Zakázaný les – ta dvě slova nahání hrůzu a zvědavost zároveň. Působí to tak nejspíš na všechny, včetně mě. A když se mi dostalo možnosti zúčastnit se výpravy, hned jsem se po ní vrhla, i když jsem se malou chvilku musela přemlouvat. Přiznám se, že jsem se trochu bála.

Když náš nejžlutější primus oznámil, kdo na výpravu jde, těšila jsem se ještě více. Měla jsem s sebou Alis, kamarádku z prvního ročníku. Sin, Pat a hlavně Tessí znám a je s nimi legrace. Nutno podotknout, že Tess se nevzdala svého famfpálového roucha a famfrc plavek, se kterými obvykle dělá parádu na koštěti. Andy je pro každou legraci, a jelikož mi s Pat dělali náhradní patrony na Rituálu pro nováčky, tak jsem věděla, že by mě možná i zachránili, kdyby mě v lese někdo chtěl sežrat. Neznala jsem Ines, ale moc jsem se těšila, že se seznámím. A nakonec se tak stalo. Náhradnicí se nám stala Oresta Vianueva, studentka rozšířeného studia.

Velmi milou a ostražitou průvodkyní nám byla madam Isabella Anne Swan.

Nejprve jsme se sešli ve Velké síni a chyběla nám Ines, která nás k nadšení všech dohonila u brány a madam Isabell byla moc hodná, když ji přibrala i přesto, že se účastnil náš náhradník – Oresta.

Varovali mne, že se v lese nachází spousta nebezpečných zvířat i rostlin. A cestu nám opravdu zkřížil šavlozubý králíček. Nelítostný, dravý a roztomiloučký. Měla jsem s sebou svého kamaráda, šneka Moríska, a ten na něj kulil oči. Tedy, když ho zrovna náš primus nepíchal do oka prstem… Králíček se zachoval velmi agresivně a rozkošně zároveň. Uloupil Orestě kousek mrkve z ruky. Vzala si na výpravu i svačinku a byla okradena.

Jinak cesta za Kentaury proběhla úplně v pořádku a sem tam si někdo něco sebral. Od kytičky až po rozkošného potkánka. Na mýtině bylo nádherně. Ohně planoucí vysoko do nebe a kolem nich nádherní výstavní kentauři s těly mohutných koní a mužů zároveň. Mohli jsme jim položit několik otázek a oni rádi odpovídali.

Nejvíce mě zaujala Ines, která se nám do černého kentaura jménem Arxis asi zamilovala. Bylo to vážně sladké a nakonec se s ním rozloučila tak, že mu dala kamínek… Vzduchem se vznášela romantika a Tess počítala hvězdy na nebi. Pokud vím, bylo jich přes šestset.

Já se musím pochlubit, že jsem se také odhodlala a popovídala jsem si s grošovaným kentaurem, jehož jméno neznám, ale byl mi moc sympatický, protože si vzal Moríska do dlaně a řekl, že je to šťastný šnek. Myslím, že má také rád šneky jako já.

Alis zbožňuje koně, takže se tolik rozhlížela a obdivovala je, až na mýtině zapomněla svou lucernu. A všimla si toho až madam Is, když jsme byli už nějakou chvilku na cestě zpátky k bráně. Naštěstí k nám přicválal grošovaný kentaur a lucernu vrátil. Bylo to od něj moc milé! :o)

Náš milý primus byl cestou zpátky nějaký smutný… Také chtěl sbalit kentaura, ale neměl kamínek, a tak prvenství zbylo sl. Ines, která se vůbec nezlobila, když jsem ji trochu došťuchovala, že je zamilovaná. Naopak s ní byla legrace a bylo rozkošné, jak sem tam zakopla na cestě, protože myslela na Něj. Andyho se nedařilo ozveselit. Zvládla to až našeho kolejní jezevčice, která se na nás přišla podívat. Andy se s Matyldou pomazlil a pořádně ji podrbal a ona mu vykouzlila úsměv na tváři.

K bráně už jsme došli všichni v dobré náladě a já za sebe mohu říci, že jsem si to hrozně moc užila… Toliko k mé první výpravě do lesa.

Moc bych chtěla poděkovat madam Is, která se toho chopila skvěle a uspořádala krásnou výpravu.

A také velké díky všem, se kterými jsem šla, protože s nimi bylo veselo a bylo hrozně zábavné je poslouchat. Celou cestu jsem se díky nim usmívala od ucha k uchu a v lese si krásně odpočinula i přes strach a respekt, který nahání.

Kdo by chtěl na výpravu do Zakázaného lesa a má trochu strach, jako jsem měla já, chci jen vzkázat – nebojte se. Jděte směle do toho. My se všichni vrátili živí a zdraví a stálo by to za to, i kdyby se mi tam divoká veverka zakousla do zadku.