje panu Mattovi a pod jeho slova se s radostí podepíše –

Co byste Hogu v dalším roce přál?

Ať dál poskytuje bezpečné útočiště před mudlovským světem všem kouzelníkům, kteří to potřebují, a ať v jeho prostorách vždycky najde své místo empatie, pochopení, soucit, přátelství a tvořivost.

A co byste přál kouzelníkovi jménem Matthew Whitecrow?

Aby v lidech místo chyb viděl jejich potenciál a dokázal s nimi jednat bez ohledu na to, jestli ho právě využívají, nebo ne. To bych přál nám všem :)

Děkuju, pane řediteli.

Hezké Vánoce, nějaký ten dárek, který vám udělá radost a vyvolá úsměv a pár milých slov od lidí, kteří je budou myslet upřímně. No a někdy zase na shledanou… Však víte, že náhody jsou nevyzpytatelné! – usměje se, stiskne mu ruku a potichu se z ředitelny vytratí –

A vám, přátelé, přeji to samé. Ať pod stromečkem najdete to, co si přejete a byť je to jen maličkost nebo pár milých slov, ať jsou od člověka, který je myslí upřímně.

Mějte hezký den 

Andy