Léto máme v plném proudu, na některé počiny se ale těžko zapomíná. Padesát předmětů s přehledem v kapse. Tak by se dalo popsat loňské počínání dvou našich studentů. Za každým hrotičem je však osobitý příběh. Jaký si napsali studenti Michaell Colwin a Kalliope Binghum? Ještě před začátkem prázdnin si našli chvíli pro rozhovor a vy se tak můžete spolu se mnou naladit na jejich vlnu.

Žlutý Trimeles: Krásný den vám oběma přeji, slečno Kalli i pane Majku. – usměje se na studenty – Jsem ráda, že jste si na mě oba zvládli udělat ještě před prázdninami čas. Jak se vám daří? Školní rok už se blíží ke konci, povinností je méně a méně. Užíváte si to? -nachystá si pergamen a brk –

Kalliope Binghum: Tak ja si to užívam. Aj keď mi úlohy chýbajú. Popravde, ten čas strávený nad úlohami mi dodával energiu a mňa to posúvalo ďalej. Ale teraz sa venujeme hlavne súbojáku. Však, Michaell?

Michaell Colwin: Krásný den přeji. Myslím si, že je fajn trochu odpočívat, ale přiznám se, že je to poměrně dost velká nuda. – podívá se na Kalli – Jsem rád, že mě přeci jen nenechá tady Kalli vydechnout. Ano, souboják je super a já se snažím věnovat i famfrpálu a tréninku.

Žlutý Trimeles: Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli teď nebude nezvyk vrátit se do klidného kolejního života? Přece jenom máme před sebou prázdniny, což je obecně odpočinkové období. Ale vypadá to, že jste si našli už další aktivity. – napjatě poslouchá – Jsem ráda, že vaše přátelství trvá i po náročném roku plném bodohrocení. Prozradíte čtenářům, jak jste se seznámili, nebo jak vás osud spojil dohromady? – zasměje se –

Michaell Colwin: To je skvělá otázka. Myslím si, že se na mě přilepila jako klíště a už se nepustila. – rozesměje se –  Jednou jsem se v Mrzimorské kolejné místnosti zmínil, že bych se rád pokusil dosáhnout ocenění pro Snaživce a Kalli se rozhodla mi šlapat na paty, aby mě podpořila.  – mrkne jejím směrem –

Kalliope Binghum: Ako to bolo? – zamyslí sa –  V kolejke sme sa raz rozprávali o predmetoch. Potom sme sa začali viac stretávať a nakoniec z toho vyšlo, že keď sa jeden a pol dňa náhodou neukážeme, tak posielame sovu, kde sa flákame.

Žlutý Trimeles:  Pan Michaell mi teďka krásně nahrál na otázku. Ale než se zeptám, tak bych vám tedy moc ráda, byť zatím neoficiálně, pogratulovala nejen k titulu Snaživce a Vicesnaživce, ale především k tomu obnosu bodů. – dívá se do svých poznámek –  Pan Majk dokonce přepíše historii a stane se žlutým Snaživcem s nejvíce body. A nyní, abychom si to celé dali tedy nějak do souvislostí. – zamyslí se –  Kdy přišla ta myšlenka bodohrocení? Jak vznikla? A u Merlina – co ten počet předmětů? Ten byl totiž u vás obou opravdu gigantický.  A to i na poměry, řekněme, běžných Snaživců. – zvídavě se usměje –

Kalliope Binghum: Za všetkým hľadajte chlapa. No, chlapca… – smeje sa –  Ja som sa len riadila číslom, ktoré povedal. Aspoň ja si to tak pamätám. Ale my sme mali toľko rozhovorov o predmetoch, bodoch a podobne, že už ani neviem, ktorá verzia bola tá posledná. Ale aj tak si myslím, že všetko, čo Majk chce, to aj dosiahne. A ja som rada, že som mu s týmto mohla pomôcť.

Michaell Colwin: – zamyslí se –  To přišlo asi tak nějak náhodou. V prvním ročníku jsem se trochu nudil a jednou jsem se dal do rozhovoru s kolejní ředitelkou Orestou, která mi řekla, že bych to mohl zkusit. Začal jsem si tedy s touto myšlenkou pohrávat a následně jsme ji s Kalli dotáhli k dokonalosti. A proč tolik předmětů? Bylo to vlastně kvůli tomu, že raději budu psát úkoly, než vypracovávat nějaké soutěže. Stejně jsem soutěže dělal, ale neudělal jsem všechny. Teď mě to ovšem trochu mrzí.

Žlutý Trimeles: Takže by se dalo říct, že jste se nechala strhnout, slečno?

Kalliope Binghum: Aby som to povedala nejak pekne, čo by mohlo byť aj zverejnené. – zamyslí sa – No, ja sa nechám na všetko presvedčiť. – usmeje sa – A niekedy netreba ani presviedčať a sama sa votriem.

Michaell Colwin: Kalli a strhnout? Ta mě ještě dovyhecovala a bila mě, aby mě popohnala. – směje se –

Kalliope Binghum: Hej, – usmeje sa – ja v tomto rozhovore mám vyzerať ako anjelik.

Žlutý Trimeles: Takže sebestrhnutí a následné dostrhnutí okolí. – zubí se a hledá správná slova – Teď jsem se chtěla zeptat, jestli s takovým počtem předmětů (zde pro čtenáře upřesním, že jde o šílených 50 a 51 předmětů) je reálné sbírat body i za semináře a soutěže? – přemýšlí – Přece jen soutěží je opravdu hodně. Každopádně, z hlediska taktiky se na nich dá opravdu hodně bodů vydělat – viz slečna Princess, její jeden předmět a šílený obnos bodů získaných ze soutěží.

Kalliope Binghum: Semináre, myslím, že musia byť. A súťaže, ako hovoríte, by mali byť. A fakt sa dá na nich kopu bodov nazbierať. Ale ja tiež radšej spravím 10 úloh, než jednu súťaž.

Žlutý Trimeles: A jak to? – doptává se slečny – V čem je zakopaný pes? Soutěže vám nevoní?

Michaell Colwin: Jde to. Myslím si, že jsem vypracoval přibližně osmdesát procent soutěží. Semináře jsem si zapsal všechny v každém období.

Kalliope Binghum: Ja súťaže skrátka nemusím. Neviem. Mám pri nich taký blok. Aj keď koľkokrát sú ľahké, príjemné. Ja ďakujem každému jednému profesorovi či zamestnancovi, že ich vypíše. Ale neviem. Možno ten blok dám niekedy preč.

Žlutý Trimeles: – přikyvuje – A co se týče seminářů, předpokládám, že jste využili i Moudrý klobouk. Byl k vám letos milosrdný nebo vám nadělil třeba něco, co vám opravdu silně nesedlo a bojovali jste s tím?

Michaell Colwin: Já to mám zase tak, že ne každá soutěž mi sedne a na začátku jsem se vyhýbal kreslícím věcem. Určitě jste nejeden můj obrázek viděla a jsou přinejmenším děsivé -zasměje se – No a kreslících soutěží je hromada.

Kalliope Binghum: Ja som mala, myslím, šťastie pri klobúku. Nestalo sa mi, že by mi nejaký seminár že úplne nesadol. Boli väčšinou príjemné a ja som fakt nadšená, že som sa dosť vecí dozvedela.

Michaell Colwin: Mně určitě nesedl seminář „Malujeme kávou“. To pro mě byl trest. Jinak to bylo příjemné.

Žlutý Trimeles: Takže jsme zase u toho kreslení! – směje se na pana Majka –  V tom šíleném množství informací, zadání, termínů – Merlin ví, čeho všeho – orientovali jste se vůbec v tom, co studujete? Dozvěděli jste se nějaké zajímavé informace? Nebo vám to spíš splývá?

Michaell Colwin: Já jsem se toho dozvěděl zajímavého spoustu. Každý předmět má něco do sebe a jsem moc rád za každý, který jsem si zapsal.

Kalliope Binghum: Určite som sa toho veľa dozvedela. Ja som si užila každý jeden výklad. Dokonca som nejaké veci zaradila aj do života. Aspoň sa o to snažím. S niečím ešte bojujem. Ale ako hovorí Michaell, každý predmet má niečo do seba a ja som šťastná, že som ich absolvovala.

