No samozřejmě mudla telefon potřebuje! Co není v hlavě, musí být v nohách – když nemáte telefon. Nebo nejste mág, že?! ;) Jak by si jinak objednal pizzu?! Jak by se ptal cizích lidí ve tři ráno, jesi je u nich stejná tma jako u něj?! S čím by třískal ve chvílích vzteku?! Jak by si pak přivolal pomoc, až si tím sluchátkem ublíží?! My kouzelníci to máme jednoduché – strčíme škebli do krbu a voláme „pomóóóc!“. Zdarma – to bych zdůraznil. Mudlové jsou sice vynalézaví, ale zároveň i hrabiví a zadarmo ani telefon nefunguje (to jsem se dověděl od sestry, která má jedničku ze studia mudlů) ;)

 

Čistě ze studijních důvodů jsem si teď pořídil takovou srandovní krabičku – říkají tomu bomil… ne … mobil! Tak si představte, že teda ten mobil nosí normálně furt u sebe a můžou si kdykoli zavolat – není to úžasné?! Připadal jsem si jak tydýt, když jsem v mudlovské Praze vyndal komunikační zrcátko a začal do něj hučet. Právě díky těm bomilům jsem jednou jen tak tak unikl jejich lékouzelníkům, protože si někdo myslel, že jsem blázen a zavolal o pomoc. Takovým bych bomily teda určitě zakázal! Tak teď mám bomil taky a zjišťuju, že se s ním člověk zabaví daleko víc, jak se zrcátkem! Například když třísknete zrcátkem o zem, rozfláká se na střepy, což je vzrušující jak krmení tlustočervů. Když třísknete bomilem, tak pak strašně krásně chřestí! Tuhle na mě koukali divně, když jsem ho na Václaváku používal jako rumba koule a tančil kolem pomníku sv. Václava. Taky je fajn, když ho utopíte – věděla jste, že bomil neumí plavat?! Když ho pak zapnete, tak se z něj valí opravdický dým a vůbec nemusíte kouzlit! A taky zvláštně voní. Trochu jako když hodíte do krbu zkažený letax. A když si pak opravdu potřebujete zavolat, stačí prosté REPARO a zas funguje.

 

Ti mudlové jsou opravdu nápadití. Sice mi pořád připadají dost exotičtí, ale díky mým výletům s bomilem už je aspoň tak zvědavě neokukuju a dokonce se dokážu ovládnout a nevýskám hlasitě nadšením, když mi začne bomil zvonit a hrát melodie.

 

Použito do stejnojmenné soutěže.