Užijte si studentské snažení při odreagování od všech úkolů, kdy se snaží pobavit svou hlavu.I tentokrát mám pro vás další várku vašich vtipů. Tentokrát to bude na téma „Nebelvír“ a „Obyvatelé Prasinek“.
V této várce vtipů jsou opět spojené dvě kola soutěže. Příště to už opět bude vybráno pouze z jednoho kola a jednoho tématu. Přeji pěkné počtení.
- Na hodině Dějin mudlovských záhad si dva spolužáci v červených hábitech něco šeptají. Profesorka McFir Elat je spraží pohledem a okřikne je:
„Proč slyším, že si tam vzadu někdo povídá?“
Jeden ze studentů ji pohotově odpoví:
„Že by to bylo proto, že máte uši?“ - Na hodině Kouzelnických počtů mají studenti vyřešit úkol:
Z města A vyletí kouzelník na koštěti rychlostí 50 km za hodinu, z města B vyletí čarodějka na létajícím koberci rychlostí 40 km za hodinu. Kde se setkají?
Student s nebelvírským odznakem na hrudi zareaguje:
„Na ministerstvu, aby oba dva zaplatili pokutu za vysokou rychlost.“ - Traduje se, že obraz buclaté dámy nakreslil Zpytlehněv jako portrét kolejní ředitelky Nebelvíru. Za zesměšňování autority nebyl potrestán, protože se nepodařilo dokázat, že buclatá dáma je zobrazení madam Eillen – nemá totiž vrásky.
- Víte, jaký je rozdíl mezi nebelvírskými a zmijozelskými? Červení Vám lžou o existenci morálky!
- Nebelvíraka spoznáte podľa jednej vlastnosti – vkuse z neho parí ako z rýchlovarnej kanvice.
-
Stretnú sa dvaja obyvatelia Prasiniek a jeden hovorí:
– Susedko môj dobrý, môžeš mi požičať 30 galeónov?
– Môžem, ale nechcem.
– Myslíš si, že ti tie galeóny nebudem chcieť vrátiť?
– Chcieť budeš, ale nebudeš môcť. - Do kolika myslíte, že nechávají obyvatelé Prasinek otevřenou letovou plochu? Tak dlouho dokud to létá.
- Elerin Portmenová radí bibi střešněnce:
„Zalij tu hořící sirku vodou, poté určitě zhasne.“
„A horkou nebo studenou vodou?“
„Studenou, protože od horké vody začne ta sirka hořet ještě víc“ - Z deníku Luciry de Radimaru: Dnes ráno jsem si zalila kafe energickým nápojem. Po půl hodině jízdy jsem si vzpomněla, že jsem koště ráno zapomněla doma.
- Pokaždé, když na hradě zahlédnu Sandrika Vrizase, tak přemýšlím, zda začít tleskat a jásat, nebo zahřívat defibrilátor.
- „Normálně! Přišel jsem z Prasinek a tam mají mluvící kaktus!“ povídá mrzimorský student.
„Nesmysl!“ odpovídá havraspárský. „Nepotkal jsi ho U Tří?“
„No jasně! Tam seděl u stolu a povídal si s panem McBravem!“
„To nebyl kaktus, to byla Larrie Larstonová!“ - Profesorský zbor má jedno tajomstvo. Keď z profesorského zboru odíde náhle vyučujúci, siahnu k tomu, čomu majú najbližšie – Prasinkám. Zanedbaným obyvateľom sa vždy bude hodiť pár drobných mincí.
Pro teď je to vše a počteme si opět příště.
Oresta