Žlutý Trimeles: Vy jste zmínili, že se bavíte o předmětech pořád. Máte nějaké vybrané už do příštího roku? Něco, co jste si šetřili, kde na vás letos nezbylo místo nebo zkrátka… nějaký takový vytoužený předmět? – vyzvídá –

Michaell Colwin: Rozhodně tam mám lektvary. V prvním ročníku jsem lektvary studoval a každý mi říkal, že nejprve si mám zapsat předměty, které se obvykle plní rychle a nemám si zapisovat zatím předměty, které mají druhý ročník. No a tak na mě nezbylo na lektvarech místo a rozhodně si je chci zapsat.

Kalliope Binghum: Môj zoznam predmetov sa stále mení. Budem mať jeden či dva? Alebo pokračovanie predmetov? Stále mám v sebe kopu otázok. Som zvedavá, čo bude v druhom ročníku. Ale stále neviem. Ale aj tak svoj názor asi zmením na začiatku roka a uvidím.

Žlutý Trimeles: – přikyvuje –  Je skvělé, že se máte stále na co těšit, co se výuky týče. A třeba budou i nějaké nové předměty – mrkne –  No ještě než odběhnu od těch předmětů zase trošku dál –  zajímalo by mě, jestli vnímáte, že jste úkoly plnili na úkor preciznosti, nebo jestli jste vždy každé zadání odevzdávali s tím, že si za ním stojíte, strávili jste nad ním čas, věnovali se mu dostatečně? Přece jen – někdy to plánování třeba úplně nevyjde, na úkol zbyde málo času – a co člověk udělá? Raději odevzdá něco, než nic. Dostali jste se do nějaké takové situace? – zapisuje si poznámky –

Kalliope Binghum: Všetkým, čo som písala, som si bola istá. Nikdy som nepísala niečo, čo by som nechcela zverejniť. Vždy som všetko robila poctivo. Mali sme na to dosť času… Aj keď som náhodou nejakú úlohu nespravila dokonale, tak to bolo preto, že som ju nevedela. Nie, že by som ju odflákla.

Michaell Colwin: Je pravda, že ne vždy mi zadání všech úkolů sedlo, ale bylo by zvláštní, kdyby tomu tak nebylo. Každopádně jsem se takřka se všemi úkoly popasoval dobře. Ale přiznám se, že jsem měl asi dva přešlapy. Kreslící úkoly mi moc nešli a mnohdy byli mé obrázky spíše děsivé, ale to jste jistě v několika úkolech sama poznala.

Žlutý Trimeles: Pane Michaelli a nesednul vám někdy třeba i celý předmět? Nemusíte mi konkrétně říkat jaký, ale jestli třeba mezi těmi 51 se nějaký našel? Nepřemýšlel jste o odepsání?

Michaell Colwin: Popravdě mi nesedla ze všeho nejvíce asi latina. Nebylo to každopádně v předmětu, ale ve mně. Utvrdil jsem se jen v tom, že já a jazyky nejdeme dohromady. -zasměje se –  Tam jsem přemýšlel o odhlášení hodně.

Žlutý Trimeles: Ale zvládl jste to! To je úspěch! – pomyslně smekne –  Nepřišlo vám jako nevýhoda, že mrzimorská kolej zrovna nejela na pohár a o body se možná nezajímala zas tolik jak předchozí roky?

Michaell Colwin: Vůbec ne! Celá kolej mě neuvěřitelně podporovala a všichni do jednoho byli úžasní.

Kalliope Binghum: Ono ja si myslím, že ako kolej vždy držíme pri sebe a podporujeme sa.

Žlutý Trimeles: Ať už to jsou body, famfrpál, psaní… – usměje se –  Jsem ráda, že některé věci se nemění. – protře si oči a zaostří na pergamen –  Přeběhnu s dovolením k tématu organizace a plánování, neboť to k bodohrocení neodmyslitelně patří. Jak jste se ve všem orientovali? Co, kdy, kde? Protože spousta úkolů vyžaduje třeba i něco… odfotit, déle zaznamenávat, možná i koupit. Prozradíte nám nějaké svoje know-how, které vám fungovalo? – zvídavě se uculí –

Kalliope Binghum: Tak to je ťažká otázka – zamyslí sa –  Ja som si pozrela v pondelok predmety a chystala si hneď v pondelok praktické veci. A postupne som písala úlohy. Aby som všetko písala v kľude a mala na všetko čas a nerobila nič na poslednú chvíľu.

Michaell Colwin: Myslím si, že hlavní je se z ničeho nezbláznit a snažit se i z maličkosti udělat velkou věc. -zasměje se –  Začít u předmětů, které nám sedli, vyfotit to, co nás jako první napadne. A nakupování? To bylo moje. V papírnictví jsem byl vícekrát, než za celý svůj život.

Kalliope Binghum: Koľkokrát sme mali v termínovú nedeľu pokoj. A hlavne sme si hovorili, koľko má kto hotovo. A tým sme sa posúvali.

Michaell Colwin: – podívá se na Kalli –  Máš pravdu. To bylo úžasné.

Žlutý Trimeles: Aneb kterak jste si vyřídil v papírnictví věrnostní kartičku. – zubí se –  Mě třeba v místním papírnictví už znají jménem. – směje se a soucítí –  Takže i nějaká forma spolupráce? To je moc pěkné. A jak jste to vlastně kloubili s mudlovským životem? Jídlo, spánek, práce, děti, partneři, kamarádi…. život celkově? Neutrpělo něco z toho?

Michaell Colwin: Já si to nemyslím. V práci jsem skoro sedm dní v týdnu, a tak nějak jsem zvládal vše. Pár psacích úkolů doma, několik praktických během pracovní doby a pak další psací večer. Myslím si, že jsem to měl krásně rozvržené.

Kalliope Binghum: Tak ja a aj Majk, no nejak, nemusíme veľa spať. Našťastie. Koľkokrát som vstala o 3-5, aby som spravila domáce práce, či úlohy. Venovala som sa všetkému tak ako vždy. Nikto nič nezbadal. Len to, že som viac maľovala a kreslila a to im prišlo čudné – zasmeje sa –

Michaell Colwin: Musím dodat, že štamgasti v podniku ze mě měli při kreslení trochu srandu.

Žlutý Trimeles: Takže jste ještě dělal radost ostatním a zlepšoval jim náladu? – směje se –  Tak to je skvělé!

Kalliope Binghum: – smeje sa –  Pamätám si, keď si prišiel zúfalý z toho, čo ti nakreslili.

Michaell Colwin: Kolikrát se mi hrnuli do omalovánek, že budou také vybarvovat, ale já moc dobře vím, co by tam nakreslili. – rozesměje se –  Jednou se to i stalo.

Kalliope Binghum: Vtedy to bolo do už hotového obrázku, však?

Michaell Colwin: To máš pravdu. Hotový obrázek pizzy a místo salámu tam… mlčím. Mlčím!

Žlutý Trimeles: Tam co? – vykulí oči a zvědavě se směje –  A vstávat v takovou hodinu, to jste si mohli notovat s ještě nespící slečnou šéfredaktorkou. Když mluvíme o zoufalství. Přišel někdy pocit zoufalství, zmaru, frustrace, možná i naštvání a takový ten pocit, že na to nemáte a vzdáte to? Jak jste se cítili, když jste odevzdali poslední esej a všechno bylo za vámi?

Kalliope Binghum: Tak ja tak vstávam normálne. Skrátka som vyspatá. Nehovorím, že nepospím aj do 7 ráno, ale väčšinou skôr. Niekedy sa stalo, že som bola z niečoho zúfalá, ale väčšinou z toho, že neviem, ako poňať danú vec. Ale fakt, keď som odovzdala poslednú esej, tak niečo zo mňa opadlo. Ale na druhý deň som nevedela, čo s časom a začali ma napadať blbosti.

Michaell Colwin: Raději se neptejte – zasměje se –  U nás v hospodě nejdeme pro sprostá slova daleko. Myslím si, že u mě to bylo spíš to naštvání se sám na sebe, že jsem se kolikrát do něčeho dokopával déle. Ale jinak to bylo skvělé a moc mě to bavilo. A jak mi bylo po odevzdání poslední eseje? Asi to ze mě opadává do teď.

Žlutý Trimeles: – otočí pergamen –  A na co se vlastně chcete zaměřit teď? Něco jste nakousli v úvodu rozhovoru, máte nějaké velkolepé plány? Slečna Kalli zmínila, že už ji nějaké blbosti napadly, podělíte se s námi, o co jde? – usměje se – A co kdyby kolej chtěla jet v blízké budoucnosti na pohár? Řekněme třeba za rok – zvládli byste se znovu vybičovat k takovýmto bodovým výkonům?

Kalliope Binghum: – zasmeje sa –  Ja som vedela, že všetko čo poviem bude použité voči mne. Mám v pláne zbierať magíkov, trénovať metlobal, súboják a chodiť do jamy. Čo aj pravidelne už robím. Ale podľa toho, na čo mám práve chuť. Čo sa týka toho, či by som zas zvládla predmety? – zamyslí sa –  Tak ja viem, že pre kolej spravím veľa. Je to moja rodina, priatelia. Neviem, či až toľko predmetov. Myslím si, že aj menej stačí. Možno by som aj nejakú súťaž spravila tým pádom navyše. Aj keď neviem, neviem. Ale ak Michaell nezošedivie zo mňa, tak budem rada, keď budeme naďalej spolupracovať spolu. Predpokladám, že už má niekedy zo mňa nočné mory a verím, že by aj tak bezo mňa neprežil – zasmeje sa –

Michaell Colwin: – usměje se na Kalli a následně na slečnu Mandy –  Já se popravdě nechám vyhecovat vždy a jsem pro každou špatnost. Téhle koule u nohy se již nezbavím a vlastně ani nechci. Stejně jako Kalli bych se rád zaměřil na souboják a famfrpál a pokud mám nějaké plány, tak jsou zatím jen v začátcích, nebo tajemstvím. Rozhodně si už nezapíšu tolik předmětů, ale říkal jsem si, že 40 by šlo.

Žlutý Trimeles: Tajemstvím? Máme se bát? – vykulí oči na pana Michaella –

Kalliope Binghum: Ja by som sa určite bála. Jeho nápady sú niekedy šialené. A ja sa rada ku nim vždy pridám.

Michaell Colwin: Bát? Určitě ano! Prozradím něco? Určitě ne! – zatváří se tajemně –

Žlutý Trimeles: No tak, vy nás napínáte úplně! – zaúpí –  Vždycky je dobré mít podporu, oporu, krýt si s někým záda, pak jde všechno lépe. Ale zvládli byste hrotit sami? Jeden bez druhého?

Michaell Colwin: Popravdě? Asi ne – mrkne očkem po Kalli –  Ač to bylo původním plánem, tak vím, že bych to bez pomoci tady úžasné Kalli asi vzdal. Ona je prostě dokonalá a bez ní by to nešlo a ani by to nebylo ono.

Kalliope Binghum: Ty si dnes jedol na raňajky vtipnú kašu? -usmeje sa na Majka –  Či od hladu táraš? Aká dokonalá!? – chytí sa za brucho a smeje sa –  Ale Majk má pravdu. Myslím si, že jeden bez druhého by sme to nedali. Poznáte tie dni, keď sa vám nič nechce. A tu keď náhodou nastal, tak sme sa tak podporili, že sme boli ešte viac produktívni ako normálne.

Michaell Colwin: To máš pravdu. Podporování se, to nám šlo skvěle.

Žlutý Trimeles:  – usměje se –  Během bodohrocení se o sobě člověk dozví i věci, které o sobě nevěděl. Máte něco takového, co byste s námi rádi sdíleli?

Kalliope Binghum: Ja si myslím, že najdôležitejšie je, že sme si sadli. Stali sa z nás fakt kamaráti. A myslím si, že naše ostatné zážitky sú tajomstvá. Nehovorím, že všetky sa neprezradia. Ale sú to len naše zážitky. Naše spoločné boje. A len vďaka nemu som tam, kde som. Je to moja druhá polka a stojím pri ňom.

Michaell Colwin: Pokud bych měl říci, co jsem nevěděl o sobě, tak je to asi to, že v hlavě mám i nějaké informace a spoustu úkolů jsem psal z vlastní hlavy. Ale jinak se musím naprosto stoprocentně připojit ke Kalli. Přirostli jsme si k srdíčku a myslím si, že nás jen tak něco nerozdělí. A naše přátelství je nádherné a neuvěřitelné a spousta věcí zůstane naším tajemstvím  – utře si slzičku –

Kalliope Binghum: – podá ruku Michaellovi –  Budeme navždy priatelia. A som rada, že ten boj nás spojil. Myslím si, že naša kolej nám pomohla nás spojiť a ja dúfam, že viacej ľudí v koleji to cíti rovnako. Sme fakt jedna duša, jedna kolej. A snažíme sa o víťazstvá. A hlavne tie osobné.

