Před pár týdny se hradem prohnala vlna pod zkratkou UNC. Je to již neskutečný osmý ročník, a z oceňování redaktorů a časopisů se tak trošku již stala tradice. Pojďme si připomenout úspěchy Žlutého Trimela. Jak si v této soutěži vedou mrzimorští? A co Řád ostrého brka, který se uděluje na závěrečné slavnosti výjimečným redaktorům? Kdo se jím může pyšnit v Mrzimoru?

Pro ty, kteří tápou, co to vlastně UNC je, raději shrnu a zopakuji. Udílení novinářských cen se koná každý rok pod taktovkou Denního věštce a letos se organizace ujala zakladatelka celé akce madam Niane z Libelusie. Šéfredaktoři si sednou, pročtou a připomenou si, co se v minulém roce v jejich časopise událo. A poté mají možnost  nominovat své redaktory do různých kategorií. Kdo si odnese hlavní cenu z dané kategorie, o tom rozhodují buď čtenáři ve čtenářských kategoriích (Redaktor roku, Článek roku a Časopis roku), anebo odborná porota složená z šéfredaktorů a pověřených, hradní novinařinou políbených osob, v odborných kategoriích (Projekt roku, Neviditelná tvář časopisu, Novinářský debut roku, Umělecký počin roku a nově také Šéfredaktor roku). Je to skvělá příležitost ocenit pisatele za to jak hezky pracují, a taky se podívat, jak na tom redakce a časopis je, co se (ne)líbí a podobně.

A jak si v průběhu let vedla v UNC žlutá kolej?

2014 – šéfredaktor Draggita Lea Ostrodrápková
2. místo v kategorii Článek roku – Lze najít tajemství zapadlá v čase? Althalus, Andrew Uroboros

2015– šéfredaktor Andrew Uroboros
3. místo v kategorii Projekt roku – Aktuální zprávy aneb „Nebraňte se! Máte to marný!“
3. místo v kategorii Časopis roku – Žlutý Trimeles 

2016 – šéfredaktor Andrew Uroboros
1. místo v kategorii Projekt roku – Tradiční nováčkovský turnaj
3. místo v kategorii Časopis roku – Žlutý Trimeles 

2017 – šéfredaktor Andrew Uroboros
3. místo v kategorii Projekt roku – Tradiční nováčkovský turnaj
3. místo v kategorii Článek roku – Halloweenský rozhovor umírajícího ducha,  Andrew Uroboros a Magrápa Česneková

2018 – bez šéfredaktora

2019 – šéfredaktor Theodor Mudd
1. místo v kategorii Redaktor roku – Helen Miltonová
2. místo v kategorii Projekt roku – U Tří soudků

2020 – šéfredaktor Helen Miltonová
2. místo v kategorii Debut roku – Petromila Nivalis

2021 – bez šéfredaktora

Když se na to podíváme podrobněji, tak většinou se každý rok najdou alespoň dvě ocenění, které případnou žlutému časopisu. Bohužel tu jsou i roky méně úspěšné. Nejméně úspěšný byl pro Trimela rok 2018 a 2021. Za toto období jsme nepřevzali ani jednu cenu a v obou těchto letech v zádech neměl šéfredaktora, ale zastupující (zřejmě zakletou a prokletou) jezevčici Wright. Nejčastěji obsazují žlutí v UNC z medailových pozic ty bronzové – těch máme na kontě 5, o dvě méně vlastníme pomyslných stříbrných, a svou kategorii vyhrát se podařilo jen Helen Miltonové a našemu projektu s názvem Tradiční nováčkovský turnaj. Za ty roky jsme nezískali ani jedno ocenění pro Neviditelnou tvář roku, naopak velmi úspěšní jsme v kategorii Projekt roku (umístilo se na medailových pozicích během osmi let 4x). Obě kategorie, které zmiňuji, jsou kategorie odborné. Přestože ocenění v kategorii Redaktor roku jsme si odnesli jen jednou, tak trošku oblíbenější jsou u čtenářů naše články. Prosadit se během osmi let zvládly rovnou dva. Žlutý Trimeles jakožto celek byl naposledy oceněn za rok 2016 – to už je neuvěřitelných šest let – a od té doby na první tři příčky nedosáhl.

