Koncem ledna se v mrzimorské kolejní místnosti objevilo roztomilé zvířátko.
Vlastně jsme si původně ani nemysleli, že se stane naším mazlíčkem – na nástěnce soutěží jsme si 28. ledna všimli nového pergamenu. Byla to zoufalá prosba o pomoc od paní profesorky(nebo pana profesora?) Consuely Zirkon, která vinou nehody při svém nebezpečném experimentování zůstala strašlivým kouzlem přeměněna na muže.
Pomoci jí může pouze speciální lektvar, a se sháněním potřebných ingrediencí mají p.p. Zirkon pomoci jednotlivé koleje.
Mrzimor má za úkol opatřit: Peří z polštáře zlobivého žlutého studenta, kůru z největšího stromu v lese, no a také drápek krysy, nacpané obilím.
Rázem nám bylo jasné, že budeme muset nějakého hlodavce odchytit. Lucy Koralka začala tvrdit, že ve Velké síni občas nějaké krysy běhají. A tak jsme tam s očima na šťopkách (a Lucy se skládací klíckou v kapse hábitu) utíkali.
A tohle bylo rozhodně zvláštní: ačkoli až do té doby jsem ve Velké síni nikdy žádnou krysu nezahlédla, najednou jakoby na zavolanou tudy jedna procupitala, sice se nenechala chytit a zmizela v díře, ale za chvíli zas vystrčila nos, začenichala, rozhlédla se a vydala se na pochod napříč síní. Lucy nezaváhala, skočila po ní a polapila ji do rukou – sice si přitom trochu pomohla kouzly, no ale…
„Pekná je :-D tlustá :-D dobre živená vidno, že bola tu vo VS :-D“ pochvaluje si Lucy, a už krysa sedí zavřená v klícce, ani neví jak.
Lucy odnesla „myšku“ do spolky, a tu se všichni kolem ní hnedka seběhli a prohlíželi si ji.
Nějak jsme se tak usnesli, že se jedná o krysáka, a tak dostal jméno Fousek, vlastně Fúzik, protože s tím jako první přišla Lucy.
Krysa běhala zoufale po kleci, skákala na mříže a snažila se uniknout. Do toho se ještě připletl Abrielan, který se s vervou sobě vlastní ujal role zlobivého žlutého studenta, a začal Fouskovi šermovat před čumáčkem nožem a vykřikoval, že ho zabije.
Někdo, myslím, že to byla Iva, vyčaroval okolo Fouska ochranný štít a vyhodil Abriho pryč.
Fousek se časem uklidnil a když viděl, že mu už nikdo neublíží, postupně si zvykl na tu spoustu dvounožců, co ho neustále okukují a podstrkují mu tu sáček pšenice, tu kousek jablíčka, tam speciální cereální tyčinku pro hlodavce…
Fousek se krčil v kleci a prohlížel si nás černýma bystrýma očkama…nějak až příliš bystrýma. Ten jeho pronikavý a zkoumavý pohled mi připadal skoro až lidský.
Jako by si to uvědomil, otřepal se, poskočil a začal pobíhat vesele v kolečku, které mu pro pobavení donesla některá studentka.
Ale stejně mi to bylo divné. Taky mě zarazilo, jak soustředěně poslouchal, když mu holky začaly předčítat pohádky, a jak se poslušně nechal nasoukat do oblečku v mrzimorských barvách, který mu upletla Iva. Copak takhle se běžně chovají krysy?
Jednou jsem přišla do spolky a koukám – Fousek si přitáhl do klece pergamen, který si předtím Felicitas odložila na stoleček – a normálně si ho četl! Několikrát jsem zamrkala a podívala se ještě jednou, jestli se mi to nezdá, jenže on si mě všiml a začal se tvářit, že ten pergamen ohryzává jako nějaká obyčejná krysa.
Ale já jsem to pochopila: Fousek je ve skutečnosti zvěromág! A snad protože se o něj tak hezky staráme, ale možná má k tomu jiné důvody, rozhodl se asi zatím zůstat trvale ve své krysí podobě…
Loni v listopadu docela nečekaně oznámil jeden student prvního ročníku, že v Bradavicích končí a ze školy odchází. Jmenoval se Benjamin Drum a byla s ním legrace, psal hrozně vtipné články a básničky do Denního Věštce, a tak mě tenkrát hodně mrzelo, že nás opouští.
Jenomže Benjamin doopravdy neodešel. Přesto, že jsem ho pak už nikdy nepotkala, ze seznamu studentů jeho jméno vymazáno nebylo a podle knihy docházky bylo jasné, že se občas ve škole objevuje. Nikdy nikdo ho ale neviděl!
Já už teď ale vím, jak to je. Potřebovali jsme chytit krysu, a Fousek se jakoby náhodou zrovna v tu chvíli nachomýtl. Sedí v útulné klícce, cpe se obilím, nechá se hladit od studentek, tloustne a spokojeně vrní – jenže ve skutečnosti je to Benjamin!