Žlutý Trimeles: To je moc pěkné a moc vám to přeji. I když bych se určitě nelimitovala jen kolejí, na spřízněné duše narazíte mnohdy na náhodných místech na hradě, stačí jen mít otevřené oči, duši a srdce. – mrkne –  Já jsem každopádně z koleje už nějaký ten pátek – samotnou mě to začíná děsit – pryč, takže své spolukolejníky rozhodně znáte už lépe než já. Respektive já znám tu historickou část, která chodí pomalu už spát do rakve.  – zubí se –  Kdo má na to být Snaživcem a proč? Koho byste tímto rozhovorem rádi nakopnuli k tomu, že na to má?

Kalliope Binghum: Ja si myslím, že každý, kto sa do toho oprie, môže byť Snaživcom. Splniť si svoje prianie. A prajem to fakt každému. Nemusí byť z našej koleje. Lebo viem, aký je to ťažký boj. Snaživec musí bojovať a podpora je dôležitá. A chcem povedať, že keby to náhodou niekto chcel skúsiť, nech kľudne pošle sovu, príde za mnou. Ja toho človeka podporím. Ak za tým ide fakt srdcom. A nie len preto, aby to mal. Michaell išiel za tým so srdcom a ja som cítila, že je ten, komu to patrí. Ten, čo dáva do toho fakt veľa. Snaží sa. A ja fakt pred ním smekám.

Michaell Colwin: Já stále mám v očích to, že bychom si to mohli příští rok s Kalli vyměnit, ale to je pochopitelně jen její volba a sám neznám na tento můj názor odpověď. Pokud bych se měl podívat na nováčky v naší koleji, tak si myslím, že například Varda, nebo Terrie jsou velmi zapálené. Jak každopádně řekla již Kalli, tak Snaživcem může být každý a my mu maximálně pomůžeme a maximálně ho podpoříme -pevněji stiskne Kalli ruku –  A já smekám před Kalli, protože bez ní bych to nikdy nedokázal a jsem jí vděčný.

Kalliope Binghum: Ja by som to bez teba nedala. A ver, že aj keby každý rok nastala hocijaká situácia, tak ju spolu zvládneme. Sme jeden celok. A to je hlavné.

Žlutý Trimeles: Takže žádné konkrétní želízka v ohni? – těká očima z jednoho na druhého –

Kalliope Binghum: Všetko je vo hviezdach a ja si myslím, že si môžeme aj toto tajomstvo nechať pre seba. Máme svojho favorita a dúfam, že hovorím za oboch. Uvidíme, ako to bude, či sa nám to splní.

Michaell Colwin: Zde jen odkývám slova Kalli a nic neprozradím.

Žlutý Trimeles: Tím pádem jsme se prokousali až ke konci rozhovoru. – složí pergameny a usměje se –  Máte ještě na srdci, co jsem nezmínila, co by mělo zaznít, co byste chtěli říct čtenářům?

Michaell Colwin: Rozhodně bych rád ještě zmínil to, aby se nikdo nebál zkusit získat Snaživce. Nemá se čeho bát a kolej vždy podpoří a pomůže. Každý by si to měl zkusit. Není důležité vyhrát, ale vyzkoušet si své hranice a pokusit se je pokořit. – podívá se na Kalli –  Doufám, že se mnou souhlasíš. A my mockrát děkujeme za rozhovor. Bylo to moc příjemné a přiznávám, že mě to opravdu moc bavilo.

Kalliope Binghum: Jasné, že s tebou súhlasím – pozrie sa na Majka –  Hlavné je  veriť si a mať niekoho so sebou. Ako máme my dvaja. Aj ja ďakujem za rozhovor. Fakt bol príjemný. – usmeje sa –

Žlutý Trimeles: Já vám také moc děkuji za váš čas a užijte si zaslouženého volna. – uculí se a podá hrotičům packu –  A my už jsme spolu se slečnou Kalli a panem Majkem moc zvědaví, kdo se stane příštím Snaživcem.

Pro Žlutého Trimela
Amanda Wright