Dne 23. 3. získal Mrzimor novou prefektku. Mně se podařilo v jejím vytíženém rozvrhu najít čas a po měsíci jejího úřadování si popovídat o tom, jak se jí v nové funkci líbí, jaké má sny a plány. Zalezli jsme si do pohodlných křesílek v koutu společenky a celý večer si příjemně povídaly. Dokonce mě Ivy nechala vyfotit si její návrhářský začátek!

Ahoj Ivy! Jsi teprve ve druhém ročníku – na hradě tedy docela krátce. Přesto se zdá, jako bys mezi námi byla už dlouho, protože jsi aktivní – píšeš do Žlutého Trimela, navrhuješ, jsi důležitá součást našeho famfrpalového týmu… Odkud se vzala myšlenka dát se na dráhu prefektky?

To je takové hezké shrnutí, já se normálně budu červenat – teda žlutit, samozřejmě! Jen s tím famfrpálem si nejsem moc jistá, tréninky mi vůbec nevycházejí. Tery, chudák, musí být na nervy ze mě. – směje se –  Ale jinak, já jsem už od začátku svého působení v Mrzimoru trochu doufala, že by se mi jednou mohlo povést do vedení dostat. Tudíž, když se příležitost naskytla, s radostí jsem jí chytla za pačesy. Kolej by určitě mohla být trochu aktivnější a doufala jsem, že by se mi povedlo přispět k jejímu rozhýbání, které se samozřejmě nejlépe dělá přes nějakou funkci. A v neposlední řadě, Mrzimor je moje srdeční záležitost, tudíž mít šanci jakkoliv býti větší součást koleje, to se prostě neodmítá.

To si mi zrovna odpověděla i na mojí další otázku – a to,  jakou máš vizi pro svoje působení ve vedení koleje. Jak se ti zatím daří tuhle vizi plnit? Jak hodnotíš první měsíc ve funkci?

Zatím jsem za ten měsíc zvládla pouze jednu akci pro všechny, kteří chodí číst, co se děje v kolejním pokecu (přičemž to je asi můj první stanovený cíl k pomalému dosažení vize – přimět lidi, aby se alespoň více koukali do kolejky). Akce se jmenovala Zvířátka na dovolené a ve třech kolech mohli všichni žlutí skládat puzzle, na kterých byly pohlednice zaslané od našich kolejních zvířátek z různých koutů světa. Pro nějaké statistiky, akce se zúčastnilo oficiálně (vím totiž třeba o paní šéfredaktorce, která sice puzzle poskládala, ale neposlala!) 6 lidí a 3 z nich zatím poskládali všechny puzzle. Jelikož chci odměňovat jen ten fakt, že si to někdo přečetl a odeslal, tak pokud by se náhodou ještě nějaký žlutý chtěl zúčastnit, určitě může. Žádný deadline není. – mrkne – Ale upřímně, tohle číslo by se mohlo zdát malé, jenže když vezmu v potaz, že je nás v koleji 35 a ne každý je na hradě každý den, tak jsem s ním vlastně i spokojená. Hlavně bych byla ráda, kdyby se v následujících miniakcích zvýšilo. Ale jinak jsem docela spokojená se svým prvním měsícem. – hrdě se usměje –

To zní skvěle! Já jsem z té aktivity byla nadšená a taky jsem si jedny složila. A jak se ti spolupracuje s ostatními ve vedení koleje?

To ráda slyším! S ostatními v koleji se spolupracuje skvěle. Myslím, že když je potřeba, vše se vyřeší včas a dokážou mi pomoci pokaždé, když něco potřebuji, což velmi cením. A s Arni věřím zatím děláme dobrý tým! (Pozn. redakce: V době vydání článku již Arni prefektem není, ale kvalita týmové práci s Ivy s tím nemá co dělat. – smích – )

No myslím, že se naše kolej má na co těšit, když vidím tvoji energii. Stejně jako když hraješ s famfrpalovým týmem. Hraješ hlavně na pozici odrážeče, co tě na ní baví?

Na to asi nemám odpověď, prostě mě nejvíce baví! Chytač je na mě až příliš složitý a střelec s brankářem si mě tolik nezískali, to je vše. A taky můžu shazovat ostatní. – směje se, jakoby to snad někdy udělala bez toho, aniž by se zeptala o dovolení –

 

No tu kabelku mi ani nepřipomínej! Sice se mi stále líbí, ale z nějakého důvodu, když jsem ji na PU posílala, se projevil můj odrážečský mozek a místo camrál se jmenuje potlouk. – směje se – Ale děkuji moc za všechny tyto pochvaly! Můj oblíbený kousek je náročné vybrat. Upřímně, všechno, co je v asijské kolekci, mám velmi ráda. Především Hýbající se kočka je něco, na co jsem neuvěřitelně hrdá –  do té doby jsem animaci nikdy nedělala. Ale úplně první je asi Áo dài. To mě taky hrozně bavilo vytvářet, takže asi proto. Můj první záměr s tím bylo, aby byly kalhoty a top zvlášť, ale z toho nakonec sešlo, jelikož jsem líná.

 

Tý jo, to je krásný. Musím se přiznat, že teď cíleně šetřím na to, až se asijská kolekce dostane znovu na Příčnou. Ještě bych se ráda zeptala z jiného soudku, vím že jsi byla společně se mnou jedna z prvních mrzimorskych, kdo se potápěl do jezera. Jaký to pro tebe byl zážitek?

 

Hele, klepala jsem se potom ještě tak 10 minut, když jsem se poprvé potopila! Ten strach, že něco pokazím, byl hrozný. Ale nakonec to šlo všechno po másle. První jsem měla novou hádanku, která však byla dost lehká, tudíž jsem i rovnou vylovila kousek pergamenu. Ono celkově mě mrzí, že se tolika lidem do ponorů nechce. Freya vše vysvětlila perfektně v dokumentech a vždy se v komnatě najde někdo, kdo vám pomůže. Není se vůbec čeho bát! Celkově jsem se ponořila čtyřikrát, myslím, a jen jednou mě víry nepustily.

 

To s tebou souhlasím! S pomocí dokumentů jsem to jednou zvládla už i sama – a jinak je pravda, že vždycky jsou lidi ochotní pomoci. Cítím, že bych se ještě měla zeptat na studium, a tak bych tento rozhovor zakončila sérii rychlých otázek s krátkými odpověďmi: