Náš milovaný kolejní duch Tlustý mnich je již naživu pěknou řádku století. Víte, jak je náročné si po takové době pamatovat, co se vlastně událo? Mnich ale nechce o žádnou důležitou událost přijít, a tak se rozhodl si vést deník. A dnes se s námi podělil o několik oblíbených zápisků.

Tlustý Mnich v mládí sám Bradavice navštěvoval a byl (nepřekvapivě) členem Mrzimoru. Byl obecně známý jako velmi veselý člověk, který se vždy snažil v ostatních vidět to nejlepší a věřil na druhou (třetí, čtvrtou…) šanci. Celý svůj život věnoval náboženství a péči o druhé. Jeho vřelost a milost se mu ale stala osudnou, jelikož se o jeho smrt zasloužili mudlové, kterým se nelíbilo, že léčí vesničany s neštovicemi pouhým “šťouchnutím dřevěného proutku.”

Pojďme se tedy společně podívat na několik zápisků z deníčku Tlustého Mnicha. Zaznamenal totiž události vzdálené i aktuální.

31. říjen 1985

Dneska jsou 493 smrtiny Sira Nicholase! Mám z toho obrovskou radost, protože jsem pomáhal plánovat oslavu. Takže tam bylo opravdu hodně jídla, nechápu, proč ho nikdo nechtěl jíst. Nebylo to tak ale úplně jednoduché. Erling má totiž dneska taky smrtiny. Už se známe dlouho – ty jeho příběhy jsou fakt k popukání.

Klasicky to ale bylo docela drama. Sir Nicholas souhlasil, že udělají oslavu spolu, ale Erling se nechtěl nechat přesvědčit. Oba si pak oslavu udělali zvlášť a teda… byl to fakt trapas. I když umíte chodit skrz zdi, tak je docela těžké být na dvou místech najednou. Asi po desátém přeletu mezi oslavami jsem si znovu promluvil s Erlingem i Sirem Nicholasem a ti konečně souhlasili, že všechny přesuneme do sklepení, kde budeme slavit společně. Nakonec to tedy byl docela hezký večer – tančilo se a smálo se, je fajn vidět přátele pohromadě. 

Studentíci dneska měli všemožné sladkosti a dýňovou polévku k obědu – mňam!

1.září 1991 

Protiva zase řádil! Házel všude jídlo. Mám ho občas už plné kecky, ale myslím, že si zaslouží ještě další šanci. Určitě se polepší. Sir Nicholas to vidí trochu jinak. Dneska mi říkal, jestli už bychom Protivovi neměli vyčinit. Prý kvůli němu máme všichni špatnou pověst a to to není pořádně ani duch. Nevím, co si o tom mám myslet.

Není čas smutnit – dneska byla slavností hostina – viděl jsem krocany, kuřátka, steaky, zeleninu i puding – všeho bylo dostatek. A přijeli i noví studenti – na ty se vždy těším ze všeho nejvíc. Slyšel jsem, že přijel někdo zajímavý – profesoři si tak různě šuškali. Já jsem ale moc rád, že máme nové členy Mrzimoru, jedna slečna mě hned zaujala…hm… Myslím, že se jmenovala Hannah? Zítra zkusím pár nováčků trošku polekat před učebnou formulí – hohoho!

1.září 1994

Ten Protiva si prostě nedá pokoj. Chtěl jít zase vítat nováčky, ale popravdě… Je to s ním těžké. Říkal jsem ostatním, že by měl dostat další šanci. Ale Sir Nicholas i Krvavý baron byli proti, prý už dostal dost šancí a nikdy se nezměnil. Měli jsme k tomu celou schůzi… Nemám rád tyhle duší koncily, ale co se dá dělat, byl jsem přehlasován. Protiva ale vzápětí ukázal, že to možná bylo dobré rozhodnutí. Rozbil spoustu věcí v kuchyni, vylil všude polívku a vylekal chudáky domácí skřítky!

Studenti ale přesto dostali k večeři samé dobroty – nejvíc se mi líbilo to želé! Jak se tak hýbe – haha.

24.června 1995 

Milý deníčku… Někdy ani já nevím, co si napsat. Dneska zemřel jeden ze členů mé milované koleje. Byl to Cedric. Nechce se mi tomu ani věřit….

1.prosince 2004 

Je hezké vidět nové studenty ve škole. Je to skoro jako kdyby se tu nic před pár lety nestalo. Chyběl mi ruch školních chodeb, švitoření studentů a čokoládové žabky, které studenti někde ztratili. Profesoři jsou z toho stále trochu přejetí, chápu to. No, co se dá dělat, Bradavice musí ustát i takovéto doby!

Dneska byl k obědu vývar a lasagne – krása!

30.června 2006

Huf, huf, huf – haha to mě dneska naučili studenti! Jsou moc šikovní vyhráli už druhý školní pohár v řadě. Vždycky se jim snažím říct, že na světě je nejdůležitější být laskavý a mít kamarády… No a pak taky, aby mi nosili svačinu. Mám pocit, že si pamatují hlavně to, že mám rád jídlo. Ani mi to vlastně nevadí!

Škola je zase plná života, to je opravdu krása. Studenti se teď sice vydají na prázdniny domů, ale věřím, že jim budeme chybět.

31.října 2010 

Sir Nicholas dneska slaví 518. smrtiny – toto letí! Od studentů jsem ale slyšel, že se dneska vyjímečně otevřel obchod U Veselé dýně – to zní velmi lákavě! Moc mě ale nepotěšilo, že se tam prodává hlavně oblečení. Proč ne třeba nějaké dýňové sladkosti? Večer v síni bylo veselo. Házely se totiž dýňové bomby. Některé slečny a dámy se jim snažily vyhnout, protože právě utratily poměrně dost galeonů za nové šaty královny Halloweenu, ale zbytek hradu se mlátil hlava nehlava. Někteří si dokonce dovolili i na mě a argumentovali nějakými “magíky”. 

Znáte mě, já jsem ale pro každou legraci – poctivě jsem tak se studenty slavil v síni až do chvíle, než padla večerka. 

A u večeře jsem se konečně dočkal těch dýňových pochoutek. A bonus k tomu byla svíčková – mňam!

5.března 2021

Milý deníčku, přiznám se ti, že poslední měsíce a léta běží tak rychle! Studenti jsou ale hlavně poslední dobou dost vybíraví, ani se mi tomu nechce věřit. Zdá se, že podobně to mají i domácí skřítci. Přišel jsem dneska do velké síně a tam byl nápis: ”KOTLÍK KAŽDÝ Z VÁS MÁ A LABORKA JE DOSTUPNÁ VŠEM. ČIŇTE SE A DOBROU CHUŤ!“ a k tomu nám skřítci nechali suroviny. První jsem se trochu zhrozil – to dneska nebude žádné jídlo? Nakonec jsme ale se žluťásky vyrazili nějaké jídlo udělat a bylo to skvělé. Podělili jsme se i s ostatními, tak jsem alespoň mohl studenty zase naučit, že je důležité se dělit. A co jsme vařili? Guláš! 

Jaký další den v deníčku Tlustého Mnicha by vás zajímal? Co si asi zapsal? Co bylo dobrého k snědku? Svoje nápady můžete psát do komentářů pod článek a třeba se jednou dočkáte druhého dílu!

Pro Žlutého Trimela
Sofie Bea Luigrand