Už sice nejsem věčný soubojový začátečník, ale nemám k němu daleko. Chybí mi znalosti, zkušenosti –  a většinu času i motivace nechat se porážet třináctiletými studenty a jejich mazlíčky, kteří jsou mladší než moje vrásky.  Čemu jsem ale nedokázala odolat ani za mladých let, jsou výzvy. Takže když truhla zavelela, že mám jít na souboj, a já si ze siláckého ringu odnesla po otřesu mozku i pálivé odřeniny, soubojový klub byl jasná volba menšího zla.

U vchodu do soubojáku mě přivítalo oznámení, že je klub v rekonstrukci, a že mám mít nasazenou ochrannou přilbu. Jako poslušný příslušník kouzelnické společnosti jsem proto po chvilce bez váhání otevřela skříň a ze záplavy klobouků vytáhla jedinou přilbu, kterou vlastním. Famfrpálovou.

Ostatní lidé na mě sice divně koukali, ale usoudila jsem, že jsou asi jen překvapení, že jsem do soubojáku po mnoha letech zase zavítala. Nebo že se jim možná nezdá, proč nejsem dokonale sladěná. Jak totiž dokazuje rubrika v nejmenovaném konkurenčním kolejním časopise, minimálně 3x v životě jsem byla oháknutá na 10/10! Jsem tedy nejen chodící relikvie, ale určitě i módní ikona (i když zlí jazykové tvrdí, že to jedině v případě, že uznáváte dadaismus a jeho odmítavý postoj k estetickým hodnotám).

Nebo je možná překvapilo mé fikané využití netopýřího pláště, imitující vyvolání netopýrů, které by čekali spíš od někoho zeleného. I když, k mému rozčarování, na můj plášť nikdo kouzla nevrhal, takže můj plán asi až tak geniální nebyl. A to jsem přitom slyšela, že v poslední době někteří v soubojáku mířili útočná a uspávací kouzla sami na sebe!

Rozčarování mě ale čekalo ještě jedno. Kromě mě se lidé po soubojáku procházeli v kloboucích! Svůj poslední vlas svědomitě chránili před zrakem ostatních, ale o pořádné ochraně před nebezpečím nemůže být řeč! U zelené dušice by se to ještě pochopit dalo, ta už se nemá čeho obávat, ale u ostatních? Sl. Nessa dokonce pro jistotu neměla ani klobouk, ale jen květinovou korunu. A to by jako primuska měla jít příkladem!

Nevěřícně jsem kroutila hlavou. A pak to přišlo. Můj zrak spočinul na Aki a její přilbě. Průzkumnické přilbě. Ehm. Stane se.

Když tedy nemůžu ostatní soudit za to, že na sobě nemají přilbu, protože ji možná také ještě nezískali, mohla bych aspoň posoudit jejich outfity, našeptával mi jeden z mých vnitřních hlasů. Nenápadně jsem tedy všechny zachytila a večer se nad svými úlovky posadila, abych je mohla posoudit. Jenže se ukázalo, že napsat patrolu článek o módě není vůbec snadné!

Tak například kolegovi Martinu Javorovi to slušelo. Vnitřní hlas č. 1 mi začal radit, že bych měla podotknout, že dělá svou statností a vybranými barvami čest svému jménu, ale vnitřní hlas č. 2 namítal, že sice netuší, jak javor vypadá, ale určitě bude mít barvu jinou. A že kniha kouzel se do soubojáku rozhodně hodí, ale sklepení je zavřené, takže nemá smysl toulat se po hradě s lucernou, která nepatří k nejkrásnějším. Hlas č. 1 ho ale rychle umlčel, jestli si ještě laskavě vzpomíná, kdo si na sebe ve vší vážnosti vzal do soubojáku famfrpálovou přilbu.

Abych oba hlasy utišila, rychle jsem radši vytáhla stylovou fotografii Márč. Hlasy se shodly na tom, že vypadá úchvatně a elegantně, že vůbec nestárne, a že ladění outfitu tón v tónu je jednoduše nadčasové. A že k takové dokonalosti není co dodat, zvlášť když si klobouk může dovolit, protože přilbu nepotřebuje.

Pak přišel na řadu portrét sl. AnnSam, která dělala čest své koleji. Při pohledu na její pohár se pro změnu ozval můj žaludek, že ho móda nezajímá, a zda nemůžu jednoduše do článku napsat, že to všem sluší, a jít si dát zmrzlinu.

Nápad se zmrzlinou se mi zamlouval a pohled na další zachycené kouzelníky potvrdil, že jim to slušelo. Víc než mě. Byli barevně i stylově sladěnější, a to nejen proto, že na sobě neměli ani famfrpálovou přilbu, ani pálivé odřeniny, kterých se sama nezbavím, protože můj studentský pergamen s nápovědou do apatyky už se pravděpodobně stihl rozpadnout na prach.

Nu, co se dá dělat. Přilbu jsem zahrabala zpátky na dno skříně, ale s odřeninami se budu muset obrátit na někoho jiného. Pravděpodobně na nějakého třináctiletého studenta, který mě potom v soubojáku s přehledem porazí.

Nevadí. Snad aspoň ten poklad v truhlici bude stát za to. A kdyby ne, zmrzlina to jistí.

Pro Žlutého Trimela
Marylin Cuthbert