Kouzelný vánoční zvoneček

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami a možná ještě dál, obklopená hlubokým lesem, byla kouzelná vesnička jménem Smrková Lhota.

Kouzelná byla nejenom svojí malebností a poklidnou atmosférou, ale i tím, že tam zima přinášela opravdová kouzla. Stromy ve větru šeptaly pohádky, sněhové vločky se třpytily jako diamanty, sněhuláci tančili a lampy na ulicích se rozsvěcely pouhým poklepáním na jejich stožár.

To největší kouzlo se ale skrývalo v samém srdci vesnice. Na návsi stál vánoční strom. Jistě, takové vánoční stromy stávají všude možně, ale ten, co stával na návsi ve Smrkové Lhotě, byl výjimečný nejen tím, že byl krásně ozdobený. Jeho větve měly schopnost rozzářit okolí jako polární záře a na samé jeho špičce býval zavěšen kouzelný vánoční zvoneček.

Jenže jeden rok se stalo, že zvoneček ze špičky vánočního stromu na návsi zmizel. Vesničané byli zoufalí, protože jaké jsou to Vánoce bez kouzelného zvonečku, který umí zázraky? Šeptané pohádky se jim najednou zdály tišší, vločky se méně třpytily a větve vánočního stromu jako by nezářily, ale jen tak poblikávaly. Vypadalo to, že ve Smrkové Lhotě ten rok Vánoce vůbec neproběhnou.

Ještě tu ale byl malý Radovan. Byl to chlapec, který odjakživa věřil v kouzla a zázraky, a proto se rozhodl, že zvoneček musí najít stůj co stůj. Vypravil se proto do lesa, který Smrkovou Lhotu obklopoval. Les byl nejen hluboký, ale také (jako všechno ve Smrkové Lhotě) čarovný. Byl plný kouzelných bytostí, skřítků, mluvících zvířat i stromů, léčivých bylin a magických hub.

Podle staré pověsti les přitahoval i ty, kteří ztratili víru ve své sny. Proto se Radovan vydal právě do lesa. Pročesával ho dlouho křížem krážem, ale stále neztrácel naději, že kouzelný zvoneček najde.

Najednou měl pocit, že slyší tenoulinké kovové cinkání, právě takové, jaké by vydával vánoční zvoneček, kdyby byl někde ukrytý. Radovan se vydal za tím zvukem, až narazil na starou noru, ukrytou mezi zasněženými keři. Chlapec se ji vydal prozkoumat.

Nora patřila Brumlovi, starému, osamělému a mrzutému jezevci, který žil v lese již celá staletí, a proto už dávno zapomněl, jaké to je, když někdo věří na kouzlo Vánoc. Radovan zaklepal na vchod do nory a poté se odvážil vejít dovnitř. Brumlu našel sedět za stolem a popíjet horký čaj. Z kouta nory se ozývalo ono tenké kovové cinkání, které ho přivedlo až sem.

Když Brumla slyšel, jak Radovan nadšeně vypráví o Vánocích a jak opravdově věří v kouzlo Vánoc, led, který se po staletí usazoval v jeho srdci, pomalu roztával, až pocítil touhu tu kouzelnou atmosféru zažít na vlastní kůži. Souhlasil tedy, že vesničanům vrátí kouzelný zvoneček, ale zároveň se chtěl přesvědčit, že to, co mu Radovan tak nadšeně líčil, je skutečné.

Ve Smrkové Lhotě již všichni napjatě čekali, zda se Radovanovi podařilo svůj plán splnit. Byl Štědrý večer a všichni obyvatelé vesnice se sešli na návsi, aby viděli, jak se zvoneček vrací na své místo. Radovan ho tam zavěsil a zazvonil na něj. S prvním zacinkáním zvonečku se celé náměstí rozzářilo a sněhové vločky začaly znovu třpytit.

Když tyto zázraky a radující se vesničany viděl Brumla, pochopil, že kouzla nejsou jen pro děti a pošetilce, ale pro všechny, kdo se z nich dokáží radovat. Od té doby se stal pravidelným hostem vánočních oslav ve Smrkové Lhotě.

Tak Smrková Lhota zůstala kouzelným místem, kde se každé Vánoce dějí zázraky a přinášejí radost těm, co v ně věří.