Od roku 2019 může široká veřejnost nominovat taky své oblíbené redaktory do kategorie Brk sympatie. V roce 2019 však ze žlutých nebyl nominovaný veřejností vůbec nikdo, a z dalších dvou let bohužel není dochovaný kompletní seznam všech nominovaných (nebo ho minimálně mé redaktorské očko nemůže najít). Víme však, že cenu si odnesli dva červení a jedna zelená. Letos, tedy udělování za rok 2021, jsme však v této kategorii mohli vidět už žlutá jména dokonce dvě! Na děleném devátém místě se objevila naše kapitánka a začínající redaktorka Tery Poe. Doufám, že to pro ní bude impulsem po sezoně zase vyměnit koště za brk. Pár kouzelníků se taky shodlo, že jim já a můj styl psaní připadá sympatický, a probojovala jsem se do druhého kola, což mě samozřejmě potěšilo a zároveň i překvapilo. Ve velké konkurenci bylo však velmi náročné uspět, cenu si odnesla pro tentokrát dokonce poprvé duše fialová – profesorka Veronica Narcissa Williamsová – a já tedy jen tajně doufám, že se nám objeví brzy nějaké želízko v ohni, které by mohlo v této kategorii zazářit.

UNC však není jediným oceněním pro redaktory. Velmi prestižní cenou pro ty, kteří pro hradní novinařinu mají mimořádný přínos, je Řád ostrého brka. Rozhodně velmi zajímavý je fakt, že Mrzimor nemá v současné době ani jednu osobu, která by se mohla tímto řádem pyšnit. V historii hradu jej dostala jen jedna jediná žlutá jezevčice. V létě 2009 byl udělen tento řád tehdejší šéredaktorce Žlutého Trimela, ale také šikovné redaktorce Denního věštce Sophii Glis Glisové. Řád ostrého brka většinou uděluje šéfredaktor Denního věštce, který by tak nějak měl mít přehled o tom, co se děje na poli hradní novinařiny, kdo co dělá, píše a kdo si ocenění zaslouží. I tak si ale myslím, že je pro šéfredaktora DV hrozně náročné někoho objektivně zvolit a rozhodně mu tuto roli nezávidím.

Proč však byla oceněna jen jedna žlutá? Tato cena se uděluje opravdu jen výjimečným jedincům, ale i tak si myslím, že když zabrouzdám do historie, tak jsme tu měli dlouhodobě aktivní a šikovné pisatele s kvalitními články, a myslím si docela výrazné tváře. S odkazem k výše zmíněným umístění v UNC to byl třeba současný profesor, bývalý primus a šéfredaktor Trimela Andrew Uroboros, nebo dlouhodobě aktivní jezevčice s mimořádným psacím nadáním, neutuchajícím elánem a nadšením Vicky Charmant. Oba se ale novinařině momentálně nevěnují – Vicky v době psaní článku ještě pobíhala mezi tučňáky a z Andrewa už je fialový, který je zaneprázdněn nejspíš jinými starosti. Bohužel ale ani ti na cenu nedosáhli – i když, jak já s oblibou říkám: Co není, může být. Z těch mladších mohla nadějí jsem spatřovala budoucnost v Petromile Nivalis a Helen Miltonové, které jak můžete vidět obě opravdu zazářily v kategoriích Debut a Redaktor roku a nominace sbíraly i za Denní věštec. Bohužel Helen si rok zpátky schovala brk tak šikovně, že ještě v dnešních dnech hledá, kam se zatoulal, ale já doufám, že jej brzy najde a jako bonus s ním třeba i nějakou múzu. S Petromilou to je horší, té se nezatoulal brk, ale schovala se nám celá – hrad opustila a velmi nám všem v Mrzimoru její nadšení chybí.

Co by ale takový oceněný měl vlastně splňovat? Kromě správné konstelace hvězd na obloze v den Závěrečné slavnosti by měl být určitě nadaný, ale nezapomínejme, že pracovitost líného nadaného lehce překoná. Měl by určitě psát pravidelně a být v povědomí čtenářů. Měl by umět pojmout různé druhy článků, a za mě si myslím, že osloví ten, který umí vyniknout jak v hradní, tak kolejní novinařině – mezi tím je totiž trošku rozdíl. Je to osoba, bez které byste si neuměli zkrátka novinařinu na hradě představit. V posledních letech tento řád nebyl zrovna hojně udělován. Sama jsem zvědavá, zda na tento řád v nejbližších letech někdo ze žlutých dosáhne. Ráda bych se toho dožila asi stejně tak jako famfrpálového poháru nebo profiligy.

Když se vrátím zpátky k UNC, tak přestože letošní ročník proběhl netradičně v létě, další ročník nám zaklepe na dveře nejspíš už za půl roku, což je poměrně krátká doba. Překvapí Žlutý Trimeles? Vstane z popela a dokáže se vrátit alespoň ke svým standardním dvěma oceněním?

Nezapomínejme, že toto jsou pouze nominace v UNC za Žlutého Trimela, spousta žlutých bývá nominovaných a oceněných třeba i za Sub Salix nebo Denního věštce. Jezevci totiž rádi pomohou všude, kde je to třeba. Já doufám, že teď všichni vidíme, kde je potřeba pomoct a trošku zabrat. Společnými silami zvládneme všechno, co budeme jenom chtít.

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright