Léto pomalu končí a s ním i naše letní soutěž. Veškeré volby již byly učiněny, není cesty zpátky, jen a pouze kupředu. Kam přesně nás tento směr ale zavedl? 

Je to tady, kola osudu se zastavila. Jak rozhodl hlas lidu?

No – došlo přesně na to, čeho jsem se bála celou dobu. Remíza! A dokonce hned dvakrát! Takže celá věc se má tak, že si sice počkáme, až šerif umře, než se dáme do jeho šacování, ale pár vtípků na účet mrtvoly si neodpustíme. S podobnou nerozhodností bojujeme i u další volby, kde to nakonec dopadne tak, že dynamit sice necháme dynamitem, ale nějakou tu past (bez dynamitu) spolu s Big Badboyem přece jen nachystáme. Na čem se ale shodnou všichni, je, že velkej kápo budeme časem my, sorry Big Badboyi. 

Nemilosrdný jako daně
do pěstí vzteklých sevřené dlaně
plán podlý v hlavě spřádáš si dál
na Západě povstane temnokrál.

„Ať odpočívá v pekle, parťák náš!“  zahlaholíš vesele, zatímco slavnostně pozvedneš sklenici.

 „Jooo, na jeho věčnou památku!“ ozve se sborově, načež následuje vlna zběsilého ťukání skleničkami ve stylu každý s každým, ale hlavně ne do kříže, protože to přináší smůlu. 

Spokojeně se napiješ zlatavého alkoholického moku té nejvyšší kvality, kterou sis mohl dovolit – a že to není malá kvalita. Kšefty se dařily. Dá se říct, že ty a Big Badboy jste rozhodně nebyli špatný tým. Škoda jen, že ty sám se sebou jsi tým ještě o mnoho lepší. 

„Large Big Badboy! Řekněte něco hezkýho o Big Badboyovi! No víte, jak jste se seznámili a tak. My máme pocit, že se to na jeho pohřeb tak jako hodí, aby zaznělo nějaké to milé slovo. Tak jsme si s chlapama říkali, že byste se toho mohl ujmout, když spolu máte tolik zážitků. Vždyť vy jste byli to, nejlepší kamarádi, v podstatě!“ naléhá téměř plačtivě jeden z mladších členů tvé bandy, mladý Terrence. 

Zachováš si sice vážnou tvář, ale v duchu se zašklebíš. „Jo, chlapče, kdybys věděl. Nejlepší kamarádství se u chlapů, jako jsme my, projevuje zásadně v tom, že si dýku do zad bodneme výhradně sobě navzájem.“

„Neblbni Terry, Vždyť jste tu historku slyšeli už stokrát. Starej Big ji vyprávěl místo večerníčku,“ snažíš se žádost odmávnout rukou.

„Ale je to naše oblíbená historka! A od vás jsme ji ještě pořádně neslyšeli!“ brání se mladík.

Nakonec jenom pokrčíš rameny a řekneš: „No, co s váma mám dělat. Koneckonců, je to jeho pohřeb, tak proč tu neříct jeho oblíbenou historku, že jo. S tou omáčkou kolem se ale zdržovat nebudeme. Pamatujete si, co byla naše první společná akce?“

Ze skupiny postav na tebe zamžourá už notně podnapilý Buck, jeden z nejstarších členů  celé bandy.

„A myslíš Largi tu jeho záchranu, nebo pak ten vlak?“ ptá se krákoravým hlasem.

„Myslím ten vlak, ale ano, budeme se trochu bavit i o jeho záchraně. Pamatuje si, co se stalo před vykrádačkou toho vlaku?“

V zástupu lidí zaznamenáš ruku, která se ti snaží nadšeně mávat před obličejem.  K ruce se brzy připojuje i hlas: „Já vím, já vím! Zastavili jste a zničili největšího nepřítele naší bandy, hnusného a podlého šerifa Protivu! Stál proti vám a tys neváhal, zastřelils ho a utekli jste spolu do západu slunce!“

„No, ne, že by to bylo úplně špatně, ale úplně dobře taky ne. Jedna podstatná část ti tam totiž chybí. Šerifa jsem zastřelil, o tom žádná. Byl to ale chlap mizerná! Představ si, že on si na nás regulérně vzal dynamit. Dynamit! A pak, že prý muž zákona. Nikdo se mi nemůže divit, že když jsem okrádal jeho mrtvolu, nemohl jsem si odpustit pár vtípků, že jo,“ obrátíš se na své posluchače. 

„Všichni víme, že dynamit je nebezpečná věc, náchylná na otřesy a tak. Nejsem blázen, abych si ji bral na cestu na koni. No a ani já, ani Big Badboy nejsme tak hloupí, abychom zbytečným výbuchem na sebe upozornili půlku města. Nechali jsme tedy tuhle potvornou věcičku tam, kde byla – on ji nějaký zvědavý trouba stejně s největší pravděpodobností odpálí sám. Rozhodně jsme se ale nehodlali nechat jen tak bez následků pronásledovat – a byla tam taková brána, co vedla ven z města. Ona už sama od sebe nebyla v nejlepším stavu, tak jsme jí s Big Badboyem jenom trochu pomohli, jestli víte, jak to myslím,“ ošklivě se zasměješ, zatímco pozorní posluchači chápavě kývou hlavou. 

„Abych to tak shrnul, doslechl jsem se, že pod tou starou ruinou nakonec zařvali dva chlapi. No a nám to koupilo spoustu času dostat se zpátky k vám, chlapi! A na to se co?!“ zahlaholíš.

„Na to se napijem!“ zaburácí okolní dav v odpověď.

Později toho večera sedíš pod hvězdným nebem, hlavu notně otupělou po přípitcích. Zapaluješ si cigaretu a vzpomínáš na celé to dávné dobrodružství. Vzpomínáš i na Big Badboye, kterému jsi dneska vystrojil pohřeb. Vzhledem k tomu, že stojíš za jeho skonem, to byla základní lidská slušnost. A v tuhle chvíli naprostého klidu v tobě bodne jedna jediná myšlenka: „Šlo to tehdy jinak?“ Rychle ji ale zaženeš. Tebe a tvoji partu čeká zítra další práce – ta banka se sama nevyloupí.

Tak přátelé, naše letní dobrodružství plné koňů, kovbojů, šerifů a badboyů ve všech velikostech je za námi. Všem moc děkujeme za účast – vaše vypracování byla úžasná a velice jsme si tuto cestu s vámi užili. Zároveň posíláme ohromné díky za každé vlídné slovo – moc nás to těší a moc děkujeme!

Vyhodnocení posledního kola stále probíhá – sovy s hodnocením a finálním počtem vašich bodů (ať už dobrobodů nebo zlobodů) můžete očekávat v rámci následujících dnů. 

Co po vás ale budeme chtít je, abyste zapřemýšleli, za co budete chtít své těžce vydřené body směnit. Ve chvíli, kdy vám dojde sova s počtem bodů, si můžete psát o více než zasloužené odměny.

Jaké, že to odměny jsou? 

No a co vy? Jste spokojeni s tím, jak příběh dopadl? Potkali jste úkoly, se kterými jste bojovali hůř jak Big Badboy se šerifem? Nebo naopak jiné, které byly tak jednoduché jako okradení chudáka žebráka? Dejte nám vědět, jsme zvědaví! 

Pro Žlutého Trimela

Žlutá redakce