Právě máte před sebou člověka, který od srdce nenávidí zimu, kterého se změnou času svalí na zem nepříjemné pocity a čím častěji je tma, tím víc se utápí svými myšlenkami, které se bojí vyslovit sám před sebou, natož před někým jiným. K tomu všemu, aby toho nebylo málo, přijde sychravé počasí a i když zaplní venek barvy, vracet se k povinnostem je jako facka. Jak vyzrát na nepříjemné pocity, které s podzimem přichází?
Nepřinesu vám asi univerzální recept, jak se nehezkých myšlenek zbavit. A pro ty, co podzim zbožňují a jsou rádi, že slunce svítí méně a méně, teploty klesají a dýňové latté je zase v prodeji – vyhráli jste loterii, buďte za tuto skutečnost vděční. Můžu vám však představit nějaké drobnosti, které pomáhají mé maličkosti se tímto obdobím prokousat.
Jakmile je venku víc temno a teploty jdou dolů, začnu být víc unavená, líná a taková laxní – což je to poslední, co potřebuji, když začíná nový školní rok, který mě osobně ovlivňuje dosti. Navíc začnu víc snackovat, chutě si hrají na honěnou a výhercem jsou… no všichni kromě mě. Víc se uzavírám do sebe a ladím se na pochmurnou notu, která je součástí celé melancholické symfonie.
Co s tím? Já si musím zpátky zavést svůj diář. Přes léto má i on prázdniny, ale teď přichází jeho čas. Kalendář, organizace, data. Jakmile toto nemám na očích, ráno se nedokopu vstát, neboť mě zebou nohy a sluneční paprsky už mě na tvářích nešimrají. Ten mi pomůže udržet si produktivitu. Někdy mám pocit, že i když jím stále stejně, mám tendenci – jako medvěd – ukládat si asi na zimu tukové zásoby.
A když už se někdy jako medvěd cítím, není nic lepšího než nahodit comfy outfit. Ideálně hezky volně tepláky a mikinu. Nic nikde nekouše, nestahuje a vůbec… Cítím se uvolněněji. A v takovém stavu se nejen lépe pracuje, ale i myslí. Asi je realitou, že na podzim raději trávím čas sama, než s někým, ovšem neuzavírat se úplně do sebe, je ta správná cesta. Nemusíme ani spolu mluvit, ale jen s někým být, cítit jeho blízkosti a společnost. Stačí. Bohatě stačí.
No a co dělat s přáteli, když zrovna chceme nějakou aktivitu? Napadá mě uvařit společné jídlo nebo si něco dobrého upéct, zaskákat si v kalužích, skočit do listí, pustit si draka, vrátit se zpátky do dětství a zkusit si všímat drobností, které jsou na podzimu lákavé. Pokud jste spíš kreativnější duše, podzim otevírá dveře zajímavým přírodním materiálům, které jsou skvělou inspirací pro nejrůznější vyrábění
A co takhle večer při svíčkách? Malovat na plátno, či kameny, klidně jen čmárat abstrakty? Obecně svíčky jsou za mě dalším bodem, který mi podzim zpříjemňují. Jednak si člověk může dnes vybrat nejrůznější tvary a barvy, ale také vůně, které vás mohou perfektně uklidnit a navodit příjemnou atmosféru. Je fakt, že někomu ty vůně nesedí, ale to světlo? Teplo? Když je pochmurný večer?
Kdo mě trošku zná, ví, že miluju přírodu a chození ven. Na podzim se však ne vždy ven chce skrz počasí – já zastávám jednoduché pravidlo – neexistuje špatné počasí, ale špatně oblečený člověk. Vždy se oblékejte teple, pohodlně a můžete si vytyčit třeba nějaký zajímavý cíl. Kupříkladu jít nasbírat šípky nebo kaštany, které později nějak zpracujete nebo využijete.
Ven nejraději chodím, když je sluníčko, abych si ještě připomněla léto a to, že sluníčko na nás svrchu pořád dohlíží, i když někdy tak nevypadá. Navíc vitamín D je nezbytný, kor s přicházejícím podzimem, tudíž každé zachycené sluneční paprsky jsou výhrou. Komu se nedaří chodit na sluníčko, vitamín D se dá i suplementovat v podobě – no dnes už v bůh ví jaké všelijaké podobě – nedostatek takového vitamínu se může projevit třeba únavou nebo špatnou náladou, proto bych to osobně nepodceňovala. Obzvlášť na podzim a pokud máte tendenci k podzimním melancholiím.
Člověk někdy ale potřebuje a chce být i sám. V takových případech volím horkou vanu nebo sprchu, člověk si může vybrat nějaký příjemný sprchový gel, sůl nebo pěnu do koupele, která povznese denní běžnost na novou úroveň. Ať už jste ve sprše, vaně nebo jen na procházce, hudba je také příjemným uvolněním a únikem z reality. Dokáže po těle rozlít příjemné pocity.
A pokud nezabere už vůbec nic, zkouším poslední záchranu, kterou je “comfy safe place”. Co to je? Pro každého asi něco jiného, ale pro mě teplé ponožky, zachumlání do deky, ideálně takové té chundelaté a pak si pustím seriál, film, čtu si anebo beru do rukou mandalu. Ideálně to doplní teplý nápoj, ať už bylinný čaj nebo horká čokoláda a nepohrdnu ani něčím příjemným pro bříško – nejraději mám na podzim ovoce a nebo nachos.
Uvědomění, že podzim netrvá věčně, je také dobrým životabudičem. Já patřím do skupiny: Milovník Vánoc. Takže když už je toho podzimu na mě až až a cítím, že mi sahá zhruba metr nad hlavu, začnu přemýšlet nad vánočními dárky, cukrovím a dekorací – ano, pro někoho zrovna takové myšlenky mohou být stresující a říkáte si: Tím bych si maximálně přivolal infarkt. Ale pro mě myslet na něco, na co se těším a co brzy bude je příjemné. Vymýšlím, co upeču a na čem si pochutnám, jakým dárkem komu udělám radost a jak si co nejhezčeji a nejpříjemněji vyzdobím mé útočiště.
Zároveň bych na závěr jen poznamenala, že cítit jistou míru sklíčenosti je samozřejmě v pořádku. Nepodceňujte ale prosím své problémy a pokud zužují váš každodenní život, rozhodně neotálejte s jejich včasným řešením. Přece jenom slovo depka a slovo deprese jsou dva absolutně rozdílné světy, které mohou mít sice společné znaky, které jsou těžko rozlišitelné, ale v globálním měřítku je nelze srovnávat. No nic. Já už se jdu zase těšit na ty Vánoce a najet do svého pracovního módu. Neklesejte na mysli a ať se vám daří.
Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright