Jelikož je školní rok již v plném proudu, rozhodla jsem se vyzpovídat nějakého dalšího nováčka, abych zjistila, jak na tom proti němu jsem. Nakonec jsem vybrala Roxy, která je dost aktivní a na hradě je jako doma.

Ahoj, Roxy. Začnu asi nějak prostě; Jak se ti na hradě líbí? Nepominulo u tebe třeba už počáteční zapálení?

Hrad je krásný! Ale musím říct, že v zimě mi tu trochu táhlo na nohy. – směje se – Líbí se mi, že je starobylý a kouzla na tebe přímo dýchají z jeho zdí. A počáteční zapálení? – přemýšlí – Myslím, že jsem zase tak zapálená nebyla. – smích – Vzala jsem si jen jeden předmět a většinu času spíše koukám, jak to tady chodí.

Jaký předmět to byl? 

Vybrala jsem si Čarostavitelství, což je takové kouzlení s webovými stránkami. Vede to bývalý kolejní ředitel Mrzimoru, profesor McElen a musím říct, že je to docela náročný, ale užitečný předmět. Hodí se mi i k mudlům – usměje se –

A co tvůj patron/patronka? Stará se o tebe dobře? 

Mojí patronkou je primuska koleje Susan. Když něco potřebuji, tak mi ochotně poradí. Ale většinou hrad zkoumám na vlastní pěst a ptám se třeba v kolejce, když něco nevím, protože tam mi hned každý odpoví. V Mrzimoru jsou opravdu moc milí lidé. – usměje se – 

To jsou! A od začátku jsi chtěla do Mrzimoru? Nebo něco tvé přání ovlivnilo? A nebo tě dokonce Moudrý klobouk poslal tam, kam jsi nechtěla?

To je zajímavá otázka, Dylan! – zasměje se – Rozhovor s Moudrým kloboukem jsem si nechávala až na poslední chvíli a celou dobu jsem pozorovala jak se lidé v jakých kolejích chovali. Mrzimorští mi přišli přátelští a takoví – na chvilku se zamyslí – nejméně vlezlí, pokud to tak mohu říci. – zasměje se – Ale hlavně – miluji žlutou barvu! Ta asi nakonec rozhodla. A sluší mi, co myslíš?

Samozřejmě, že ti sluší! To každému. Máš letos nějaké ambice? Právě byla vypsána soutěž o mrzimorský kabát. Začneš hrotit body? Nebo ti jde spíše o peníze?

– podívá se na seznam předmětů, které studuje – No, s jedním předmětem to asi letos moc netrhnu viď? – směje se – Kabátek by se mi samozřejmě líbil, ale makat na body je pro mě takový nedosažitelný cíl. Asi bych se vzhledem ke své mudlovské práci zbláznila, dělat toho víc. A soutěže si vybírám a dělám je za peníze, abych si mohla pořídit hezké věci. Třeba až budu vybavená podle svých představ, budu sbírat body. Ale zatím bych chtěla být moc bohatá! – směje se – Třeba pak uplatím madam kolejní, aby mi ten kabátek dala. – šibalsky mrkne – 

To je dobrý nápad. A co famfrpál? Hraješ? Máš vysněný post?

Famfrpál… – zasní se – to je prima sport! Ty ho hraješ? Snažím se chodit na tréningy kdykoliv to jde. Zatím trénuji brankáře, ten mi přišel takhle na začátek prima a hlavně se na něj moc lidi nehrnou. Bůh ví proč. – pokrčí rameny a zasměje se – Zkoušela jsem i odrážeče, ale to byly tak hrozné nervy, že jsem to vzdala. Třeba až budu super brankář, zkusím i něco jiného. Teda kromě chytače, na ty prý odrážeči míří nejvíc a já se mám ráda, takže nechci zemřít mladá. – smích –

Já nehraju, zatím si nechci přidávat další zodpovědnost. Uvidíš, že ti to půjde! Budeš určitě skvělá brankářka. Přátelíš se s lidmi z jiných kolejí? Je ti nějaká nejsympatičtější?

No, člověče, Dylan… – vzpomíná – ani ne! Do Velké síně moc nechodím, protože není čas. Takže ne, nějak se nepřátelím s lidmi z jiných kolejí. To je asi škoda, i tam budou určitě prima lidi.

To určitě ano. Ale chápu, že u nás je tolik super lidí, že ti to vlastně stačí. Chtěla by ses do budoucna stát třeba prefektkou, nebo kapitánkou týmu?

To raději ne! Moc práce a zodpovědnosti. – usměje se – Na to máme určitě schopnější kandidáty. Dělat řadového člena koleje mi naprosto vyhovuje. A co ty, chtěla bys někam výš, do vedení koleje?

Je to čest, ale záleželo by na mém volném času u mudlů. Tak moc díky za tvůj čas! Ať se ti tady vše daří!

Díky za rozhovor, Dylan, a přeji hodně štěstí v redaktorské činnosti. – usměje se – 

Pro Žlutého Trimela,

Dylan Annie Future