To tak uklízím svůj pokoj, když narazím na starý opuštěný deník. Poslední zápisek pochází ještě z doby, kdy jsem se škádlila s Lucy, to už je tak dááávno. Vždyť to jsem byla ještě její prefektkou. Tenkrát drahá Lucy ještě netušila, že ji co nevidět vystřídám. Jak by taky mohla?
Jestlipak by byla tenkrát nebojovala o své místo usilovněji, kdyby věděla, že kolej zůstane pod mou nadvládou celé dva roky? A co by bylo, kdybych tenkrát odznak nedostala „násilím?“ Kdybych tenkrát byla doma a mohla odpovědět na sovu, jestli odznak vlastně chci?
Tato otázka mě neustále provází a nemohu nad ní přestat přemýšlet. Moje odpověď by totiž asi zněla „ne.“ Zřejmě bych si na to netroufla, nevím, přinejmenším bych dlouho váhala. Tehdy jsem ještě nemohla tušit, že se mi odznak stane rutinou, že dvojici „Vicky + odznak“ budu považovat za naprosto normální. Opak je ale pravdou.
Je čas zase zjistit, jak si žije takový „řadový student.“ Vždyť jsem to zažila jen v prváku! Jak mu jsou asi příjemné věčné otravné ankety od vedení? A jak často mu leze celé vedení krkem? A jak si povede na „mém“ místě někdo jiný? A dokážu zase žít jako „normální“ studentka bez odznaku? Nebudu mít nějaké vůdčí tendence? Věřím tomu, že prázdniny na aklimatizaci mi budou stačit, případně mě snad nové vedení srovná :-)
Primusovský putovní odznáček jsem už předala už asi před dvěma měsíci. Dokonce jsem se snad i strefila a daná osoba ho už brzy bude mít v držení „legálně.“ Hromádky pergamenů na mém pracovním stole se už taky tenčí. Nové vedení přece potřebuje čistý stůl! A kdo by měl být na mě stále zvědavý?! Už musím být dávno okoukaná, to si ještě naštěstí dokážu spočítat, a proto tímto potvrzuji asi už veřejné tajemství :-)
Vicky Charmant
Jé Vicky, to je škoda že už nebudeš primuska :( Jsem si na tebe už tak hezky zvykla :D Doufám že jsi vybrala správně… Ale jo, já to chápu že chceš být taky trochu normální :))
Sarah R.